(ČB 9/2024) Boskovičtí divadelníci zdramatizovali dopisy Martina Luthera.

(ČB 9/2024) Juliana, farářka z Černošína, měla rakovinu. A psala si deník, aby jí to trochu pomohlo přežít. A ten deník na konci minulého roku vyšel v Meandru. A Meander to umí, takže je to, kromě jiného, moc hezká kniha. Ale důvodů, proč ji koupit a číst, je mnohem víc. Rád bych jich tu několik zmínil…

(ČB 9/2024) „Poslední slovo na téma smrt…?“ – „Tak tam napiš, že smrt nemá poslední slovo,“ radili mi kamarádi v dobrém rozmaru v hospodě po večerních bohoslužbách u Martina ve zdi.

(ČB 7+8/2024) Příští rok uplyne 75 let od vraždy demokratické političky, právničky, feministky a odbojářky Milady Horákové. Ta se stala jedinou ženou, která byla během komunistických politických procesů popravena. 

(ČB 7+8/2024) On přijde a ukáže světu, v čem je hřích. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. (J 16,7-8 + 13)

(ČB 7+8/2024) Rozhovor bude tentokrát poněkud nezvyklý. Jednak proto, že dotazovaní byli dva, a jednak a hlavně proto, že jeden z nich byl dost let ve výkonu trestu, zkrátka „seděl“. „Byl v base“. Druhý z nich pak je vězeňský kaplan. A proč právě tito dva? Protože jsme mluvili o „hříchu“. A o jeho svázanosti se zlem. 

(ČB 7+8/2024) Jsou to sotva dvě století od zrušení otroctví v křesťanské Velké Británii, tedy od doby, kdy mnozí nepovažovali otroctví za něco, co by bylo v rozporu s vírou. V případě institučního rasismu se můžeme ohlédnout ještě do bližší minulosti evropské, americké či jihoafrické. Rasismus se buď nechápal jako z hlediska víry relevantní téma, nebo se dokonce biblicky legitimizoval. 

(ČB 7+8/2024) Dostávám otázku na odpuštění. Hned v první větě mám překlep, napsala jsem „odpištění“ … to to hezky začíná. Pištění … pištím , projevuju se , dávám najevo, že se mi něco děje. Jasně, to je na začátku.

(ČB 7+8/2024) Zkusme si představit, že celý byt vycídíme, takže je čisťounký a jako ze škatulky. A že hned na to se otevřou dveře a jimi začnou proudit lidé jeden za druhým s kbelíky hnoje a ten hnůj budou vysypávat po celém bytě.

(ČB 7+8/2024) Jako křesťané jsme přesvědčeni, že zlo, smrt a hřích jsou v našem světě jen omyl a jsou dočasně. Věříme, že Kristus jednou obnoví náš svět do Bohem původně zamyšlené harmonie a že k této obnově bude patřit i odstranění zla a smrti. Už nyní přijímáme Boží velkorysé odpuštění našich hříchů. Svátosti křtu (symbolické obmytí) a večeře Páně (Ježíšova zástupná oběť) nám to připomínají přímo hmatatelně.