(ČB 4/2024) V sobotu 9. března se v Miroslavi uskutečnilo položení „kamenů zmizelých“.Tyto kameny jsou upomínkou na Martu, Hanu a Ruth Herzogovy a dají vzpomenout na jejich zavraždění spolu s dalšími 3 800 vězni v tzv. terezínském rodinném táboře v Osvětimi, ke kterému došlo v noci z 8. na 9. března 1944, tedy přesně před 80 lety.

(ČB 4/2024) Toho dne měl mít Václav Morávek v pražských Střešovicích jednu důležitou schůzku, nejspíš s dvojitým agentem s označením A-54. Na místo se vydal společně se svým přítelem, odbojářem Václavem Řehákem. Ten vyrazil napřed. Na smluvené místo už ale nedošel. Nedaleko zastávky tramvaje Prašný most na Řeháka vpadlo gestapo. 

(ČB 4/2024) Pana Standu jsme navštívili v jeho nelehkém období. Zrovna se chystal na pohřeb blízkého přítele a také kolegy ze sociálně terapeutické dílny, který tragicky zemřel. Pan Standa se ale ani v těžkých chvílích nevzdává. V životě se musel prát s nejednou překážkou, přesto nikdy nepropadl marnosti. Udržuje si živý zájem o dění okolo sebe. Příběh pana Standy, klienta sociálně terapeutické dílny Diakonie v Uherském Hradišti ukazuje, jak Diakonie pomáhá lidem otvírat svět. 

(ČB 4/2024) „Vrátit téma smrti do běžných rozhovorů a myšlenek. Mluvit o ní v místech, která jindy pučí radostí a zábavou, protože to je součást lidského života,“ uvádějí pořadatelky ze spolku nazvaného „zesnu“ dvoudenní festival, který se koná v potemnělém únoru v kulturním a komunitním centru Prostor v Boskovicích.

(ČB 4/2024) Historickou osobnost Ježíše Nazaretského můžeme vidět v jedné řadě s desítkami a stovkami rabínů, náboženských učitelů a reformátorů jeho doby. Kvetly rabínské školy, v jeskyních u Mrtvého moře žili v přísné askezi esejci, v samotné Palestině pak spolu diskutovali zástupci farizeů a saduceů. Zároveň v zemi působila řada povstaleckých skupin. 

(ČB 4/2024) Od tragické události na filozofické fakultě v Praze uplynulo již čtvrt roku. Rány na duši, které po sobě zanechala, se však budou zacelovat déle. Fakulta proto nabízí svým studentům různorodé formy psychologické, ale také spirituální podpory. 

(ČB 4/2024) Filozofická fakulta UK vydala publikaci své absolventky Anny Boučkové o liturgickém prostoru Českobratrské církve evangelické. Základem nové studie se stala její diplomová práce. Kniha v příjemném kapesním formátu je čtivá, autorka poutavě a zajímavě popisuje vývoj sakrální architektury a liturgického prostoru chrámů a modliteben evangelické církve. 

(ČB 4/2024) Bůh a člověk, člověk a Bůh. Touha být jako Bůh je prastará jako lidstvo samo.

(ČB 3/2024) Co se v lidském těle nachází právě třikrát? Dlouho jsem si prohlížela samu sebe, ale nic mě nenapadlo. Trojka často reprezentuje nějaký nadpřirozený element.

(ČB 3/2024) Křesťanská církev vyznává víru v Boha jediného, a tím se liší od všech pohanských společenství, která po pravidle uctívají bohů více. Říká se proto, že křesťanství je monoteistické, jednobožské. Ale takových společenství je více. A tu křesťanská církev od počátku vyznává svou víru v Boha trojjediného.