(ČB 6/2023) „Pane magistře, ještě se zeptám: modlíte se?“ řekla mladá pohledná lékařka pacientovi při sepisování anamnézy. Pan magistr, ač tohle titulování neslyšel rád, nebyl otázkou zaskočen: „Samozřejmě.“ „Mohu se zeptat, jak se modlíte?“ pokračovala paní doktorka. Teď už pacient zaskočen byl, v ordinaci fakultní nemocnice takové sepisování chorobopisu nečekal. 
„Ale odpověď nebude krátká!“ 
„Nevadí, máme čas, poslouchám,“ opřela se lékařka zády a pozorně se zadívala na svého pacienta.

(ČB 5/2023) Vyjmenovat evangelické svátosti věru není těžké. Na rozdíl od katolíků, pravoslavných anebo třeba i Církve československé husitské, v jejichž tradici se uznává celkem sedm svátostí, jsme si – podobně jako jiné protestantské církve – ponechali pouze dvě: křest a večeři Páně. Ale co to taková svátost vlastně je? 

(ČB 5/2023) Blíží se Svatodušní svátky. Vánoce a Velikonoce mají lidé rádi. Ti, kteří nevěří v Boha, alespoň ocení dny volna. Ale Svatodušní svátky? O nich mnozí ani nevědí. A volno? Žádné navíc není. Jen neděle jako každá jiná a pondělí svatodušní je obyčejný pracovní den.

(ČB 5/2023) S Adélou Fialovou jsme se poznaly v době, kdy se se svým (tehdy ještě budoucím) manželem rozhodli pro svatbu s církevním obřadem. Ani jeden z nich tehdy nebyl člen ČCE a všude probíhala už několikátá vlna pandemie. Rozhovor, který čtete, vznikl dva roky poté, kdy se společně potkáváme na bohoslužbách, sborových akcích i přátelských setkáních.

(ČB 5/2023) Současná praxe kmotrovství v ČCE se potýká s řadou otázek. Není příliš jasné, jak by kmotři měli svou roli pojímat. Někdy se očekává, že budou pokřtěnému poskytovat podporu v životě víry. V praxi se tak ovšem děje málokdy. Co s tím? Ponechat kmotrům jen roli tzv. „svědků křtu“, která se omezuje na podporu při samotném křestním obřadu? Anebo se pokusit roli kmotrů nově promyslet a „resuscitovat“? A není krize kmotrovství v ČCE jedním ze symptomů jiné, mnohem závažnější krize – totiž upozadění křtu ve zbožnosti českobratrských evangelíků?

(ČB 5/2023) Otázka společného slavení večeře Páně provází moderní ekumenické hnutí od jeho počátků, které jsou spojeny se světovou misijní konferencí v Edinburghu v roce 1910. Když se křesťané z dosud oddělených církví začali více setkávat, byli konfrontováni s otázkou, zda mohou slavit večeři Páně společně, a pokud ano, za jakých podmínek.

(ČB 5/2023) Chléb a kalich představují pospolu eucharistický symbol, a pokud je řeč o symbolu, znamená to mimo jiné víceznačnost, a tu se nyní pokusme v několika tazích načrtnout. Myslet si o eucharistickém symbolu jen jednu jedinou vlastnost znamená totiž velmi malinko

(ČB 5/2023) Sederová večeře se v mnoha našich sborech stala novou velikonoční tradicí. Každý sbor ztvárňuje tuto slavnost do jisté míry po svém a uplatňuje trochu odlišné důrazy. 

(ČB 5/2023) Co je vám (kromě svátostí) svaté a proč?

(ČB 5/2023) Tento ročník Českého bratra vám přináší novinky, zprávy, reportáže či rozhovory ze škol, které patří k naší církvi. Máme jich už osm. V květnovém čísle představujeme pražskou Evangelickou akademii, založenou v roce 1991, kde lze studovat Pedagogické lyceum nebo Sociální činnost.

(ČB 5/2023) Největší svátky křesťanského roku byly v evangelických sborech po celém Česku pestrou mozaikou bohoslužeb, modliteb, setkávání, společenství stolu, výletů a společného prožívání a slavení radostné velikonoční zvěsti

(ČB 5/2023) Možná jste v rámci Mezinárodních dnů proti rasismu ve svém sboru také uspořádali nějaké setkání. Pokud ne, určitě stojí za to se připojit příští rok. Následující text tedy berte jako inspiraci a povzbuzení. V Uherském Hradišti jsme měli z jednotlivých setkání velký užitek.