(ČB 2/2025) Jak vypadá typický účastník nedělních bohoslužeb v našem sboru? Kdybychom na chvíli odložili náš dobře vychovaný ostych ze zobecňování, věřím, že bychom k této otázce pár možných odpovědí našli. Každý evangelický sbor má svá přirozená specifika a atmosféru, která chtě nechtě určitý typ lidí přitahuje více. 

(ČB 2/2025) 29. prosince 2024 uplynulo již 20 let od tragické nehody, kdy jsem byl na jedné straně já se svojí ženou a dvěma dcerami a na straně druhé zemřela na místě žena a po tři čtvrtě roku zápasu o život i její muž. 

(ČB 2/2025) Razím již nějakou dobu tezi, že nás v jedné církvi i napříč církvemi zásadně nerozdělují naše teologická či filozofická přesvědčení. Tím, čím se podle mého mínění nejvíc lišíme a pro co si také někdy na život a na smrt nerozumíme, jsou naše osobnostní preference a to, co chápeme pod slovem kultura.

(ČB 1/2025) Jmenuji se Bohumír Večerek a narodil jsem se v Novém Jičíně (vlastně dvakrát – jednou mým rodičům a podruhé při křtu), kde dosud žiji. Vystudoval jsem speciální pedagogiku a pracuji v sociálních službě. Také jsem druhé volební období členem sociální komise Rady města Nový Jičín. A v neposlední řadě jsem místokurátorem v našem evangelickém sboru.

(ČB 1/2025) 11. – 22. listopadu 2024 se již po devětadvacáté konala světová klimatická konference COP neboli Conference of the Parties (Konference stran) v ázerbajdžánském Baku.

(ČB 1/2025) Co byste dělali, kdyby vás vaše vlastní armáda donutila opustit domov? Namísto klidného života trávíte měsíce na útěku jako lovná zvěř. Každé zaklepání na dveře může znamenat konec.

(ČB 1/2025) „Mnoho lidí sdílí křesťanské hodnoty a věří v Boha, který odpovídá křesťanskému obrazu, ale neztotožňuje se s náboženskými institucemi. Spějeme k postinstitucionálnímu křesťanství? Je vůbec křesťanství bez instituce myslitelné? Je možné předávat víru bez instituce? Jak se k sobě má víra a náboženství, křesťanství a instituce?“ To byly otázky, nad nimiž se zabýval další z cyklu debat v kulturním a vzdělávacím prostoru Dominikánská 8, kterou provozují dominikáni při pražském klášteře sv. Jiljí.

(ČB 1/2025) Podle biblického příběhu o stvoření (Gn 2,7) Bůh člověka vytvořil z prachu země (afar min ha-adama), do něhož vdechl dech života (nišmat chajim). Lidská bytost je tedy spojením tělesného a duchovního, přičemž oba tyto aspekty hrají stejně důležitou roli. 

(ČB 12/2024) Těšíme se náboženské svobodě, církve nejsou diskriminovány, ale nepožívají vysokou důvěru ve společnosti. Důvodů je více, ale jistě mezi ně patřil nesouhlas části veřejnosti s majetkovým vyrovnáním mezi státem a církvemi. Oč těsněji byl zákon schválen v parlamentu, o to bedlivěji veřejnost sleduje, jak se církve chovají a jak hospodaří. Smlouva uzavřená se státem nám dala větší nezávislost a s tím spojenou odpovědnost. Chceme patřit mezi ty dobropověstné.