Evangelická akademie, Vyšší odborná škola sociálně právní v Brně

Škola má akreditován vzdělávací program Sociálně právní činnost. Studenti se seznámí se základy práva, sociální politikou a metodami sociální práce. Tyto klíčové předměty jsou doplněny dalšími, jako je psychologie, sociologie, demografie, filosofie, etika, sociální patologie, sociální pedagogika nebo zdravotní nauky. Specifikem školy jsou předměty základy křesťanství a křesťanská etika. Velký prostor je věnován také studiu cizích jazyků. O tom, jak tato škola vznikla, jak si vede, kam hodlá směřovat dále a čím její studenti žijí, jsem hovořila s paní ředitelkou Renátou Michálkovou.

Evangelická akademie sdružuje mateřskou školu, několik základních a středních škol. Tato brněnská vyšší odborná škola v rámci Evangelické akademie poskytuje nejvyšší stupeň vzdělání. Jak se škola vyprofilovala?

V této budově vznikla vlastně Evangelická akademie, kterou založila paní Jana Slámová brzy po revoluci. Měla na mysli hlavně děvčata, která se nedostala na zdravotnickou školu, o kterou byl tehdy obrovský zájem. Chtěla nabídnout vzdělávání zaměřené na rodinu, na ošetřování a pečování. A šlo o to, aby to vzdělání bylo přístupné i dívkám, které nejsou zrovna jedničkářky. Takže tu byla nějakou dobu rodinná škola, pak vznikl obor ošetřovatelství a zdravotní sestra. Dnes jsou tyto obory zvlášť, zdravotnická škola sídlí v Brně-Líšni (viz ČB 2/2023). Po vzniku příslušné legislativy, což byl v devadesátých letech specifický proces, byla založena Vyšší odborná škola sociálně právní, a ta je v této budově na Opletalově ulici dodnes. 

Jaké musí mít zájemci o studium předpoklady?

Obor patří mezi pomáhající profese, vzdělává a vychovává sociální pracovníky. Předpokladem je maturita a chodí k nám většinou absolventi škol se sociálním zaměřením, absolventi zdravotnických škol nebo gymnázií, ale i odjinud. V přijímacím řízení klademe velký důraz na motivační rozhovor, známky nehrají nejdůležitější roli. Potřebujeme zjistit, zda sociální práci uchazeči opravdu chtějí dělat. Ptáme se na dobrovolnické aktivity, jestli uchazeč třeba působil jako vedoucí na dětském táboře, zkrátka zda má představu, co to obnáší a proč chce pomáhat druhým. Vyžadujeme také doporučení třeba od faráře, učitele nebo nějaké organizace, která stvrdí, že uchazeč se na sociální práci hodí. Otázka je, zda se za dvacet minut v rozhovoru s uchazečem tohle všechno dá zjistit.

Psychologické metody nebo postupy sociální práce se dají naučit. Dá se naučit i empatie?

Náplní práce je pomáhat lidem. Vstupovat do života druhých, pomáhat řešit nejrůznější životní situace. Sociální pracovník je většinou profesně namočen do životních průšvihů. Řeší bezdomovectví, dluhy, rozvrácené rodiny, nezaopatřené děti. Empatie je potřebná, ale na druhé straně se studenty snažíme vybavit k tomu, aby se nenechali emočně zcela vtáhnout. Určitý odstup je potřeba, člověk by měl zůstat nad věcí, ne se nechat zcela pohltit. 

Pomoc potřebují nejen lidé sociálně znevýhodnění, ale také znevýhodnění zdravotně. Učí se vaši studenti znakovou řeč nebo Braillovo písmo?

V prvním semestru naši studenti absolvují takzvaný ošetřovatelský seminář. Je to takový průlet ošetřovatelstvím, které na zdravotnických školách bývá, ale pokud přijdou studenti třeba z gymnázia, nevědí o tom nic. A tady se dozvědí, jak klienta například nakrmit, doprovodit na záchod, ošetřit na lůžku a podobně. Braillovo písmo u nás neučíme, ale znakový jazyk jako volitelný předmět tu máme a je o něj docela velký zájem. Učí jej neslyšící paní, takže to studenti mají se vším všudy. Někdy na vánočním večírku už znakují koledu, to bývá atrakce.

Na co kladete ve výuce největší důraz, které předměty jsou stěžejní?

K absolutoriu vedou předměty sociální politika, teorie a metodika sociální práce a právo. To je blok tří předmětů, které tvoří soubornou zkoušku na konci studia. Pak je zkouška z cizího jazyka a obhajoba absolventské práce. To bývá zpravidla kvalitativní výzkum na základě rozhovorů s pracovníky či klienty, který má pak nějaké praktické výstupy. Velký důraz klademe na osobní vztahy. Chceme, aby studenti zažili přijetí a lidský zájem, protože jen ten, kdo toto poznal, může to předávat ve své profesi dál. Komu bylo nasloucháno a byl brán vážně, ten to bude uplatňovat ve své práci. Studenti si přinášejí různé problémy a jejich řešení je na denním pořádku, v tom je nápomocný celý kantorský tým. V této oblasti má velké zásluhy naše školní kaplanka Marta Židková, v jejím kabinetě se opravdu „dveře netrhnou“ (viz rozhovor v ČB 2/2023). To je empatie v praxi.

Jste vyšší odborná škola, absolventi získají titul DiS (diplomovaný specialista). Mají vaši studenti možnost pokračovat vysokoškolským studiem?

Legislativně prostupnost vyšších odborných škol na vysoké školy není. Jedná se už léta o tom, že by vysoké školy uznávaly některé předměty nebo třeba první dva ročníky studia, ale bohužel dosud to neexistuje. Ideální by bylo, kdyby naši absolventi mohli třeba za rok nebo za rok a půl dosáhnout na titul bakaláře. Máme podpůrnou spolupráci s Evangelickou teologickou fakultou a také s Jihočeskou univerzitou, ale tam je to spíše v oblasti přijímacího řízení, případně v uznávání vybraných předmětů. Ti, kteří se vrhnou na další studia, musí jít v podstatě od začátku. Většinou studují sociálně-pastorační práci.

Co je „mapa absolventů“, na kterou jste čerpali finance z církevního grantu na Diakonické a rozvojové projekty?

To je výborná věc. Díky této interaktivní mapě, kterou najdete na našich webových stránkách, velmi dobře evidujeme, kam se naši absolventi zakutáleli a co dělají. A udržujeme tak s nimi čilý kontakt a spolupracujeme. Někteří absolventi u nás dokonce učí, fungují jako odborníci z praxe u absolutoria, mají odborné přednášky. Doporučují studium u nás svým známým či svým dětem.

Naši absolventi často přijdou po dokončení vysoké školy a říkají: Já jsem celé studium těžil z toho, co jsem se dozvěděl na vošce! A navíc mají výhodu asi tisíce hodin praxe, to jim žádná vysoká škola nedá. Takže ty tři roky na naší škole nejsou rozhodně zahozené, ani pro ty, kteří chtějí dále studovat. Ti, co jdou rovnou do práce, jsou většinou vyžádáni organizacemi, kam chodili na praxi a kde třeba řešili absolventskou práci. Nejsou to vždycky zrovna akademické typy, ale pro praxi velmi dobře vybavení jedinci. Často dostávají nabídky ještě před ukončením studia, zaměstnavatelé se o ně často opravdu perou. Dobrých sociálních pracovníků je pořád nedostatek.

Jak funguje vaše vzdělávací centrum, které inzerujete na webových stránkách?

To je úplná novinka. Sociální pracovníci mají ze zákona povinnost každoročně absolvovat nějaké penzum vzdělávání. A díky mapě absolventů máme zpětnou vazbu, víme, že vzdělávací kurzy nefungují všude dobře. Tak jsme si řekli, že budeme nabízet vzdělávací kurzy pro sociální pracovníky na míru. Učitelský potenciál máme, udělali jsme si rešerši, co by asi tak trh v této oblasti potřeboval, a v červnu zahajujeme první kurz. Tak uvidíme, sami jsme zvědaví, jak se nabídka celoživotního vzdělávání pro sociální pracovníky ujme.

V Českém bratru jsme několikrát psali o vašem mezinárodním partnerství a výměnách studentů. Co je nového na tomto poli?

Na tuto dlouholetou spolupráci jsme velmi hrdí; začalo to kdysi před lety. Stuttgart je partnerské město Brna, takže to má kromě profesní i společenskou rovinu. S tamější sociálně pedagogickou školou máme partnerství dlouhá léta – 18 nebo 19 roků. Počátky položila Jana Kašparová, která působila roky na škole jako zástupkyně ředitelky. Němci vzdělávají především učitele do mateřských školek, kterých je ve Württembersku hodně církevních. Letos jsme rozšířili spolupráci i na zdravotní školu, byli jsme v březnu ve Stuttgartu s celou třídou praktických sester a měli tam speciální zdravotnický program.

Jak to vypadá konkrétně?

Jedna třída stuttgartských studentů přijíždí na podzim do Brna; první den je seznamovací program ve škole, přijetí na radnici a bojovka po městě – studenti poznávají centrum Brna a plní zadané úkoly. Další dny jsou praktické – navštěvují jesle, školky, centra mládeže. Naši studenti je doprovázejí, tlumočí, kde je potřeba. Jeden den je také výlet, většinou na Macochu, naši studenti se mohou přidat. První prosincový týden jedou pak zase naši studenti do Německa a mají reciproční program. Navštěvujeme hlavně sociální zařízení, hospic nebo například organizaci, která řeší násilné sňatky, které jsou v některých komunitách cizinců v Německu běžné. Velkým zážitkem pro naše studenty bývá návštěva Památníku eutanazie, který tam připomíná násilnou likvidaci lidí s postižením v době před druhou světovou válkou za vlády nacionálního socialismu. Být v místě, kde k těmto zvěrstvům docházelo, je pro ně opravdu silné.

Jak tyto záslužné a velice zajímavé cesty financujete?

Není to nic levného a nechceme naše studenty příliš zatěžovat, i když se na financování pobytu podílejí samozřejmě také. Velice vděčni jsme za podporu z „kulatého stolu“ (německé církve podpoří na základě doporučení ČCE vybrané projekty) a za celocírkevní sbírku na školy Evangelické akademie, odkud část peněz také čerpáme. Loni jsme získali podporu také z Česko-německého fondu budoucnosti, tam chceme žádat znovu. Na dopravu nám příspívá město Brno. Musíme skládat finance z více zdrojů, protože celá tato dvoustranná partnerská akce přijde na 300 tisíc. Ale církev je štědrý dárce, za což jsme velice vděční. 

Vy budete od nového školního roku ve funkci ředitelky pouze pro VOŠ, Střední zdravotnická škola bude mít svoji paní ředitelku jenom pro sebe. Co byste školám popřála do budoucna?

Jsem ředitelka obou škol šestý rok a za tu dobu se počet studentů zvýšil, na vošce dokonce dvojnásobně, přibylo projektů, agendy. Zájem o studium na našich školách je čím dál větší, a to nás těší. Ale začalo být pro mě hodně náročné držet obě školy pod jednou organizační správou, když každá škola sídlí jinde a má jiný řád a strukturu. Tak jsme seznali, že každá škola si zaslouží svého ředitele. Nová paní ředitelka zdravotnické školy Petra Juřeníková byla představena na synodu koncem května a na vošce zůstávám já. 

A do budoucna? Potenciál tu je, máme skvělý tým vyučujících, zájem o sociální práci roste. Co víc si přát? Všechno chce svůj čas, péči a podporu. Na tom je potřeba neustále pracovat. Přeju si, aby vztahy mezi kolegy i směrem ke studentům zůstaly stále dobré, aby atmosféra byla vstřícná. Každý problém je pak překonatelný. Jdu do další práce s odhodláním a s nadějí, že má velký smysl.

Daniela Ženatá
foto: archiv školy