Bez struktur a rituálů to nejde

Hosty ekumenicky orientované debaty, která se uskutečnila na podzim loňského roku, byli katolický kněz Tomáš Halík, evangelická farářka FS Praha-Dejvice Alexandra Jacobea a politolog a teolog Petr Kratochvíl. Debatu moderoval redaktor teologické revue Salve Tomáš Sixta. 

„Žádná globální krize institucí podle dat, které máme k dispozici, nenastala,“ otevřel nečekaně debatu s názvem Postinstitucionální křesťanství politolog Petr Kratochvíl. „Přísnost, kritika a odmítání je druhou stránkou velkého, často nerealistického očekávání,“ poukazuje Tomáš Halík na husitské dědictví a jeho morální nárok, který přetrvává v typicky českém vnímání církevní hierarchie. 

Potřebujeme si však připustit, že „je tu řada lidí, která má s církví bolestivou zkušenost,“ připomíná Alexandra Jacobea. Zároveň z praxe dodává, že mnozí si i dnes přichází vlastní zkušenost udělat nejčastěji z důvodu potřeby určitého přechodového rituálu – svatby nebo pohřbu. „Obecné šamany nemáme a lidé se hodně často vydávají za faráři.“

„Jako společnost ani jako křesťané nedokážeme žít bez struktur, které pořádají náš sociální a duchovní život,“ upozorňuje Kratochvíl. Církev jako struktura, která přesahuje místní společenství, se dnes paradoxně stává rozlišujícím prvkem identity jak pro ty, kteří se chápou jako duchovní, ale mají vůči fungování instituce výhrady, tak pro ty, kteří vnímají už samotnou debatu o jiných formách institucionality jako nesmyslnou a ohrožující. „Je to doba boje o budoucí podobu institucí,“ dodává politolog. Halík přímo odmítá vizi církve jako úkrytu před složitým světem: „V době otevřené demokratické společnosti budovat církev jako paralelní kontrakulturu je nesmysl, ghetto, zrada katolicity.“ 

Na otázku, jestli může existovat necírkevní křesťanství, odpovídá Jacobea záporně, přičemž rozlišuje mezi církví, do které spadají různě strukturované a (ne)fungující dílčí organizace, a Církví, která je schopna zahrnout nové alternativní formy působení, jež chtějí vyjít vstříc všem lidem na jejich osobní cestě. „Jestli něco má být církví budoucnosti, bude to církev extatická, ze sebe vystupující,“ myslí si Kratochvíl a odkazuje na poslední encykliku Dilexit nos, kde papež František vykresluje srdce Kristovo jako srdce světa, s nímž putujeme a zakoušíme zázrak vzájemnosti a vztahů.

„V církvi je možné tvořit nové věci a velkou roli v tom hrají ‚dospělé osobnosti‘. Lidé, kteří se nedrží křečovitě struktury nebo moci, nemají formální autoritu, ale jsou schopni formovat a doprovázet lidi k jejich vlastnímu dospělému přístupu k Bohu a životu,“ uzavírá Jacobea nadějně.

Dominikánská 8 je kulturně-vzdělávací platforma pro reflexi aktuálních společenských, kulturních a náboženských témat v perspektivě křesťanství. Místo setkání a dialogu vede Řád bratří kazatelů neboli dominikáni a je otevřeno všem lidem bez rozdílu vyznání či názorového zaměření za účelem vzájemného poznávání a obohacení. Cílem platformy je pěstovat kultivovanou debatu, schopnost naslouchat argumentům různých stran a společně se tak v vzájemném respektu vydat na cestu k plnějšímu poznání pravdy.

Celý záznam debaty naleznete na YouTube nebo v podcastových aplikacích Spotify, Soundcloud a Apple podcasts. Platformu Dominikánská 8 můžete také sledovat na sociálních sítích. Více informací naleznete na webu dominikanska8.cz.

Zuzana Matisovská, redakčně upraveno, publikováno s laskavým svolením portálu Proboha!
foto: Jiří Vopálenský, Petr Krampl (Člověk a víra)