Zvon českých exulantů se opět rozezněl

Umlklý zvon z Drážďan

Pozoruhodný příběh libštátského zvonu za pozornost opravdu stojí. Ulit byl v roce 1656 ve zvonařské dílně v Drážďanech. Podle místního faráře Petra Hudce jde o vůbec nejstarší zvon v naší církvi. Již od poloviny 17. století zvon vyzváněl spolu s dalšími dvěma v kostele sv. Jana v Drážďanech českým evangelickým exulantům, kteří do Saska uprchli po bitvě na Bílé hoře. Když o několik desetiletí později kostel zchátral natolik, že musel být zbourán, vystavěli si exulanti o kousek dál kostel nový. Zvony z původního kostela však s sebou nevzali.     

Když se později dostaly do rukou organizaci Gustav-Adolf-Werk (GAW), ta se rozhodla zvony pomyslně vrátit českým evangelíkům. V roce 1869 spolek zvony věnoval právě libštátským luteránům. Pro místní to bylo tehdy překvapení, jak o tom svědčí i dobové záznamy: „O vánocích r. 1869 byla církev velice vzácným darem překvapena. Bylť to totiž Gustav-Adolfský spolek paní v Drážďanech tři krásné a památné zvony, které r. 1621 vystěhovavší se bratrská církev v Drážďanech užívala, daroval.“ 

Aby mohl sbor zvony začít využívat, byla pro tyto účely vedle kostela přistavěna jednoduchá dřevěná zvonice. Se stavebními pracemi sbor neotálel, a tak už od r. 1871 drážďanské zvony sloužily. V Libštátě vyzváněly až do první světové války, kdy byly dva větší zvony zrekvírovány a zůstal pouze jediný.

Když po válce vznikla sloučením helvétské a luterské církve Českobratrská církev evangelická, zvolil si libštátský sbor pro konání bohoslužeb kostel reformovaný, situovaný v centru obce. Původně byl zvon umístěn přímo v kostele, přesněji řečeno v nízké dřevěné vížce, která byla na původně toleranční kostel (bez věží) přistavěna v roce 1953. Později se však ukázalo, že pohyb zvonu při vyzvánění narušuje statiku kostela, a tak v 70. letech minulého století zvon utichl. Počátkem 90. let byla pak věžička odstraněna a kostel uveden do původní podoby. Dnes předchozí zavěšení zvonu připomíná altán poblíž kostela, na který byla využita střecha snesené vížky. Od té doby byl zvon deponován nejprve na půdě kostela, později uložen pod kazatelnu. 

Během dalších let sbor uvažoval o tom, jak zvonu vrátit původní účel. Rozhodl se pro variantu postavit vedle kostela samostatnou zvonici, podobně jako tomu bylo v případě libštátského luterského kostela, který stojí na kraji obce. Jasné kontury získal projekt v roce 2021. 

Dřevěná schránka s kovovým srdcem

Výsledkem projektu je realizace, která vznikla podle návrhu evangelického architekta Hanuše Härtela. Ten pro stavbu zvolil minimalistický tvar svislého hranolu s rovnou střechou. Budova je celodřevěná. Stavba je velmi utilitární i z pohledu interiéru, takřka veškerý prostor je věnován závěsnému mechanismu zvonu. Ten je instalován přibližně ve výšce 4 metrů a k jeho rozeznění slouží elektrický pohon.

Zvonu, který je přirozeným jádrem stavby, dal Härtel vyniknout skrze odlehčené opláštění z přední strany stavby. Vytváří tak zajímavý kontrast mezi přírodním materiálem – dřevem – a precizně zpracovaným dílem z ušlechtilého kovu. Zvon je tak nejen ústředním prvkem zvonice, ale také jejím jediným dekorativním prvkem.

Slavnostní posvěcení

Slavnostní uvedení do provozu – posvěcení – proběhlo právě v neděli 22. září v rámci slavnostní bohoslužby. „Někteří lidé se na mě obraceli s otázkou, proč jsme na pozvánce uvedli, že zveme na posvěcení zvonu. To slovo přeci my jako evangelíci neužíváme. Zavání nám to magií, jako by náboženským úkonem byla do předmětu vlita zázračná moc. Pro uvedení kostela či zvonice do provozu jsme ani my evangelíci žádné lepší slovo nevymysleli. Posvěcují se slovem Božím a modlitbou,“ vysvětluje místní farář Petr Hudec.

První část slavnostní bohoslužby proběhla v lidmi zcela zaplněném kostelíku. Provázel jí bratr Hudec, kázáním posloužil synodní senior Pavel Pokorný. Po kázání byl prostor na pozdravy hostů a další oznámení. Promluvil například starosta městyse Libštát Pavel Janata, kurátor sboru Jiří Kotas, jako zástupce ekumeny přítomné pozdravil římskokatolický jáhen z libštátské farnosti Pavel Šimůnek. Kvůli pracovním povinnostem spojeným s nedávnými krajskými volbami se naopak omluvila kancelář hejtmana Libereckého kraje Martina Půty, který projekt zaštítil. 

Eva Balcarová, která na církevním ústředí působí v rámci projektového oddělení, přečetla ve shromáždění dopis generálního tajemníka GAW Enno Haakse. „Zvon, který bude nyní opět slyšet, nás vyzývá k tomu, abychom naslouchali Božímu slovu a žili podle něj. V tak složité době, jako je ta naše, je o to důležitější, abychom se Božímu slovu znovu naučili naslouchat.“ Ve svém dopise Haaks také připomněl, že mezi lety 1620 až 1781 se v saském kurfiřství a hornolužickém markrabství usadilo 50 000–80 000 českých vyhnanců. Díky tomu se německé území na sever od Čech rychle stalo centrem české imigrace. „V GAW jsme rádi, že jsme mohli být součástí historie tohoto zvonu, a celému sboru přejeme Boží požehnání,“ uzavřel.

Ať srdce zvonu netluče naprázdno

Po skončení tohoto bloku bohoslužby se shromáždění přesunulo přímo ke zvonici u kostela, kde zazněla krátká modlitba a požehnání ústy synodního seniora Pavla Pokorného. „Pane Bože, prosíme, pomoz svým Duchem, ať srdce tohoto zvonu netluče naprázdno. Prosíme, ať ho slyšíme nejen uchem, ale i srdcem. Ať nám připomíná tvé pozvání k bohoslužbě, a především k životu v lásce, v pravdě a v naději na pokoj. Žehnej tomuto místu, lidem, kteří tu žijí, bez rozdílu jejich víry a přesvědčení, žehnej kazatelům a účastníkům bohoslužeb, ať jsou zdejší bohoslužby tvým věrným hlasem, radostí i posilou.“ 

Po bohoslužbě následoval koncert klasické hudby, připraveno bylo také vydatné pohoštění.

Zvonem budou Libštátští od nynějška svolávat k pravidelným bohoslužbám. Zvonit má také při dalších významných příležitostech, např. svatbách či pohřbech. „Zvon také upozorní na křesťanské svátky – o Vánocích, Velikonocích a Letnicích budeme zvonit o trošku déle,“ dodává farář Petr Hudec. Slyšet bude také o státních svátcích, a to jak v Den upálení mistra Jana Husa, tak při oslavě vzniku samostatného Československa 28. října. A ještě jednu důležitou okolnost bude zvuk zvonu připomínat. „Pokaždé, když bude zvon zvonit, můžeme vzpomenout na předky, kteří opustili svou vlast pro víru,“ uvedl místní farář Petr Hudec.

Adéla Rozbořilová