Životů našich černošských členů a bližních si vážíme

Jak dlouho již působíš v USA jako farář?

Přestěhovali jsme se do USA v roce 2002. A Rutgers Church je „můj“ druhý sbor, už jsem tu 12 let. 

Jak bys Rutgers sbor charakterizoval?

Je to velkoměstský sbor přímo na Manhattanu. Nachází se hned na Broadwaji, v části, která se nazývá Upper West End. Nejsme přímo mezi mrakodrapy, ale budovy okolo nás mají až 40 pater. V okolí sboru žije především střední třída a hodně našich sousedů jsou Židé všech možných vyznání. Ale například máme zde i řecké pravoslavné chrámy a nedaleko je ukrajinská katedrála. Náš sbor je sice spíš malý, jen okolo 100 členů, zato je v podstatě kosmopolitní. Mnozí členové (včetně faráře) se narodili v zahraničí (kromě Čech Jamaika, Indonésie, Francie, Finsko, Korea, Čína, Peru, Guyana, Turecko, Taiwan, Portorico) nebo mají zahraniční kořeny. Náš sbor je progresivní, po desetiletí podporoval ordinaci LGBTQ členů a konáme i svatby snoubenců stejného pohlaví a v nedělní škole máme děti, narozené v náhradním mateřství. Je radost být v takovém sboru farářem. 

Ondřeji, na fotografiích budovy sboru, v němž jsi farářem, je velký nápis Black Lives Matter. Jak bys to přeložil do češtiny?

To není snadné přeložit. Slogan vznikl jako protest proti brutalitě a bezohlednosti vůči černochům ze strany společnosti, úřadů a hlavně policie. Ta se často chovala a leckde ještě chová, jako by naši černošští spoluobčané, naši bližní, nebyli zcela lidmi. Zatímco vůči opilým nebo výtržnickým bělochům se policie chová profesionálně, černocha může jenom náznak vzdoru nebo nespolupráce stát život. Černoši jsou policií častěji zastavováni a kontrolováni, jsou disproporčně častěji zadržováni a vězněni – a je to rasisticky podloženo. Presbyterka a právnička ze sousedního sboru byla zastavena na dálnici, protože jela rychle. Běloch by dostal pokutu, přišel o pár bodů a platil dva roky vyšší pojistku za auto. Jí nevěřili, že může vlastnit sportovní mercedes, musela vystoupit z auta, kontrovali, zda není ozbrojena, po rádiu se dlouho ověřovalo, že auto není nedávno kradené, a to mohla mluvit o štěstí, že ji nevzali na okresek nebo nebyla přes noc na cele předběžného zadržení. Jsem si skoro jist, že to bylo proto, že je černoška a na svůj věk vypadá velmi mladě. Zadržení na policejní stanici se stalo synu kolegyně mé manželky. Jel maminčiným autem, všechny doklady měl v pořádku a ani nejel rychle, prostě ho jen tak zastavili. Ale protože byl černoch a protože mu to auto přímo nepatřilo a maminka měla jiné příjmení, musela ho sama i s autem vyzvednout po práci z policejní cely a policejního parkoviště. Policie a úřady se skutečně chovají rozdílně k lidem podle jejich rasy. (Však to jistě znáte i v Čechách, jenom tady v Americe je to smrtelně nebezpečné, neboť místní policie rychle a ráda sahá po zbrani.)

Co pro vás bylo popudem se k hnutí Black Lives Matter přidat?

K žádnému oficiálnímu nebo polooficiálnímu hnutí jsme se jako sbor přímo nepřipojili. Jen jsme po zkušenostech našich přátel a po mnoha případech černochů zastřelených policií chtěli vyjádřit, že s tím nesouhlasíme, že si životů našich černošských členů a bližních vážíme. 

Jak vypadal rozhovor k této věci ve vašem sboru?

V roce 2017 si jedna naše členka tohoto sloganu někde všimla. Přišla proto s návrhem do našeho „výboru pro odpor“ (volné protestní skupině, která se u nás při sboru utvořila po volbě Trumpa za prezidenta). Výbor navrhl Komisi pro mír a sociální spravedlnost, abychom vyvěsili banner Black Lives Matter na budovu sboru. Komise to podpořila a vzala iniciativu na staršovstvo. Sborové staršovstvo návrh projednalo a schválilo a na banner uvolnilo peníze (je velký a celkem drahý).

Ve sboru máme jenom několik černochů – jednu starší členku, která zažila dětství a mládí pod segregací na jihu, než se přestěhovala do New Yorku, jednu členku původně z Jamaiky v Karibiku, několik Hispánců z Latinské Ameriky a jednu mladou smíšenou rodinu, kde maminka pochází z Haiti. Ale náš sbor je celkem citlivý, protože mnoho našich členů patří do komunity LGBTQ a sami zakusili a občas ještě zakoušejí pronásledování. Čeští evangelíci jsou také menšina, a tak mnozí mají pochopení pro ostatní menšiny a pronásledované (tedy aspoň doufám!). 

Žijete v liberálním New Yorku. Jak vidíš situaci v jižních státech USA?

I liberální New York má své rasisty, kteří si na náš banner BLM stěžují. V jižních státech je ale rasismus a rasově podmíněné násilí daleko častější a je tam velké zastoupení evangelikálních křesťanů. Což je velká ostuda a dokonce nebezpečí amerického křesťanství – americký evangelikalismus tu jde ruku v ruce s nevzdělaností, rasismem a nesnášenlivostí vůči jakýmkoli minoritám – rasovým, LGBTQ, jazykovým, náboženským, ale i uprchlíkům a imigrantům. 

Myslíš, že hnutí BLM je důležité také v New Yorku?

Rasismus a nesnášenlivost jsou přítomny všude, a do určité míry i v každém z nás. Je dobré si to připomínat a učit se, jak se bránit podprahovým i zjevným projevům rasismu a nesnášenlivosti a jak vytvářet otevřenou a spravedlivou společnost.

Je váš sbor ještě jinak sociálně aktivní?

Sponzorujeme pět rodin uprchlíků, dvě rodiny ze Sýrie a tři z Afghánistánu. Celkem je to 26 osob. A chvílemi je to celkem napínavé. Pomáháme jim shánět bydlení a vůbec to není jednoduché – byt je k dispozici, nabídnou nám i rozumné nájemné, ale když se pak přijde podívat matka té uprchlické rodiny v hidžábu, byt je najednou „zadaný“. Co se týče zdravotní péče, stát za ně platí jako za uprchlíky minimální pojistku a pak je problém sehnat polikliniku, kde to dostačuje. A tak dále…

Máš sám osobní zkušenosti s rasismem, ať v Čechách, nebo v USA?

V Čechách jsem působil ve sboru v Libni a moc se nám tam líbilo, třebaže ještě než jsme se tam stěhovali, tak nám různí „známí“ připomínali – „Žižkovu a Libni zdaleka se vyhni“ – skvostná to ukázka českých a pražských předsudků na základě původu a sociální třídy! Jinak v New Yorku jsme se v roce 2014 se sborem účastnili protestů proti policejní vraždě Erica Garnera. Byl to divoký, nepovolený protest, blokovali jsme ulice a někteří řidiči to těžce nesli. Jeden se rozjel směrem na několik protestujících a já mu stál taky v cestě. Tak mě nabral autem a já měl pak zlomená obě zápěstí. S odstupem si vzpomínám, že bylo legrační žehnat s dvěma dlahami, ale tehdy to dost bolelo…

Erica tenkrát udusili policisté, když se ho snažili zadržet, protože si jako nezaměstnaný přivydělával prodejem kusových cigaret u přístaviště na Staten Island. Policisté se na něj vrhli, protože za ty kusové cigarety neplatil daně – takže přišel o život kvůli daňovému úniku, který mohl činit sotva pár dolarů – a všichni ti Zuckerbergové, Muskové, Bezosové také žádné daně neplatí, o ruských oligarších ani nemluvě!

Jak vidíš – z dálky a časového odstupu – současnou situaci v České republice?

Do Čech jezdíme na dovolenou. Snažím se sledovat české zprávy a čtu i českobratrské časopisy, ale vůbec se necítím na to se k tomu vyjadřovat. Vzpomínám na velmi rozšířený podprahový a verbální rasismus české společnosti a rovněž institucionalizovaný rasismus na úřadech a policii. Vzpomínám na rasistické zdi v severních Čechách, vzpomínám na rasistické obstrukce ohledně památníku romského koncentráku (jak dlouho to trvalo?). V Čechách mě vždycky překvapí, jak je společnost homogenní, a přesto je pozoruhodně nesnášenlivá. Jsem vděčný za práci mezi Romy a menšinami, kterou děláš, a za oficiální postoj mé mateřské ČCE, která se věrně snaží nejenom zvěstovat evangelium, ale podle něho i žít.

připravil Mikuláš Vymětal

foto: archiv respondenta