Žalm 87 jako svědectví o univerzálnosti víry v Hospodina

Kúšijci jsou v Bibli typičtí představitelé černochů. A o všech těchto národech se zde říká, že znají Hospodina, dokonce že mají svůj původ na chrámové hoře, na Sionu v Jeruzalémě, a také, že Hospodin, který je zde označen titulem „Nejvyšší“, je všechny činí pevnými. Jako by nebyl žádný rozdíl mezi Izraelem, Hospodinovým lidem a těmito národy. 

Tento žalm podle nadpisu zpívali Kórachovci, což byli chrámoví zpěváci a vrátní, kteří vítali svým zpěvem poutníky, když přicházeli na bohoslužby do chrámu, který stál v Jeruzalémě na hoře Sion. A mezi těmi poutníky byli patrně lidé z různých národů, kteří putovali spolu s Izraelci, protože také oni chtěli uctívat Hospodina. A patrně právě pro tyto cizince je tento žalm napsán, aby věděli a byli ujištěni o tom, že svou účastí na chrámových bohoslužbách na Sionu patří k Hospodinovu lidu, jsou to Hospodinovy děti. 

Egypt a Babylon, národy, které Izraelce zotročili, a také Pelištejci, se kterými Izraelci neustále bojovali, jsou v tomto žalmu označeni jako ti, kdo znají Hospodina. A to, že ho znají, znamená, že s ním mají důvěrný vztah, protože hebrejské slovo „znát“ nevyjadřuje jen intelektuální poznání, ale znamená důvěrně někoho poznat, mít s někým osobní až intimní zkušenost. 

Je velmi překvapivé, když se něco takovéhoto vyhlašuje o nepřátelích Izraelců. Tato překvapivost vynikne, když se podíváme na jiný žalm, na žalm 137, kde čteme: „Záhubě propadlá babylonská dcero, blaze tomu, kdo ti odplatí za skutky spáchané na nás. Blaze tomu, kdo tvá nemluvňata uchopí a roztříští o skálu.“ (v. 8, 9) Slyšíme zde velmi expresivně vyjádřenou touhu po pomstě za krutosti a násilí, kterého se Babyloňané dopustili vůči Izraelcům. 

Jak je tedy možné, že v žalmu 87 je to úplně jinak? Je to možné díky tomu, že najednou jsou tady lidé z těchto vzdálených nebo přímo nepřátelských národů, kteří na sebe vzali útrapy a nebezpečí dlouhé cesty na Sion jen proto, aby tam uctívali jediného, neviditelného a věčného Boha. Toho Boha, kterého Izraelci uctívají v chrámu na Sionu. 

Kórachovci, kteří vítali poutníky, vstupující do chrámu, je měli svým zpěvem naladit na modlitbu. A poutníkům z cizích národů měli zároveň dosvědčit, že svým záměrem, který projevili tím, že přišli na bohoslužby, se stávají součástí Hospodinova lidu. To, že k Hospodinovu lidu patřili příslušníci jiných národů, dokonce větších a silnějších, než byl Izrael, pro nás může být důležité svědectví o samotném Hospodinu. 

Ve starověkých představách bylo božstvo tak siné, jak silný byl národ, který je uctíval. Takže když si nějaký národ podmanil jiné národy, bylo to vnímáno jako svědectví o tom, že i bohové vítězného národa jsou silnější než bohové národů poražených. O to víc je zajímavé, že k Bohu izraelského národa se hlásili i příslušníci velkých a mocných národů. To je mocná výpověď o Hospodinově svrchovanosti, o jeho jedinečnosti a vyvýšenosti nad všechna ostatní božstva. Hospodin nebyl Bůh největších velmocí, ale i příslušníci těchto velmocí ho uctívali. Tato skutečnost může být významná i pro naši víru. 

Kdo dneska uctívá božstva starověkého Egypta, Babylonu, Týru nebo Nubie? Myslím, že skoro nikdo. Ovšem jak to, že tedy dodnes miliardy lidí po celém světě, ať už jsou to Židé, křesťané nebo muslimové, uctívají Boha původně jednoho malého starověkého národa Předního východu, který měl před mnoha staletími svou centrální svatyni na hoře Sion? 

Víra v Hospodina, to není záležitost racionální úvahy, ale není ani nic iracionálního, není nerozumná. Pro víru nemáme důkazy, ale můžeme pro ni mít dobré důvody. A jedním z těchto důvodů může být i to, že víra v Hospodina jako jediného, svrchovaného a živého Boha, který je původcem veškerého života, přesahuje hranice výchovy a národní příslušnosti a prosadila se napříč mnohými kulturami. Je to snad jen nějaká náhoda? 

Žalm 87 můžeme vnímat jako svědectví o tom, že víra v Hospodina, který byl uctíván na Sionu, má univerzální rozměr. Přesahuje hranice národů, kultur i dějinných epoch.

Lukáš Klíma
foto: wikipedia.com