Zajímejme se letos, a nejen letos, o pojmy víry...

A proto čteme, nasloucháme, myslíme a vedeme rozhovory, ať už se jakkoli sami mezi sebou v pochopení toho či onoho pojmu různíme. Nakolik však pojmy víry mohou vést k překonávání různic? Tuto otázku myslím velmi vážně, jelikož dějiny i současnost křesťanství jsou plné nejrůznějších nesrovnalostí. Ty se jen posilují, když se různé strany proti sobě staví a opevňují se. Když jsou různé strany proti sobě, nemohou mít nikdy celou pravdu. K pravdě však mějme vůli se přibližovat. (I když, jak jsem slyšel, nám jacísi Švýcaři vzkazují: „Co vy Češi máte pořád s tou pravdou…?“)

K takovému přibližování slouží rozum. Že prý však jsou víra a rozum v rozporu? Že by víra v Boha a důvěra v jeho rozum byly scestné? Bůh přece vymyslel tak obdivuhodnou přírodu. Ta zjevuje jeho rozum, jak se dočteme třeba v knize Jeremjáš (10,12; 51,15). Také vymyslel, jakou cestu ve světě nachystá pro člověka. Proto můžeme nacházet důvody k vděčnosti.

A abychom porozuměli, ne sice dokonale, ale aspoň stále lépe, potřebujeme pojmy víry. O Božím rozumu tu píšu i proto, že také k němu se budou budoucí čísla Českého bratra vztahovat. K tomu, co pro nás Bůh vymyslel. A rovněž proto, že my lidé často Boží rozum podceňujeme, a dokonce se zdráháme o něm uvažovat. Není pak divu, že stále někdo považuje víru za něco čistě iracionálního. Ale vzhledem k Božímu rozumu to tak není. Lidská mysl není ani zdaleka to jediné rozumné na světě – to nám vnukli rozumáři, pyšní na vlastní myšlení. Jako by se báli Božího rozumu, že je usvědčí z malosti. Lidskému rozumu ale sluší pokora. A sluší mu i smysl pro tajemství, ač to zní paradoxně.

Otázka rozumu je ovšem sama o sobě velmi těžká, je na místě se ptát, čemu máme rozumět – v zájmu víry. V zájmu jejího růstu. Svět se přece tak mocně mění, až to otřásá evropskou křesťanskou tradicí (i v porovnání s ostatním světem). Pro dnešní čas jsou tak příznačná elektronická média a sociální sítě. Kolik jen informací jimi proběhne v jediné vteřině! Svět se tak jeví jako přesycen slovy.

Proč se ale měřit se světem, když křesťanovým zájmem je Boží slovo? Projev a výraz Božího rozumu. Výraz pro skýtání velkých Božích darů. Výraz pro to, čemu máme v zaměření na Boha rozumět. Konkrétní slovo, které se i stalo tělem. A abychom se v tom, co Boží slovo říká, vyznali, a abychom víru co nejlépe vyznávali, k tomu jsou pojmy víry…

Samé pojmy, samý rozum. Kde však zůstalo srdce? Když uvažujeme o srdci, uvažujeme právě svou myslí a uvažujeme o velmi zvláštním pojmu, a přitom ne jako kardiologové. Je toho velmi třeba. Vždyť je mdlý život víry, když si žije bez srdce. Proto si přejme, abychom pojmům víry rozuměli srdečně. I reformační myšlení nám k tomu hodně pomůže. Ale reformace se odehrála už velmi dávno, ta česká již v 15. století. Tím spíš by se hodila obnova mysli a srdce. Jak ji však způsobit? Rozhodně je pro ni Kristus Pán žádoucí víc než cokoli jiného. Na něm všechny pojmy víry závisejí. A tak můžeme pochopit, co myslel Hegel (jemuž nyní, prosím, nespílejme) slovy: „Bůh nechce úzkoprsé mysli, nechce prázdné hlavy, ale děti, které jsou bohaté na poznání Boha a které svou hodnotu spatřují pouze v něm.“ Poznání Boha – to nemusí být jen něco filosofického, ale také biblického. Kde všude se o něm píše? A proto se ptejme, hledejme a čtěme… A mnoho dobrého čiňme…

Jiří Hoblík
foto: wikipedia.org