Žádoucí strom

Jako jabloň

V současných odborných výkladech bývá často zdůrazňováno, že tím stromem nebyla jabloň a ovocem nebylo jablko, protože text knihy Genesis to nikde takto výslovně nezmiňuje. Ale jedna zajímavá souvislost ukazuje tímto směrem. Hebrejské slovo, které znamená „být žádoucí“ a které vyjadřuje kvalitu stromu v Gn 2,9 i 3,6, je použito také v Písni písní. Milá tady říká o svém milém: „Jako jabloň mezi lesními stromy, tak můj milý mezi syny. Usedla jsem žádostivě v jeho stínu, jeho ovoce mi sládne na rtech.“ (Pís 2,3). Aktérem je v obou případech žena, která je zaujata stromem vyvolávajícím žádostivost. V Genesis je to strom uprostřed zahrady, v Písni je tento strom mezi lesními stromy a je metaforou pro milého. A žena v obou případech jí ovoce právě tohoto žádoucího stromu. V Písni je tímto stromem výslovně jabloň patrně proto, že jablka jsou sladká a byla spojována s plodností. Jabloň má erotický podtext v řecko-římském i ve staro-orientálním světě. V Písni je místo pod jabloní místem početí: „Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka…“ (Pís 8,5)

Strom v ráji a strom v Písni písní

Jazyková souvislost mezi stromem v ráji a stromem v Písni zároveň otevírá možnost vnímat text Písně jako alternativní podání o rajském stromu. Zatímco v Genesis je tento strom Bohem zapovězený a člověk po konzumaci ovoce z tohoto stromu poznává svoji nahotu jako něco negativního (Gn 3,7), v Písni je tento strom spojený s prožitkem jedinečné lásky, ve které není nahota výrazem lidské bídy, ale naopak zdrojem fascinace nad krásou lidského těla (srov. Pís 4,1–7). Žádoucí strom v Písni není zapovězený, právě naopak. Je to jabloň, jejíž ovoce sládne v ústech a po němž milé voní dech: „Dech tvého chřípí je jako jablka.“ (Pís 7,9) 

Strom poznání dobrého a zlého

Zakázaný strom v rajské zahradě je nazván „stromem poznání dobrého a zlého“ (Gn 2,17). O „poznání“ hovoří Bible také tehdy, když popisuje pohlavní styk (Gn 4,1) a starý osmdesátiletý muž, který již není schopen tohoto požitku, o sobě říká: „Mohu ještě poznávat mezi dobrem a zlem?“ (2Sa 19,36). To vedlo některé biblické vykladače v křesťanských dějinách k pojetí, že jedení z tohoto stromu představuje pohlavní styk. A pokušení spojené s tímto stromem pak na základě tohoto výkladu dostalo sexuální konotace. Ovšem podle biblických příběhů o stvoření byl člověk stvořen již pohlavně zralý a byl Bohem vybízen k rozmnožování (Gn 1,28; 2,24.25). Je tedy stěží pravděpodobné, že by konzumace zakázaného ovoce představovala pohlavní styk. A pokud by tomu takto chtěl někdo rozumět, pak je tady korekce tohoto pojetí, kterou představuje Píseň písní se svou centrální výzvou: „Jezte přátelé, a pijte, opájejte se milováním.“ (Pís 5,1) O tom, že se jedná o centrální výzvu této knihy, kterou v knize sděluje buď vypravěč, nebo přímo Boží hlas, svědčí její struktura. 

Žádoucí strom jako zdroj pokušení?

Zdrojem pokušením není samo o sobě to, co je Bohem stvořeno jako žádoucí. Pokušení vzniká až tam, kde se vytváří dojem, že Bůh něco dobrého, něco žádoucího nechce člověku dopřát. Zatímco Bůh říká: „Z každého stromu zahrady smíš jíst a jenom z jednoho nejez…“ (Gn 2,16.17), had říká: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ (Gn 3,1) Z Hospodinova výroku přeskupí had slova tak, že znamenají opak toho, co řekl Hospodin. V důsledku toho se pak to, co je pro člověka dobré a žádoucí, stává zdrojem pokušení jednat proti tomu, co řekl Hospodin. 

Návrat do rajské zahrady

Člověku je Bohem dáno velmi mnoho, ale had dokáže způsobit, že člověk nakonec chce právě to jediné, co je mu Bohem odepřeno, totiž chce být jako Bůh. V důsledku toho musí člověk opustit zahradu v Edenu (Gn 3,23), ale milování je pro něj cestou zpět: „Ať přijde do své zahrady můj milý a jí výtečné ovoce její. Do zahrady své jsem přišel, sestro má, nevěsto…“ (Pís 4,16n) Posledním důsledkem jedení ze stromu, z něhož Bůh člověku zakázal jíst, je smrt: „Prach jsi a v prach se navrátíš.“ (Gn 3,19) Ovšem láska probouzí i ze smrti: „Zburcovala jsem tě pod jabloní, kde tě počala tvá matka… vždyť silná jako smrt je láska.“ (Pís 8,5.6)

Lukáš Klíma, evangelický farář a teolog
foto: wikipedia.org