Za krajany na Ukrajinu v čase koronaviru

(ČB 12/2021) V Bohemce loni chtěli slavit 115. výročí příchodu Čechů a založení české vesnice. Kvůli koronavirové pandemii z toho sešlo. A tak když na letošní podzim připadlo 25. výročí postavení Betlémské kaple – kostela, ve kterém se místní scházejí k bohoslužbám, rozhodli se tato dvě výročí oslavit najednou. Proto připomínané 116. výročí založení obce zní poněkud nekulatě.

Z ČCE vyrazila na dalekou cestu dvě auta. V osobním Miki Erdinger s manželkou Magdalenou a Daniel Heller, kteří v krajanských sborech v minulosti delší čas jako faráři sloužili. A v osmimístné dodávce kromě řidiče Jindry Lukeše jeli farář Miroslav Pfann, který má nyní ukrajinské sbory na starosti, emeritní potulný kazatel Petr Brodský, synodní senior Daniel Ženatý s manželkou Danielou, člen synodní rady Jiří Schneider, farář Tomáš Vítek a táborský kurátor Zdeněk Beneš. Většinou jsme necestovali do těchto končin poprvé; naopak – těšili jsme se na krajany, na setkání se starými známými a na milá místa. A provázelo nás počasí babího léta.

Bohemka

Po dvoudenní cestě s noclehem ve Lvově nás uvítala Bohemka. V neděli se v našem krajanském sboru slavilo a v modlitbách děkovalo. Zpívaly Bohemské frajárky, konaly se slavnostní bohoslužby za účasti šesti farářů a synodního seniora, pak se šlo průvodem k obecním pomníkům a na hřbitov k hrobu zdejšího zasloužilého kazatele Josefa Jančíka, kde zazněla vzpomínka. Odpoledne program pokračoval v kulturním domě vystoupením dětí a mládeže, pozdravy a zpěvem. Po víkendu jsme navštívili místní školu, kam chodí děti prvního stupně a také zde funguje mateřská školka, nakoukli jsme rovněž do „medpunktu“– zdravotního střediska. Díky lepší dopravní dostupnosti, mobilním telefonům a internetu se zdejším lidem daří lépe, práce na okolních polích je ale stále stejně těžká a mladí lidé hledají lehčí život. Mnoho jich odešlo nebo se chystá odejít do České republiky a vesnice stárne, vylidňuje se. Je smutné vidět cedulky na plotě, že domek je na prodej, pergola nad dvorkem je obtěžkána zralými hrozny a nikde nikdo. Jen ta opršená cedule a zarostlý dvůr. Sbor je nyní bez stálého kazatele, ale na jaře se sem chystá farář Tomáš Vítek.

Veselynivka

Ve Veselynivce nás uvítala pohostinnost kazatelky Marie Provazníkové a rodin, které nás přijaly na nocleh. Bylo mnoho o čem mluvit, na co vzpomínat. Další den jsme slavili bohoslužby ve shromáždění a po nich byli pozváni ke společnému obědu, který připravily místní ženy. Pak se dlouho sedělo, besedovalo a zpívalo. Navštívili jsme také několik krajanů, kteří už nemohou sami přicházet. Koronavirová pandemie svírá i tento kout světa. Očkovaných zde mnoho není, lékařská péče je podle našich měřítek hůře dostupná.

Nakonec nás čekala dvoudenní cesta domů. Plni dojmů a čerstvých zážitků jsme vše spokojeně probírali ve vozidle, aniž bychom tušili, že si vzájemně předáváme i neviditelného nepřítele. A tak jsme po návratu, i přes dvojí očkování, skoro všichni vykázali pozitivní test. To nás naštěstí ochránilo před těžším průběhem nemoci a po předepsané izolaci jsme už zase všichni zdrávi. Díky Bohu. Modlíme se za zmenšující se hrstku krajanů žijících téměř 2000 kilometrů daleko od vlasti. A doufáme, že se pandemická situace uklidní natolik, aby farář Vítek mohl vycestovat a nějaký čas v českých evangelických sborech strávit.

Daniela Ženatá