Vzpomínka na Martu Kosáčkovou

Sestry a bratři, rádi bychom vám za sbor v Jilemnici oznámili, že nás opustila – a k Pánu se navrátila – naše sestra a bývalá kurátorka sboru v Jilemnici, Marta Kosáčková. 

Marta byla, aniž by to byla fráze, pilířem sboru. Udělala mnohé pro sbor jako takový, a co je důležitější, udělala toho mnoho pro bratry a sestry ve sboru a také pro mnoho lidí mimo sbor – v Jilemnici, Hrabačově a okolí. Měla v srdci dostatek místa pro každého, kdo se nějak trápil nebo procházel těžkým obdobím. Nemálo lidí si k Martě chodilo pro radu. Jak jsem v nedávné době psal v článku o slavnosti, kdy byla Martě udělena medaile vděčnosti: Marta uměla být dobrým rádcem, a leckdy i přísným. Nebála se věci pojmenovávat tak, jak jsou.

Marta byla naposledy na novoročních bohoslužbách. Pak prodělala operaci a s těžkou nemocí byla už jen u sebe doma v milovaném Hrabačově. Ale nebyla sama. Sbor jí oplácel ty dlouhé roky zájmu a péči z její strany. Sestry a bratři ze sboru i lidé z Martina sousedství se u ní doma střídali v dopoledních, odpoledních a nočních službách a po půl roku s ní byli doslova ve dne i v noci. Marta tak byla se svými sestrami a bratry, nebyla sama. U Marty jsme se scházeli, povídali, modlili se, zpívali, vysluhovali Pánovu večeři. Na nějaký čas se tak sborový život zčásti přenesl do jednoho obýváku v Hrabačově. 

Marta po dlouhé nemoci zemřela v pátek 5. července. I když jsme s ní nemohli být do poslední chvíle u ní doma, přesto ji sestry a bratři ze sboru do poslední chvíle navštěvovali i v nemocnici v Semilech. 

Marta měla v církvi mnoho přátel po celých Čechách. Kdo jste ji znali, vzpomeňte na ni ve svých modlitbách. Děkujeme Hospodinu, že s námi Marta byla, že mnohé podporovala, že s láskou a neuvěřitelným nasazením byla vždy nablízku. Děkujeme Hospodinu, Marta pro nás byla vzorem křesťanské lásky.

Pohřeb měla Marta v rodinném kruhu. Děkovnou bohoslužbu za Martu jsme sloužili v plném kostele v Křížlicích.

Článek o udělení medaile vděčnosti jsem onehdy končil slovy: Máme tě rádi Marto. Nemůžu teď napsat „měli jsme tě rádi”. Musím zakončit stejně: Máme tě rádi, Marto…

Jakub Hála, FS Jilemnice