Vyjádření k usnesení synodu o žehnání homosexuálním svazkům

Dne 18. července synodní rada vyhlásila usnesení květnového synodu. Teprve tímto vyhlášením na základě ověřeného zápisu nabývají usnesení platnosti. O usnesení č. 30 se ovšem debatuje od chvíle, kdy bylo synodem přijato a prostřednictvím médií se dostalo na veřejnost. Vyvolalo také řadu reakcí, které obdržela i synodní rada i předsednictvo synodu. 

Usnesení zní: „Synod ČCE souhlasí s možností požehnání svazků osob stejného pohlaví, pokud o to požádají. Synod ČCE vnímá, že názory na tuto otázku nejsou v církvi jednotné, podporuje činnost komise pro soužití s LGBTQ+ lidmi a pokračování diskuse v církvi o tomto tématu. Synod konstatuje, že žádný kazatel není povinen žehnat svazkům osob stejného pohlaví.“ 

Kromě zmíněného usnesení se obdobné problematiky týká i usnesení č. 19: „1. Synod bere s díky na vědomí zprávu Komise pro rozhovor o soužití s LGBTQ+ lidmi v církvi a podporuje její práci. 2. Synod podporuje vznik nového textu, navazujícího na příručku Problematika homosexuálních vztahů z r. 2006. 3. Synod podporuje další aktivity komise jako např. přípravu pomocných materiálů pro liturgické vedení bohoslužeb s požehnáním dvou lidí stejného pohlaví.“ 

Jak je patrno, synod se tématem zabýval zevrubně a z mnoha stran. Věnoval mu mnoho času v rozpravě, v níž měl příležitost promluvit každý z přítomných delegátů. Zazněla přitom většina argumentů, které slyšíme nyní, po synodu.

Synod je nejvyšší instancí Českobratrské církve evangelické a synodní rada je vázána jeho usneseními. Ani synodní rada ani předsednictvo synodu nemůže podle církevních řádů usnesení synodu měnit nebo rušit. U vědomí toho, co ostatně synod konstatuje, že „názory na tuto otázku nejsou v církvi jednotné“, vydala synodní rada nejprve Pastýřský list synodního seniora k jednotě církve a dále (společně s předsednictvem synodu a komisí pro rozhovor o soužití LGBTQ+ lidmi v církvi) text Rozhovory o žehnání homosexuálním svazkům. Oba texty jsou v plném znění dostupné na webu ústředí v sekci mimořádných sborových zásilek; případně si je lze vyžádat u staršovstva jakéhokoli farního sboru.

Vzhledem k šíři a komplikovanosti tématu připravila ústřední církevní kancelář informační webovou stránku na adrese https://e-cirkev.cz/spolu/ , kde můžete najít podrobnosti k procesu, jakým bylo zmíněné usnesení synodem přijato, historii církevní diskuse a odkazy na související dokumenty. 

Probíhající diskuse otevírá celou řadu zásadních otázek. Především o autoritě Písma svatého, smyslu požehnání, pojetí hříchu. Chceme se jim věnovat i na celocírkevní úrovni. Snad formou dalších webinářů či konferencí. 

Jak spolu budeme mluvit? Je patrné, že do rozhovoru o tomto tématu se promítají rozdílné osobní zkušenosti, obavy i ohledy na další souvislosti, o nichž usnesení přímo nemluví. Pro mnohé z nás jde o citlivé otázky a pro některé až o životně závažné. Mějme to na paměti. Rozhodně nejsou vhodnou platformou pro vnitrocírkevní diskusi sociální sítě ani hromadné emaily či diskuse v tisku nebo komentáře pod články na webu. Má-li mít takový rozhovor smysl, bude se mu dařit nejspíše tváří v tvář, v bezpečně moderovaném prostředí, kde si budeme chtít především naslouchat a vzájemně se respektovat. Můžeme spolu mluvit mezi čtyřma očima nebo v menších či větších skupinkách, jak je ostatně společenstvím našich sborů a seniorátů vlastní. 

Hledáme tedy vhodné formy, jak rozhovor vést, a máme za to, že i když diskuse o těchto otázkách v církvi probíhá již řadu let, má smysl i po přijetí výše zmíněného usnesení. Ono totiž nic s konečnou platností nenařizuje ani nezakazuje, nýbrž stále zachovává otevřený prostor. 

Pavel Pokorný, synodní senior