Veřím v Boha a své pistole!

Morávek celou tu dramatickou situaci z dálky viděl a nechtěl bratra ve zbrani nechat na holičkách. Naskočil proto do právě projíždějící tramvaje, aby se ke svému spolubojovníkovi dostal co nejrychleji. Zdálo se, že ve dvou příslušníky německé tajné policie přemůžou. Jenže vtom se z úkrytu vynořila další skupina gestapáků… 

Strhla se divoká přestřelka. Proti zřejmé přesile neměl Morávek šanci. Přesto se nevzdal a bojoval ze všech sil. Bohužel to ale byl jeho poslední pozemský boj. Zprávy uvádějí, že během souboje byl zasažen celkem šestkrát. Jedna ze střel zasáhla aortu, což znamenalo fatální následky. Podle záznamů gestapa zemřel Morávek vlastní rukou, nejnovější výzkumy to ale rozporují. Pochybnosti vyvolává například fakt, že smrtelné střelné zranění se nacházelo na levé straně hlavy, Morávek ale držel pistoli v pravé ruce. O tom, kdo střelu vypálil a za jakých okolností se situace, v níž Morávek zahynul, odehrála, jsou nejasné. 

Od smrti štábního kapitána Václava Morávka sice letos 21. 3. uplynulo už 82 let, svojí odvahou, chrabrostí, vlastenectvím a ryzostí však nepřestává inspirovat. O to víc, když je nám válka podobně blízko. 

Morávek byl známý svojí srdnatostí, ale i hlubokou vírou v Boha. Svým evangelickým vyznáním se netajil a stále u sebe nosil Bibli kralickou, v níž si prý každý den četl, pokud to situace jen trochu dovolovala. Mezi vojáky si vysloužil přezdívku „pobožný pistolník“. On sám své krédo svérázně vystihl v legendárním citátu „Věřím v Boha a své pistole!“ 

Vojáka československé armády a aktivního odbojáře (spolu s Josefem Balabánem a Josefem Mašínem tvořil skupinu Tři králové) si v neděli 17. března společně připomněli členové evangelických sborů v Dejvicích a Střešovicích. A to právě v místech, kde Morávek svůj pozemský boj dobojoval – u památníku ve střešovickém parku, který dnes nese odbojářovo jméno.

Morávek byl člověk z masa a kostí

Zatímco vloni během pietního aktu promluvil historik Jan Kalous z Muzea paměti 20. století, letos pozvání přijal senátor Tomáš Czernin, který v krátkém proslovu vyzdvihl Morávkovu odvahu. „Kéž bychom měli mezi sebou více takových, jako byl Morávek,“ uvedl. 

V duchovní promluvě připomněla farářka dejvického sboru Alexandra Jacobea Morávkovu vrstevnatou osobnost. „Zaujaly mě dva jeho rysy: odvaha a sklon k určitému šprýmařství, které pro někoho mohlo být až lehkovážností, protože Morávek se skutečně mnohdy pohyboval na hraně – sám takové hraniční situace vytvářel vedle těch, ke kterým nutně docházelo v důsledku jeho odbojové činnosti.“ Právě tyto dvě vlastnosti dělají z Václava Morávka podle Jacobey člověka z masa a kostí, polidšťují často idealizující obraz válečného hrdiny. „Řadí se do zástupu mužů i žen, biblických i ryze dějinných postav, které nebyly barvotiskově dokonalé, ale poctivě a až na dřeň zápasily o smysluplný život, usilovaly nepromarnit svůj čas uprostřed víru událostí našeho světa,“ uvedla. Morávkův život podle ní zůstává cennou inspirací a výzvou i pro člověka současnosti. „I my si můžeme klást otázku, jak v čase, který je nám svěřen, smysluplně propojovat své silné stránky i to, co leckdo může považovat za slabinu. Jak autenticky a poctivě žít a dávat své lidství ke službě Bohu i druhým lidem,“ doplnila. 

Po modlitbě a požehnání na závěr přítomní společně zazpívali československou hymnu. 

Václav Morávek při pokusu o záchranu svého kamaráda padl. Řeháka se mu ze spárů gestapa vyprostit nepodařilo, o tři měsíce později ho nacisté na Kobyliské střelnici popravili. Přesto však Morávkův život nebyl zmařen. Naopak. Obětoval jej pro ušlechtilou myšlenku boje za svobodu, boje proti zlu. Až do posledních chvil byl věrný a odhodlaný služebník Boží. A svým statečným činem naplnil Kristova slova: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.“ (J 15,13)

Čest jeho památce.

Adéla Rozbořilová
foto: wikipedie.cz/ARo