Velikonoce v našich sborech

(ČB 5/2023) Na mnoha místech se konaly bohoslužby, vysluhovala se večeře Páně, konaly se křty, konfirmace, organizovaly se sederové večeře, křížové cesty, noční vigilie, koncerty nebo programy pro děti. Do několika sborů vás nyní zveme na pomyslnou návštěvu.

 

 

Společný průvod věřících tří křesťanských církví odpoledne Velkého pátku je ve Vrchlabí už letitou tradicí, kterou jen jednou přerušila pandemie covidu – v roce 2020 se žádná velkopáteční křížová cesta nekonala; v roce 2021 se pak uskutečnily pouze ekumenické bohoslužby v katolickém kostele sv. Vavřince.

 

 

Zpočátku bývala vrchlabská velkopáteční ekumenická slavnost vlastně spíš hraný pašijový příběh, zhruba před 12 lety jej však nahradilo putování po městě. Na Velký pátek odpoledne se scházíme před svatovavřineckým kostelem spolu s faráři římskokatolické, československé a naší církve – aktuálně tedy s Jiřím Šlégrem, Vladimírem Hrabou a Michaelem Pfannem. Odtud pak vychází procesí, někdy spíše skromné, jindy až překvapivě bohaté, čítající mezi 20 a 100 lidmi. Mezi jednotlivými zastaveními Ježíšova posledního pozemského putování se dobrovolníci střídají v nesení velkého dřevěného kříže, doprovázeni společným zpěvem písní z Taizé. Na jednotlivých zastaveních čtou faráři i laici připravené texty zamyšlení, která faráři předem vyberou či sami připraví. Křížová cesta začíná po katolických velkopátečních obřadech a po ní následují evangelické velkopáteční bohoslužby.

 

 

 

Kromě jiného jsme u nás ve sboru prožívali Velikonoce ve společnosti katolických bratří a sester, neboť jsme byli pozváni za stůl k pesachové večeři do Raspenavy. Sešlo se nás na Škaredou středu pod vedením kněze Pavla Andrše za jedním stolem okolo osmdesáti.

 

Na Velký pátek již po čtyři roky veřejnosti nabízíme křížovou cestu. Jedna členka sboru kreativně namaluje cyklus s tematikou pašijí, který se brzy ráno vyvěšuje na plot okolo naší velké farní zahrady. Je to úžasně dlouhý plot, kolem kterého proudí davy lidí na jarní výlety. Kresby jsou doprovázeny také aktuálními zamyšleními a nakonec i modlitbou. Lidé se zastavují, i když se do kostela neodváží. Ale i tak asi tuší, že Velký pátek má nějaký význam, a tak se zastavují, snad i modlí. Pozorujeme to z okna a je to krásný pohled. 

 

Na neděli vzkříšení jsme křtili děti v pubertě, které se rozhodly nechat se pokřtít ponorem. Pro mnohé to bylo poprvé, co viděli křest naživo. A tak jsme na koupališti mezi turisty zazpívali nějakou píseň, pronesl jsem zaslíbení křtu a křest pod Božím sluncem jsem provedl. Byla z toho veliká radost a potěšení z víry. 

 

Mohlo by se ještě dodat, že v jednom mém sboru jsme na konci bohoslužeb vyvěšovali barevné proužky látky na javor před kostelem. Ty proužky každý z členů sboru osobně přivázal jako díkůvzdání za Ježíše a naději v něm stvrzenou. A javor radostně vlající ve větru pak připomínal naši radost z víry a taky barevnost každého z nás, a tak tam vlál až do příchodu Letnic, při kterých nám má vítr vlít do srdce Boží lásku. Nikdy na ty momenty nezapomeneme. Velikonoce by měly být opravdu jiné, Boží, radostné!

 

 

V Růžďce už druhým rokem započala slavnost Velikonoc na Zelený čtvrtek netradiční sederovou večeří. Netradiční proto, že byla spíše ukázkou toho, jak má večeře vypadat, a proto byla připravena pro veřejnost ve formě švédských stolů. Jako specialitu jsme zde měli pravého upečeného beránka. 

 

Před hodováním jsme si připomněli, co jednotlivé akty a pochutiny znamenají a společně jsme pak zahájili večeři zapálením svícnu, posvěcením večera a společným umytím rukou jako symbolem naší touhy po čistém životě s Bohem, což byl velmi krásný akt. Tento večer patřil ale i dětem, kterým jsme nachystali „pátračku“ po ztraceném macesu. Společný večer jsme ukončili promítáním obrázků Izraele, a podívali jsme se tak na místa, kde se celý Velikonoční příběh odehrál. Na Velký pátek a neděli vzkříšení pak proběhly bohoslužby, které doprovázel náš pěvecký sbor písněmi z kancionálu, zazpívala i mládež a děti. 

 

 

 

Velikonoční svátky v našem sboru se poslední čas odehrávají vždycky v podobném půdorysu: Ve čtvrtek se rodiny s dětmi sejdou v parku u kostela a společně vyrazí na okruh, který někdy bývá křížovou cestou, jindy jsme šli po stopách Izraelců, vycházejících z Egypta, a letos jsme prošli Markovo evangelium. Když dovolí počasí, končí se u ohně v parku u kostela a rodiče pak mohou na pašijové čtení, které se koná v kostele. Skupina členů sboru čte pašijový příběh, celé čtení bylo doplněno varhanními variacemi sborového kantora na píseň Šly zrána ke hrobu. Na Velký pátek bývají klasické bohoslužby, totéž je i na neděli vzkříšení; náš sbor je docela tradiční, bohoslužby tedy bývají až dvojnásobně navštíveny. 

 

Co bylo letos navíc – děti se sešly už v sobotu večer, přespaly na faře a v neděli ráno jsme vyrazili ke Třem křížům, kde jsme vyhlíželi svítání. A pak jsme šli do kostela.