Velikonoce v naší církvi

Vršovičtí slavili večeři Páně netradičně

Protože jsme pražský a spíše rodinný sbor, má naše velikonoční setkávání specifickou dynamiku. 

Výrazným bodem je čtvrteční večer. Čas, ve kterém přestavíme modlitebnu a sejdeme se v kruhu u jednoho velkého stolu. Samotný duchovní program se pak skládá ze tří složek: společného čtení pašijového příběhu (který si mezi sebe rozdělí několik předčitatelů), zpěvu a z večeře Páně, vysluhované neobvyklým způsobem. Tentokrát nás nemusí farář obcházet, ale posloužíme si navzájem – každý podá svému sousedovi patenu i kalich a totéž přijme od sestry či bratra na druhé straně. Setkání pak zakončí společná, tentokrát už „skutečná“, ale o nic méně symbolická večeře, do níž obvykle každý přispěje něčím dobrým.

Velkopáteční bohoslužby pak slavíme v modlitebně a s večeří Páně. (Jen letos ne, protože jsme se připojili k Vinohradským, jejichž bohoslužby přenášela Česká televize.) Nejkomornějším setkáním jsou paradoxně nedělní bohoslužby, protože leckteří z nás odjíždějí z Prahy pryč a navštíví případně jiný sbor.

Marika Vojtíšková, FS Praha-Vršovice

Ve Vsetíně spojili společný večer s křížovou cestu

Na Velikonoce se připravujeme už od postního období. Vyvrcholí svátečními bohoslužbami s pašijovým čtením na Velký pátek a ještě slavnějšími bohoslužbami na Boží hod. Ale ještě předtím, ve čtvrtek, jsme si připomněli Pesach, vyvedení z otroctví. Ve sborovém domě byla slavnostně prostřena sederová večeře. Před slovem požehnání byla na stole zapálena svíce. Podle řádu následoval první pohár vína, umývání rukou, medvědí česnek, macesy, hořké byliny a další pokrmy spolu se čtením velikonočního příběhu. Symbolicky jsme se tak začlenili k vyvolenému lidu.

Na Velký pátek se vypravila skupinka dětí s doprovodem dospělých na křížovou cestu, která vede krásnou krajinou od katolického kostela v Lidečku. Měli připraveno deset zastávek s rozjímáním nad posledními dny Pána Ježíše. Šlo o kratičká zamyšlení, po nichž zpívali vždy jednu sloku připravené písně, která se k Velikonocům vztahuje. Na závěr u kapličky mohly děti na připravený list napsat, co je tíží, co je takovým naším křížem, ale také za co jsme vděčni a co nás těší.

Druhá část výletu už byla volná – děti si hrály, rodiče povídali a udělali jsme si oheň. Užili jsme si krásný den v přírodě a zakončili jej na dětském hřišti.

Jana Buzková a Zdeňka Polášková, FS Vsetín – Horní sbor

Zelený čtvrtek ve Valašském Meziříčí zpestřila židovská pohádka

V našem sboru jsme se již loni rozhodli rozšířit naše setkávání i prožívání Velikonoc o sederovou večeři. Protože se nám ale zdálo, že by ve čtvrtek měla zaznít i novozákonní zvěst, letos sederové večeři předcházely bohoslužby s vysluhováním večeře Páně.

Na sederové večeři se podíleli mnozí, vše organizoval a vedl bratr Tomáš Vémola. Bylo to vzácné společenství sboru s pevnými pravidly pojídání různých pokrmů (každý z nich byl symbolem pro připomenutí dávných, ale důležitých událostí) a předepsaných požehnání. Tomáš vše zpestřil ještě čtením židovské pohádky a promítnutím videoklipu, kde byla pomocí hudby a tance zachycena událost vysvobození z otroctví, která tak mnoho znamenala pro Izraelce, ale také pro nás. Děti kromě toho mohly hledat schovanou půlku macesu (v našem případě tortilly), případně si vymalovat připravené obrázky.

Velikonoční neděle nám pak kromě radosti ze vzkříšení přinesla i radost v podobě křtu. Pokřtěna byla sestra Emilie Cibulcová, naposledy vedoucí domova se zvláštním režimem Diakonie ve Valašském Meziříčí.

Ekumenická křížová cesta ulicemi Ostravy 

Čím jsem starší, tím více si uvědomuji, že jde především o velkou připomínku života a oběti Pána Ježíše Krista a uvědomění, že je on sám mezi námi, že zasahuje do našich vztahů.

V našem sboru prožívání velikonočních svátků začíná už v postním období, jelikož se sbor může shromažďovat kolem stolu při večeři Páně; tak to bylo i na Květnou neděli, kdy se konalo výroční sborové shromáždění a my jsme slyšeli něco o důležitosti vztahu, o důvěře, která někdy představuje riziko, ale vede k naději. 

Na Zelený čtvrtek sedíme kolem stolu, čteme nahlas pašijové texty a vzájemně si vysluhujeme chléb (nekvašený) a víno. 

Letos jsme se mohli poprvé na Velký pátek zúčastnit večerní ekumenické křížové cesty ulicemi centrální Ostravy, kterou připravili naši katoličtí bratři a na dvou zastaveních promluvila i naše paní farářka. Pro nás to bylo nezvyklé shromáždění. Cesta měla pět zastavení, na každém byl čten text z Písma a modlitby, vyznávající, co pro nás znamená připomínka pašijových oddílů. 

V sobotu jsme byli pozváni do katedrály na večerní vigilie. V neděli při sborových bohoslužbách jsme slyšeli o Pánu Ježíši, přicházejícím za svými bojícími se učedníky, kteří nevěří zmrtvýchvstání, ale nakonec poznávají, že Ježíš opravdu prošel tím nejhorším a nese znamení na svých rukou a na těle. Přichází s nadějí a radostnou zvěstí, jde s námi a před námi.

Jiří Groll, FS Ostrava

Ve Vrchlabí poprvé se sederovou večeří

Mluvili jsme o tom už dřív. Několikrát. A letos už jsme se do toho opravdu pustili. Mluvím o sederové večeři na Zelený čtvrtek. 

Váhali jsme z několika důvodů. Nikdo z nás s tím neměl s organizací sederu zkušenost. Zvažovali jsme, jestli je to dobrý nápad, neradi bychom se dopouštěli kulturní apropriace, tedy svého druhu krádeže části tradice našich židovských sester a bratří. A taky jsme si nebyli jisti, jestli vlastně bude o seder u nás ve sboru a okolí zájem.

Letos jsme se ve staršovstvu dohodli, že to zkusíme. Sešlo se nás nakonec 18 – z našeho vrchlabského sboru i nedalekých Křížlic. Večerem jsem provázel já s nepostradatelnou pomocí hagady, připravené dobříšským farářem Michalem Šourkem. A prožili jsme duchovně velmi silný večer a velikou sounáležitost a návaznost právě na dějiny Izraele a propojení tradic židovských a křesťanských. Kristovo dovršení osvobození Izraele z otroctví bylo téměř hmatatelné.

O den později následovala ekumenická křížová cesta ulicemi Vrchlabí a velkopáteční bohoslužby s večeří Páně. Na Bílou sobotu jsme se sešli zase mezisborově v kostele ve Strážném při velikonoční vigilii, při níž nás provázel Chagallův obraz Exodus. Radostné bohoslužby neděle vzkříšení ve velikém společenství, obohaceném i početnou návštěvou bratří a sester z Německa, kdy jsme řešili milé starosti, jestli nám bude stačit chléb, víno a kalíšky pro eucharistii, letošní požehnané vrchlabské Velikonoce dovršily.

Jakub Kašpar, kurátor a výpomocný kazatel FS Vrchlabí

připravila ARo, redakčně upraveno
foto: archivy sborů, Lena Nowak (Člověk a víra)