Ve Woltersburském mlýně o solidaritě

Klara Butting a Gerard Minaard jsou manželé. Němka a Holanďan. Ona teoložka, profesorka Starého zákona na univerzitě v Bochumi a farářka. On sociální pedagog a teolog. Před lety na půl cesty mezi Hannoverem a Hamburkem koupili mlýn a přilehlé budovy jako ruinu. Dohodli se s řemeslnickými firmami z okolí, že když ony zaměstnají lidi bez práce, oni jim dají zakázky. Podporovala je přitom i místní spolková země, protože v té době právě bojovala s masivní nezaměstnaností. Spolu s lidmi bez práce, kteří najednou práci měli, postupně opravili mlýn a další přilehlé budovy. Postavili chatky, v nichž se můžou lidé ubytovat, stáje pro koně, truhlářskou dílnu. Ve mlýně vybudovali kavárnu, modlitebnu a na celém pozemku několik místností pro semináře. Mají tu koně, slepice, kočky i včely. Celé je to opravené poctivě, s vkusem a krásně. 

Klara a Gerard zde vybudovali „Centrum pro biblicko-politické vzdělávání“ (Zentrum für biblisch-politische Bildung). Oba teologové velmi intenzivně a zblízka pracují s Biblí. Tak jak to známe třeba z biblických hodin. Jsou přitom přesvědčení, že Bible a víra, která se na ní zakládá, úzce souvisí s prostředím, ve kterém žijeme. Společenským, politickým i životním. Biblické příběhy vznikaly ve společensko-politickém kontextu. Ten je v nich silně přítomný (např. Izraelci v babylonském zajetí), a právě proto promlouvá i do našeho dnešního společensko-politického kontextu. Proto už přes tři desetiletí pořádají několikrát do roka semináře, při nichž zblízka čtou Bibli, přemýšlí o tom, v jakých poměrech žijeme a jak tyhle dvě věci mezi sebou souvisí. 

Proto také propojují biblickou, církevní práci se sociální prací. Jsou intenzivně zapojeni do života vedlejšího městečka Uelzen. Mají totiž zato, že se na Bibli založená víra projevuje skrze solidaritu s druhými lidmi, včetně těch, kterým se daří špatně. Pomohli takhle už najít zaměstnání vysokým desítkám nezaměstnaných lidí. 

Prostor pro (ne)tradiční setkávání

Mlýn se zároveň nachází na krásném místě v přírodě, u říčky, která pohání mlýnské kolo, vedle dvou rybníků, luk a lesů. Na každém rohu nacházíme nenásilně rozmístěná umělecká díla, která odkazují k různým biblickým příběhům a tématům. Na rybníce kachny, volavky a ledňáčci, v korunách zpěv spousty ptáků. Gerard s Klarou jsou přesvědčeni, že život ve společenství je nejenom solidární a smysluplný, ale taky krásný. Právě na takovýchto krásných místech člověk silně vnímá, jak o tom, čemu věříme, nesvědčí jenom to, co říkáme, to, co děláme, ale také prostor, v němž se setkáváme. I prostor – jak ten církevní, umělecký, tak i prostor přírody – svědčí o Bohu.

V takovémto prostředí ve Woltersburger Mühle pěstují to, čemu říkají biblická spiritualita. Některým evangelickým uším může slovo spiritualita znít nepatřičně. Přitom je hledání životní orientace za pomoci pozorné a poučené četby Bible něco, co je české evangelické tradici velmi blízké. 

Semináře, při kterých se čte Bible a noviny – obrazně řečeno –, Klara s Gerardem pořádali dříve v Knesebecku (Dolní Sasko). Před dobrými 15 lety je přesunuli právě do Woltersburger Mühle. V devadesátých a nultých letech se jich opakovaně účastnili faráři naší církve (moji rodiče Hana a Miroslav Pfannovi, Janové Dus a Plecháček a někteří další). 

Mě před časem oslovila Gerardova koncepce sboru jako prostupného místa o dvou ohniscích, kde se setkávají jak tradiční církevníci v neděli v kostele, tak lidi mimo církev, kteří nepřijdou na bohoslužby, ale záleží jim na životě společnosti a prostředí, ve kterém žijí a ve svém nasazení pro druhé lidi staví na hlubších hodnotách (Minaard, G: Odvaha k následování jako impuls pro jiné pojetí práce ve sboru, Protestant 8/2021). Proto jsme oba loni pozvali povídat na farářský kurz do Prahy a oni letos pozvali zase povídat mě k nim.

Křesťan a válka

Březnový seminář byl věnovaný „biblické teologii míru“. Promýšleli jsme, jak se vyrovnat s tím, že Bible mluví o míru, Ježíš vyzývá k nenásilí a my přitom bojujeme ve válce proti Rusku a snažíme se ukončit ji tím, že pomocí zbraní porazíme Putina. Může se křesťan vůbec dopouštět násilí a schvalovat zásilky zbraní na Ukrajinu? 

Když se u nás řeční o míru, bývá Čech dosti podezřívavý, co se skrývá pod povrchem. Ostatně i církevní organizace (KMK, Pacem in terris), které před rokem 1989 mluvily o míru, ve skutečnosti dělaly stafáž sovětskému imperialismu. U Němců slovo mír nemá takový nádech. Právě pod hlavičkou mírové práce se děje spousta pomoci lidem na útěku, ženám ohroženým násilím, sociálních a ekologických aktivit atd. Na rozdíl od nás má v poválečném Německu silnou tradici křesťanský pacifismus.

Březnový seminář se konal uprostřed všech překotných zpráv o jednáních mezi ruským a americkým a americkým a ukrajinským prezidentem. V téhle situaci jsme měli mluvit o míru a válce. Obával jsem se, že budu muset poslouchat, že je třeba v zájmu míru Putinovi ustoupit. To byl naštěstí jen menšinový hlas, byť z vysokých církevních pozic. 

Sám jsem referoval o české perspektivě ve vnímání válečného stavu, která je formovaná zkušeností s Mnichovskou dohodou, invazí roku 1968, ale taky dobrou zkušeností sametové revoluce. Kromě nutnosti postavit se agresi jsem mluvil především o prostorech solidarity, které církev může uprostřed násilných a nesvobodných dob vytvářet tak, jak jsme to v naší církvi mohli zažívat v době sovětské okupace. 

V dalších příspěvcích a bohatých diskuzích bylo zajímavé sledovat, že Německo je opravdu od Ukrajiny dál než my. Nemají přímou zkušenost ani s Mnichovem, ani sovětskou invazí. A jsou jako stát mnohem silnější. To se projevuje v určitém odstupu a v některých případech také ve značné naivitě. Na druhou stranu některým z nich odstup a uvažování o míru umožňuje svobodněji přemýšlet i tom, jakým způsobem je válka vedena. O rozsahu zbrojení. O tom, jaké má obrovské zbrojení důsledky pro další oblasti života. Zatímco se staví nové zbrojovky, nezbývají peníze na sociální programy. A Alternativa pro Německo (AfD) uprostřed toho všeho získává čím dál větší podporu. 

Byla řeč o tom, že – jakkoli to zní jako protimluv – zná Bible (např. v žalmech) něco jako osvobozující násilí. Totiž násilí, které pomůže zastavit agresora a pomoci těm, kterým ubližuje. To se ale má dít právě v takové míře, aby agresivní násilí skončilo a byl prostor pracovat na mírovém soužití bez dalšího násilí. Právě tahle schopnost už teď přemýšlet o tom, jak společně žít v míru, až přijde, a to včetně lásky k nepřátelům, o které mluví Ježíš, mi přišla zvlášť silná. 

Pozvání i pro laiky

Rozhovory na semináři byly mimořádně napínavé právě proto, že propojovaly to, co intenzivně prožíváme s tím, co čteme v Bibli a čemu věříme. Křesťanské přemýšlení v kontextech, biblických i těch dnešních. Klara Butting s Gerardem Minaardem zvou k účasti na seminářích ve Woltersburském mlýně další faráře i laiky z naší církve (za zvýhodněný poplatek). Program mají na stránkách https://www.woltersburger-muehle.de/. Přehled o debatě, kterou vedou, můžete mít také skrze časopis Junge Kirche, který zde vydávají, a knihy z vlastního nakladatelství erev-rav. 

Účast na některém z jejich seminářů nebo dnů biblického čtení rozhodně doporučuji. Pro církev, která usiluje o to být zakořeněná v biblické tradici, a přitom nebýt včerejší, je to mimořádně inspirativní zážitek.

Michael Pfann, mezititulky redakční