Valentýn? To jako vážně?

Někdy mě zaráží, jak jsou lidé s věcmi rychle hotoví. Jak na všechno mají hned jasný názor a málokdy jsou otevření jinému úhlu pohledu. Jako by svět fungoval podle nějaké jednotné šablony. Lidé mají „svou pravdu“ a „svůj názor“ téměř na cokoli, a to i na věci tak silně osobně intimní, jako jsou partnerské vztahy. Až překvapivě často jsou schopní říct, jak to partneři mezi sebou mají, mít budou anebo by aspoň mít měli.

Když partnerský vztah úplně nezapadá, jako ten náš, člověk naráží na spoustu překážek a předsudků. Je například těžké lidem vysvětlit, že radši děláme věci spolu jako tým, že máme v podstatě jen společné přátele… anebo právě že jsme se rozhodli slavit svatého Valentýna. 

Pokud teď někdo článek s lehkým znechucením odkládá, docela to chápu. Nejspíš totiž „přesně ví“, jak to naše slavení Valentýna vypadá a o co v něm jde. Možná si představuje rudé růže, čokoládky, zamilovaná psaníčka, sladké cajdáky a kdoví co ještě. Nebo rovnou filozofuje a počítá, kdo a jak si na nás namastí kapsu. 

Možná to někoho překvapí, ale v řadě z těchto věcí jsme skeptičtí. Navíc já osobně se nemůžu rozhodnout, jestli mě na „klasickém pojetí Valentýna“ víc dráždí jeho zprofanovanost a jednotvárnost či důraz na mladé a krásné zamilované lidi. Jako by vztah v pozdější době už neměl takovou přitažlivost. Jako by náročné situace vztah nějak znehodnocovaly nebo jeho kouzlo vyprchalo časem. Ale možná je to celé prostě těžší prodat lidem, kteří za sebou mají dlouhá léta manželství a nejednu hádku či krizi, a navíc už je vztah pro ně něčím naprosto samozřejmým a všedním. 

Osobně jsem se ale rozhodla neskončit jen u kritiky, ale jít ještě o krok dál. Moc mě totiž oslovuje myšlenka mít „svátek oslavující partnerské vztahy a jejich pestrost“. Den, kdy se snažím si uvědomit výjimečnost svého vztahu a být za něj vděčná. Projevovat tuto vděčnost Bohu v modlitbě a partnerovi společně hezky stráveným časem anebo malým dárkem. Vždyť obojí se přece dá zajistit i bez komerce. Můžete vyrazit na společný výlet do přírody, uvařit spolu nějakou speciální večeři nebo třeba zajít podpořit menší kavárnu či divadlo. Stejně tak i dárek může být skvělou příležitostí k podpoře drobného lokálního umělce nebo i záminkou k vlastní kreativitě. Není nutné nechat si „většinou“ nebo velkými firmami diktovat, jak taková oslava vztahu má vypadat. Je to čas pro pár jako takový a je na něm, jak ho využije. 

A pokud někomu nesedí Valentýn, tak si pro oslavu péče o vztah může vybrat jiný den. Jen pár dní před Valentýnem je totiž Světový den manželství. Anebo se dá vztah oslavovat i kdykoli jindy. Osobně ale preferuji stanovit nějaký pevný termín, aby se na to snadno nezapomínalo. Bylo by totiž dobré, kdyby péče o vztah v našem životě a ve světě dostala víc pozornosti. Je to důležitá věc, ale bohužel se o ní mluví méně, než by si zasloužila.

Doufám, že jednou bude aspoň v mojí bublině Valentýn spíše oslavou péče o vztah než svátkem zamilovaných. A snad až příště někomu řeknu, že slavíme Valentýn, tak se nejprve zeptá „jak?“ nebo „proč?“, než si na celou věc udělá názor. 

Tereza Pikousová
foto: pexels.com