V našich sborech se dějí pozoruhodné věci

Určitě můžeme rozlišit sbory podle období jejich vzniku na toleranční (Podkrkonoší) a sbory vzniklé až po první nebo druhé světové válce s příchodem lidí z vnitrozemí. Více městských sborů je ve své zbožnosti ovlivněno příchodem mnoha tisíc sester a bratří ze Zelówa. Po válce měly tyto sbory i více tisíc členů, mnohé sbory se výrazně zmenšily a udržely jen proto, že přišli úplně noví lidé. Sledujeme také to, že v oblasti Sudet bylo více pokřtěných evangelíků, kteří jsou však duchovně spjati s místem svého původu a v novém místě se ani po válce do sboru nepřihlásili. 

Vyhlížíme spojení seniorátů

V Libereckém seniorátu se žije dobře. Nejsme velký seniorát, mezi faráři panují dobré vztahy, presbyteři se znají napříč celým seniorátem, přibývají další výpomocní kazatelé. Máme jednoho vězeňského kaplana, budeme mít i jednoho vojenského a máme více nemocničních. Dlouho platilo, že jsme byli plně obsazeni, nemáme dlouhodobě neobsazené sbory. Situace se však vyvíjí a uvědomujeme si, že změny jsou nevyhnutelné. Především je nás málo, v současnosti máme osm sborů a na několika sborech je kazatel povolán na snížený úvazek. Vyhlížíme zamýšlené spojení seniorátů, protože brzy bychom všechny funkce neobsadili. Již nyní musí každý kazatel na sebe brát alespoň jednu další seniorátní roli. Dost forem seniorátního setkávání záleží také na laicích. Dokážeme si představit, že větší seniorát znamená možnost setkávání většího počtu lidí v určitých generacích nebo skupinách, současně zůstává možnost užšího setkávání v určitých regionech jako dosud. Zejména mládež se již dnes setkává často s dalšími senioráty. 

Poslední dva roky se setkáváme jako seniorátní výbory s Královéhradeckým seniorátem a nyní i s Ochranovským, většina jejich sborů leží na území budoucího seniorátu společného. Zjišťujeme, že na spojení jsme připraveni a svým způsobem je již vyhlížíme nebo si myslíme, že nic podstatného se s ním nezmění.

Celý seniorátní výbor včetně laických členů se nadchl pro strategický plán církve a uvažování nad rozvojovými plány sborů. Myslíme si, že je důležité, aby se všechny sbory zabývaly svými rozvojovými plány a pravidelně nad nimi bilancovaly, co se daří, a co ne. Zjišťujeme, jak jsou naše sbory rozdílné, i ty, které pochází ze stejné doby a mají podobnou zbožnost. To vnímáme jistě jako obohacení a důvod, proč se z jednotlivých sborů rádi setkáváme. 

Nová zvonice, misijní projekt i Sváťova lavička

V našich sborech se dějí pozoruhodné věci. V České Lípě například zahájili spolupráci se spolkem TATA, který se věnuje podpoře nových přístupů ve výchově a vzdělávání osob se zdravotním a mentálním handicapem. Sdílí společně prostory. To znamená, že na prostorné faře byl zřízen denní stacionář pro handicapované dospělé a v bývalém kostelnickém bytě tréninkové bydlení. Na zahradě spolek postavil dvě mongolské jurty, v jedné z nich je kavárna, kde obsluhují klienti s postižením. Jurty užívá i sbor, farářka pracuje v seniorátu s mládeží a konají se tam některá seniorátní setkání. Farářka se věnuje v rozhovorech i klientům spolku. 

Sbor v Rumburku se po mnohaleté spolupráci spojil se sborem ve Varnsdorfu. Považujeme to za dobrý příklad specifické formy práce na obou místech, ale vytvořilo se jedno staršovstvo a některá setkání jsou společná. V Rumburku mají také v domě přiléhajícím ke kostelu čajovnu, kde se pravidelně koná kulturní program. Sbor je kvůli svým mnoha aktivitám dlouhodobě vnímán pozitivně také ve městě, současný kazatel je často zván jako řečník při různých výročích a obecních slavnostech. 

V Libštátě dokončují stavbu zvonice, využijí zvon, který byl dříve instalován ve zvonici luterského kostela. Jedná se asi o jeden z nejstarších zvonů v naší církvi, vyroben byl v Drážďanech roku 1656 a později byl darován do tolerančního luterského kostela. 

V Novém Městě pod Smrkem se dali do instalace Sváťovy lavičky – budou s tím spojeny úpravy v prostoru před kostelem a umístění pamětní cedule, připomínající zdejší působení faráře Sváti Karáska. Zajímavé je, že instalaci iniciovali přátelé Sváti mimo sbor, kteří však na její realizaci se sborem spolupracují. 

Náš seniorát se zúčastnil pilotního projektu Misie a evangelizace – mapování příkladů dobré praxe. Uvědomili jsme si přitom, kolik dobré práce vzhledem k veřejnosti se v našich sborech děje.

Sbory se musejí učit vzájemně spolupracovat

Domníváme se, že je třeba, aby se sbory učily spolupráci – a to nejen ty, kterým hrozí sloučení či nedostatek financí na plný úvazek svého faráře. Spolupráce je široký pojem, je na každém sboru, v jaké oblasti může a dokáže spolupracovat, aby to bylo k oboustrannému užitku. Myslíme si, že je dobře, když členové sborů mají kde poznávat nové myšlenky a inspiraci a zažívat větší společenství. Právě generační setkávání se v jednotlivých sborech někdy odehrává v příliš malém počtu, potom je veselejší, když se dá spolupracovat s okolními sbory. Takto například spolupracují i dva nejsilnější sbory v Jablonci a Liberci, jsou dostatečně blízko, každoročně se konají společné bohoslužby i akce pro děti. Zajímavé je, že spolupráce mezi silnějšími sbory, kde se toho koná více, je někdy snazší než spolupráce mezi slabšími sbory, které se mohou aktivitou silnějšího sboru cítit „ohroženi“ ve své samostatnosti. 

Poslední zajímavostí je jednání mezi podkrkonošskými sbory. Spolupráce mezi takto blízkými sbory se nabízí a není to žádná novinka. Je zřejmé, že všechny sbory si přejí, aby jejich kostely a modlitebny zůstaly jako místa zvěstování a centra místního společenství. Na druhou stranu mohou v budoucnu sdílet faráře a setkávat se třeba střídavě na různých místech. Věříme, že i v současné době se otevírají nové možnosti pro zvěstování a rozvoj našich sborů.

Filip Susa, Zdeněk Zezula, Jakub Hála a Marta Ježdíková, mezititulky redakční
foto: archiv seniorátu