Už pátý Smrtfest v Boskovicích

9. května 2024

(ČB 4/2024) „Vrátit téma smrti do běžných rozhovorů a myšlenek. Mluvit o ní v místech, která jindy pučí radostí a zábavou, protože to je součást lidského života,“ uvádějí pořadatelky ze spolku nazvaného „zesnu“ dvoudenní festival, který se koná v potemnělém únoru v kulturním a komunitním centru Prostor v Boskovicích.

Už pátý Smrtfest v Boskovicích
9. května 2024 - Už pátý Smrtfest v Boskovicích

Letošní ročník si kladl za cíl nejen mluvit o smrti dřív, než bude pozdě, ale také hledat naději tam, kde se něco zásadního polámalo. „Jde znovu slepit život, který se roztříštil na střípky?“ Tak zněla úvodní otázka, na kterou se pořadatelky snažily programem odpovědět. A dodávaly: „Smrtfest si netroufá radit, co říkat a co zas rozhodně ne, ale nabízí prostor – k povídání, poslouchání, ke sdílení.“

Program Smrtfestu otevřela v pátek diskuse s husitskou farářkou Sandrou Silnou o doprovázení umírajících i pozůstalých, o organizaci posledních rozloučení a o opoře, kterou v důležitých časech člověku poskytuje víra. Následovalo divadlo Kufr – představení na chůdách, navazující na tradici lidového divadla, jehož vypravěčkami jsou rozšafná nevěsta s harmonikou a nesmlouvavá smrt s kosou. Navázal „storytelling“ smrťáckých příběhů, za kterými se skrývá vtip, nadsázka i ponaučení. 

6C40AAD8-DB54-46DD-B34A-DC31916C0F6A_1_105_c

Sobota začala putováním zimní krajinou a sebepoznávací aktivitou Bardo, která simuluje stav, jenž podle tibetské knihy mrtvých nastává mezi smrtí a novým zrozením – rozedněním, světlem a teplou náručí hořícího ohně. Svůj návrh hřbitova bez hrobů pak představila na výstavě architektka Blanka Solár, která svůj zájem o ekologické pohřbívání spojila se spolkem Poslední stopa, který upozorňuje na často nedůstojné praktiky pohřebního byznysu včetně legislativních omezení.

Pro návštěvníky Smrtfestu byla připravena také prohlídka boskovické židovské čtvrti a následoval workshop kintsugi, což je japonská technika pro práci s rozbitými hrnčířskými výrobky, které se slepují do staronových tvarů pomocí zlatých žilek a dávají keramice nový život. Symbolika znovu vytvořené kvality něčeho, co už svoji dřívější podobu ztratilo, úzce souvisí s tematikou festivalu.

AAE2BBD9-954D-48C3-9CF4-AB9D16E8ACDA_1_105_c

Odpoledne pokračoval blok přednášek a debat. Nejprve o vdovství jako součásti života, o čemž hovořila ředitelka Nadačního fond Vrba, který vznikl, aby pomáhal rodinám s dětmi ve chvíli, kdy jeden z partnerů zemře, neboť „vdovy a vdovci nežijí ve vzduchoprázdnu, ale ve společnosti není tento status příliš vidět“. Následoval diskusní kruh na téma Vzít si život. Prevence a podpora. Na Boskovicku se nevyhneme místům, která jsou vyhledávaným prostorem pro dobrovolné ukončení života. „Jak tento jev působí na komunitu v okolí? Proč se o tom nemluví? Jak a co se dělá pro prevenci? Je rozdíl v přístupu okolí k pozůstalým, kterým zemře někdo nešťastnou náhodou a kterým zemře sebevraždou? Proč? Co pomáhá v prevenci a co pomáhá pozůstalým?“ Na tyto otázka se snažila odpovědět diskuse vedená Radkou Kuncovou z oblastní charity Blansko. Smrtfest pak zakončila projekce filmu Aftersun.

V publiku letošního Smrtfestu se objevilo větší množství farářů Českobratrské církve evengelické, ale i duchovní z dalších církví. Farářka Sandra Silná v úvodní besedě popsala, že právě odchod někoho blízkého bývá příležitost pocítit potřebu duchovního doprovázení a někdy i sborové komunity.

Tomáš Trumpeš
foto: T. Znamenáček/M. Znamenáčková