Trojiční hádanka

Věříme v jednoho Boha, ale oslavujeme jej jako Trojici – Otce, Syna a Ducha svatého. Proč? Není to zbytečně komplikované? Vždyť přece věříme v jednoho Boha, a ne ve tři. Jak to tedy s tím Pánem Bohem vlastně je?

Podobnou otázku si možná kladl také farizeus Nikodém, když se jedné noci kradl za Ježíšem. Nikodém měl o Ježíši celkem jasnou představu. Věděl, že by ho měl oslovovat Mistře. A také věděl, že neudělá nic špatného, prohlásí-li, že Ježíš je učitel, který přišel od Boha. Nikodém věděl, co se sluší a patří v rozhovoru s náboženskou autoritou. A také měl nejspíš představu, co mu Ježíš odpoví. Očekával, že dostane pochvalu? Že ho Ježíš poplácá po ramenou a pochválí jeho prozíravost a důvtip? Kdo ví…

Jenomže Ježíš všechna Nikodémova očekávání rozbil jednou větou: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatři království Boží.“

„Cože?“ odpoví udiveně Nikodém. „O čem to mluvíš? Vždyť zopakovat své narození přece není možné!“ 

Nikodém mluví z vlastní zkušenosti. Nezná nikoho, kdo se narodil víckrát než jednou. V tomto ohledu je nám docela podobný. Také v tom, že nedokáže uvažovat za hranicemi vlastní zkušenosti. Nikodém ví, jak to chodí na světě. Zná lidi. Hodně toho zažil a má pocit, že už ho nemůže nic překvapit. Nepočítá s tím, že by mohlo být něco jinak, než jak to vždycky bývalo a jak je na to zvyklý. Věřil v Boha. Ale že by ten Bůh nějak zasahoval do světa a měnil jeho řád? 

Jenomže o to tu právě jde. O to, že Bůh jedná v našem světě a proměňuje jej. A nejen svět, ale i každého z nás. Každého člověka Bůh proměňuje svou láskou a milostí. 

Ale co tedy Ježíš myslel tím znovuzrozením? Nikodémovi vyprávěl o narození z vody a z Ducha. Myslí tím křest? Možná ano. Ve křtu jsme nově narozeni z vody, která nás očišťuje, a také z Ducha, který v nás působí nové věci. Křtem se rodíme pro Boží království.

Je tedy křest to, oč tu běží? Ano, ale ještě to není všechno. Aby mohl člověk spatřit Boží království, je třeba, aby také uvěřil. To se může zdát jako samozřejmé, ale myslím, že to tak samozřejmé není. Věříme, že se nás to nové narození týká? Věříme, že Bůh proměňuje i náš život?
No dobrá, takže pokud jsem pokřtěn a věřím, že Boží láska se týká také mě, jsem tedy znovuzrozen a mám vyhráno? Ani to ještě není úplná pravda. Nejde totiž o to znovuzrodit se jednou provždy. Člověk se totiž rodí shůry neustále. Každý den vedeme zápas o nové narození v Bohu. A pokud se nám to daří, je to zásluha Boží, ne naše.

Skutečnost nového narození se tedy projevuje tak, že člověk poznává Boha jako svého Otce a Stvořitele, jako Ježíše Krista, zachránce a také Pána, který nás vede k službě druhým, a jako Ducha, který v nás každý den působí novou naději.

Ondřej Zikmund

foto: pexels.com