Symbol pevné víry, odkaz předků i místo pro setkávání generací

Odvážný podnik plzeňského západního sboru

Cesta, která k otevření chrámu v červenci roku 1925 vedla, nebyla krátká ani jednoduchá. Stavba kostela byla velmi odvážným podnikem, do kterého se plzeňský západní sbor pustil bez zajištění potřebných financí. Spoléhal se přitom zejména na štědrost svých členů. Stavbu se nakonec podařilo dokončit za pouhý jeden rok – zahájena byla v červenci 1924 a ke slavnostnímu otevření nového kostela došlo 6. července 1925. Na stavbě se nijak nešetřilo, a tak nový kostel stál nakonec ve výsledku téměř o třetinu více, než kolik činily odhady z doby před započetím stavby. Po dokončení stavby tak zůstal sboru dluh, jehož splacení trvalo dlouhých dvacet let – až do roku 1946.

Dílo architekta Bohumila Chvojky

Kostel Mistra Jana Husi je jednou z prvních realizací významného plzeňského architekta Bohumila Chvojky. Pro kostel je charakteristický čtvercový půdorys hlavního prostoru se zkoseným nárožím, nad nímž se tyčí 32 metrů vysoká věž. Na věži je umístěn kalich, který výšku věže opticky prodlužuje ještě o dalších 1,8 metru. Vstup do kostela je umístěn úhlopříčně proti kazatelně, přičemž sedadla mají vějířovité uspořádání. Stavba byla umístěna na nároží klasického domovního bloku, což architekta vedlo k doplnění horního osvětlení hlavního prostoru proskleným stropem, nad kterým se vypíná skleněný jehlan. Hlavní sál spolu s přilehlými galeriemi měl v době otevření kostela celkovou kapacitou 1 200 osob. Kostel je až do stropu vysoký 13 metrů a ukončen je železobetonovou klenbou. Ačkoliv byl interiér kostela na sklonku druhé světové války částečně poškozen, po válce se jej podařilo obnovit do původní podoby. 

Zlatý věk i těžké časy

První roky existence kostela lze nazvat „zlatým věkem“ sboru. Jak uvádí sborová kronika, „v neděli a o svátcích konány byly v té době dvojí bohoslužby, ale ani ty nestačily“. Tento rozkvět však přerušila druhá světová válka. V květnu 1944 byl zatčen dlouholetý farář sboru Ebenezer Otter a spolu s ním i jeho syn Jiří. Zbytek války pak oba strávili v německém pracovním táboře. Na konci roku 1944 postihlo Plzeň několik spojeneckých náletů zaměřených na velké průmyslové závody; jedním z cílů bombardování byla i blízká továrna Škodových závodů. Kostel byl při jednom z těchto náletů poškozen, nikoliv však fatálně. Po válce byl proto rychle opraven a sbor mohl dokonce pořídit i nový zvon, který nahradil ten zabavený za války.

Poválečná doba nebyla pro kostel ani pro farní sbor jednoduchým obdobím. Komunistický režim náboženský život potlačoval a společenské podmínky proto sakrálním památkám nepřály. Udržení kostela v dobrém stavebním a technickém stavu tak bylo pro sbor každodenním bojem. Většina prací probíhala jen svépomocí, přesto se díky obětavosti mnoha členů sboru podařilo udržet kostel až do roku 1989 ve stavu schopném řádného liturgického provozu. 

Rok 1989 přinesl do života sboru i osudů kostela radostnou změnu. V roce 1994 byl kostel prohlášen kulturní památkou a získal tak tolik potřebnou památkovou ochranu; sboru byl také po bezmála třiceti letech navrácen sborový dům, jehož značně zanedbaný stav však vyžadoval rozsáhlé opravy. Podobně tomu bylo i se samotným kostelem. Postupně proto bylo provedeno odvlhčení jeho zdiva, výměna střešní krytiny, rekonstrukce elektrických rozvodů a vybudování nového ozvučení interiéru. Poté následovala oprava fasády a v letech 2004 až 2005 i oprava věže. V posledních letech proběhla ještě částečná rekonstrukce systému vytápění či odborná renovace historických kostelních lavic, což kostelu zajistilo další léta služby.

Oslava sta let víry a společenství

Když se kostel v roce 1925 stavěl, měl Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Plzni – západní sbor 4 800 členů. Od té doby poklesl počet našich členů až na současných 197. To však nijak neumenšuje naši hrdost na záslužné a velkolepé dílo našich předků. Naším záměrem je proto význam kostela veřejnosti připomenout a výročí spolu s ní náležitě oslavit.

Oslavy stoletého jubilea budou zahájeny 23. května 2025 vernisáží výstavy „Sto let evangelického kostela Mistra Jana Husi ve fotografiích, plánech, studiích a historických dokumentech“. Ukončeny pak budou 6. července 2025 slavnostními bohoslužbami za účasti mnoha pozvaných hostů. V průběhu více než jeden měsíc trvajícího období oslav otevřeme kostel veřejnosti a připravíme pro ni několik komentovaných prohlídek, uspořádáme setkání pamětníků a přichystáme slavnostní prezentaci nové publikace o našem kostele. Naplánovány máme rovněž dva hudební podvečery – tradiční hudební nešpory s programem složeným z historických i moderních evangelických písní a žánrově pestrý autorský koncert současné duchovní hudby. 

Dědictví nesené pro budoucnost

Evangelický kostel Mistra Jana Husi není jen obyčejnou historickou budovou. Je také odkazem našich předků, o který je třeba neustále pečovat. Symbolem pevné víry, která překonala finanční nejistotu, válečné útrapy i náročné období politické nesvobody. A v neposlední řadě také místem, kde se setkávají mnohé generace věřících a společně zde vytvářejí radostné křesťanské společenství. Bohu za to budiž chvála!

Petr Tichý, presbyter FS ČCE v Plzni – Západní sbor