Světlo v temnotách. Kde ho vidí kazatelky a kazatelé naší církve?

Organizátoři si položili otázku, jaké místo má církev uprostřed krizí, kterým naše společnost v současnosti čelí – ať je to krize ekonomická, klimatická, bezpečnostní či duchovní. „Výběr tématu je reakcí na poptávku mezi účastníky loňského kurzu. Téma různých druhů krizí se v návrzích na téma opakovalo nejčastěji. Zároveň sami vnímáme celé spektrům krizí, s nimiž se společnost vyrovnává. Vnímáme jako dobrý křesťanský postup snažit se porozumět tomu, co se děje. Uprostřed toho pak hledat naději. Nejen teoreticky, ale hledat i konkrétní kroky v konkrétních situacích,“ objasňuje evangelický farář z Vrchlabí a předseda SpEK Michael Pfann, co organizátory k výběru tématu vedlo. „Jako lidé, jako křesťané, jako církev jsme součástí krizí. Je tedy naší odpovědností z nich také hledat východisko. Je na nás hledat světlo, směřovat k němu a na cestu zvát i ostatní. Jít poctivě ke světlu ovšem znamená nezavírat oči před temnotami,“ doplnil. 

Že jde o téma aktuální a žádané, dosvědčuje i účast na kurzu. Do auly Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy dorazilo přes dvě sta duchovenských pracovníků. Mezi nimi organizátoři napočítali také tři desítky návštěvníků z ciziny – například z Ukrajiny, Polska, Německa, ale i ze Švýcarska, Velké Británie a Indie. 

Celotýdenní program předznamenala slavnostní bohoslužba 

V předvečer kurzu se v zaplněném kostele sv. Martina ve zdi konala zahajovací bohoslužba s večeří Páně. Tu letošní vedli Emil Hankovský (farář v Kyjově) a Simona Kopecká (výpomocná kazatelka v Opavě a členka synodní rady), která také kázala. „My, každý z nás, svou špetkou nebo září můžeme ukázat jiným lidem, světu, že život má smysl. (…) I když se nám může zdát, že je naše světlo nedostatečné, přesto sviťme. (…) Je to světlo, které v nás rozsvítil Bůh,“ zaznělo v něm. Chrámovou sbírku konanou v rámci bohoslužby věnují pořadatelé tradičně některé z dobročinných organizací. Ta letošní vynesla přes 16 000 Kč a podpoří spolek Christian Refugee Service, věnující se péči o uprchlíky v Evropě. 

Od úterního dopoledne pak odstartoval čtyřdenní program plný přednášek, workshopů a debat. Kurz nabídl kombinaci příspěvků z oblasti teologie, ale i z jiných odvětví. Čas byl také na kulturu – na čtvrteční večer připravili pořadatelé společenský večer s koncertem pražského uskupení Yamaha oriental, které hraje balkánskou dechovku. 

V nabídce teologicky zaměřeného programu byly přednášky akademiků působících na Evangelické teologické fakultě (Jan Roskovec, Lenka Karfíková), na úvod každého dne bylo možné zúčastnit se biblické práce pod vedením různých teologů. Různorodé byly rovněž interaktivní dílny, kde si zájemci mohli vybrat práci s Biblí, modlitbu Taizé či posilování osobní odolnosti pro krize. 

Pozornost přitáhla debata s novinářkami Sašou Uhlovou a Apolenou Rychlíkovou 

Prostor byl také pro širší společenská témata. V úterním harmonogramu zaujala například přednáška publicisty a analytika Petra Koubského, jenž představil varianty možných katastrofických scénářů, které by mohly lidstvo postihnout. 

Silně rezonovala středeční debata investigativní novinářky Saši Uhlové s dokumentaristkou Apolenou Rychlíkovou. Obě autorky se ve své práci zaměřují především na sociální témata, jako je krize bydlení, chudoba či genderová nerovnost. Hovořily o svém investigativním dokumentu Hranice Evropy (2024). V novém filmu se zaměřují na práci emigrantů v západní Evropě. Snímek odhaluje, že tito jsou často vykořisťováni, pracují v extrémním vypětí, za nízkou mzdu a téměř bez osobního volna. 

Inspirativní byla čtvrteční panelová debata s novinářkou Petrou Procházkovou a politickým komentátorem Jiřím Pehem. Ti se zamýšleli nad možnými aktuálně hrozícími riziky pro euroamerickou civilizaci. Dotkli se například možného vývoje válečného konfliktu na Ukrajině či situace ve Spojených státech po nástupu Donalda Trumpa do prezidentského úřadu. 

Mezi přednášejícími byli opět zahraniční hosté 

Důležitý dramaturgický pilíř tvoří účast odborníků ze zahraničí. „Hledáme hosty, kteří mají co říci k tématu. Je pro nás důležité vidět, že jsme součástí církve mezinárodní. Podobné věci jako my řeší i jinde. Je dobré se vzájemně podpořit,“ říká k tomu Michael Pfann. 

Do Prahy letos zavítal např. profesor systematické teologie Ulrich H. J. Körtner z Protestantské fakulty vídeňské univerzity, kde představil svůj koncept teologie krize. O „odpoledni reformované církve v Británii“ promluvil Neil Thorogood, výtvarník a kazatel Sjednocené reformované církve (United Reformed Church) ve Velké Británii. Kromě toho v průběhu týdne se svými pozdravy vystoupilo několik dalších zahraničních hostů, mezi nimi např. saská farářka Cornelia von Ruthendorf-Przewoski, předsedkyně evropských farářských spolků Verena Salvisberg či krajanka z ukrajinské Veselynivky a dlouholetá účastnice farářských kurzů Marie Provazníková. 

Debata se synodní radou: transformace poradních odborů i péče o duchovenské zaměstnance 

Tradiční součástí kurzu je i prostor pro řešení praktických součástí farářského povolání a dalších aspektů života církve. Pevným bodem je například páteční rozhovor s vedením ústřední církevní kanceláře nebo úterní setkání se synodní radou. Tu tentokrát organizátoři požádali o vyjádření ke třem tematickým okruhům: teologickému směřování církve, církevní personalistice a otázce péče o výpomocné kazatele. 

Synodní senior Pavel Pokorný se dotkl aktuální otázky zrušení velké části poradních odborů a komisí. Z dřívějších 12 poradních odborů zůstalo beze změny šest. Některé se transformovaly, jiné zanikly. Pokorný zdůraznil, že jde o pracovní skupiny, které konají podle zadání a potřeby synodní rady. Podle jeho slov například poradní odbor teologický postupoval příliš akademicky, jako příhodnější se přitom zdá otevírat velké otázky v celocírkevních diskuzích a konferencích. Odmítl názor, že by církevní vedení teologickou expertízu považovalo za něco zbytečného. „Naopak chceme, aby se teologii dostalo v životě církve větší váhy a zapojili jsme do ní více lidí než v případě poradního odboru,“ dodal. 

Také poradní odbor ekumenický z usnesení synodní rady zanikl. Podle slov P. Pokorného postihoval jen malou výseč vztahů. Synodní rada přitom shromáždila celkem 23 oblastí, ve kterých ekumena působí. Patří mezi ně např. partnerské církve, ekologie, kaplanská služba, ale také média či právo. Ke každé z těchto oblastí byla jmenována kontaktní osoba, která bude za její pokrytí odpovědná. Kromě toho chce synodní rada každoročně pořádat ekumenickou konferenci, alespoň jednou ročně se také setká se zástupci církve v ekumenických grémiích. 

Nechceme otevřít Pandořinu skříňku

K personální otázce se vyjádřil synodní kurátor Jiří Schneider. Církev aktuálně eviduje přes 200 úvazků, z toho kolem 60 částečných, což je více než loni. Zdůraznil však, že důležitá je péče nejen o zaměstnance, ale také o dobrovolníky. Řada lidí ve sborech totiž pracuje dobrovolnicky, např. kurátorky a kurátoři, presbyteři, ale také pokladní a další. Je nereálné, aby církev finančně honorovala všechny činnosti v církvi. „Nechceme otevřít Pandořinu skříňku a začít se bavit o tom, jestli máme honorovat práci laiků. Velmi bych se přimlouval, aby bylo součástí dalšího vzdělávání v církvi pro faráře a kurátory, jak pracovat s dobrovolníky,“ uvedl. Ocenil, že v církvi o sebe lidé vzájemně pečují, a to i způsoby, které jsou církevní komunitě vlastní, jako je např. modlitba. Upozornil ale, že duchovní péče nemůže nahradit personalistiku. „Nerad bych, abychom se za to schovávali a nedostatky v personální péči nahrazovali tímto duchovním rozměrem. Jsem rád, že pečujete i vy o nás. Moc si toho vážíme. A i my na vás, věřte, myslíme,“ uzavřel. 

K tématu výpomocných kazatelů promluvil Ondřej Titěra. „Skutečně presbyterní, laický prvek je v naší církvi velice důležitý. Je to naše tradice, jsme za ni vděčni a nesmíme na ni zapomínat,“ řekl na úvod. Připomněl, že již několik let funguje centrální vzdělávání v Praze a v Olomouci pod vedením pedagogů z Evangelické teologické fakulty. O zakotvení služby výpomocných kazatelů do systému církevních pracovních úvazků synodní rada v současnosti neuvažuje. Hovořilo se však o tom, jak jinak cennou práci těchto kazatelů ocenit. „To povolání, které dotyčný sám cítí a které je mu dáno z druhé strany tím, že o něj církev stojí, je bohatství, které je naplněním i satisfakcí,“ řekl Titěra. 

Vedení SpEK posílí tři nové tváře, poprvé i výpomocný kazatel 

Středeční odpoledne patřilo valné hromadě členů SpEK, na které mj. proběhly volby do jeho výboru. V něm nově zasednou Jan Lavický a Lenka Freitingerová, vůbec poprvé najdou ve výboru zastoupení výpomocní kazatelé, a to v osobě Petra Vacíře z pražského sboru při kostele sv. Klimenta. Všichni tři noví členové vedení spolku byli zvoleni na tříleté funkční období, tedy do r. 2028. 

Průběh letošního kurzu hodnotí předseda SpEK pozitivně, a to co do návštěvnosti i po obsahové stránce. „Zúčastnilo se dost lidí fyzicky a další online. Velikou radost nám dělají zahraniční hosté. Je to vzájemné obohacení. Podle prvních ohlasů jsou lidé spokojení, to nás těší,“ shrnul. Nedostatky budou s kolegy teprve vyhodnocovat, ale považuje je spíše za dílčí. „Uvažuji taky o tom, zda není program až příliš plný, zda nedat větší prostor pro neformální setkávání,“ dodal. 

Příští farářský kurz se chystá opět zkraje roku 2026, jeho téma bude teprve zveřejněno.

Adéla Rozbořilová