Sursum corda – Zástupové Boží
Český bratr 2/2013.
„Mennyei seregek“ s podtitulem Psalmus 148 je divukrásná baladická píseň, v maďarském reformovaném zpěvníku patří k tzv. slavnostním prosbám. Zpracování žalmového textu do písňové formy provedl Bálint Balassa (také Balassi) zřejmě poté, co se seznámil s latinským přebásněním žalmu Felix sidera turba sedens domo, které po vzoru humanistických ód pořídil jeho současník, známý ženevský reformátor Theodore Beza. Píseň s původně čtrnácti slokami byla zařazena do rukopisné sbírky z roku 1589. Později byla vytištěna v různých privátních i církevních kancionálech 17. století, vydaných ve Vídni, Bardějově, Košicích, Levoči a na dalších místech Evropy, kde žilo a dodnes žije maďarské obyvatelstvo.
Neobyčejná poetika
Český překlad Jaromíra Plíška nám umožňuje proniknout do neobyčejné žalmové poetiky, okořeněné renesančním výrazivem východoevropské ražby. Slova 148. žalmu vybízejí nebe, zemi a všechno tvorstvo, aby oslavovalo Hospodina. Toto trojí rozdělení připomíná staroorientální obraz světa (nebe, země, podsvětí). Existuje zde analogie s Onomastikonem (dílem učení) egyptského mudrce Amenopenema, z čehož vyplývá, že Izraelité si osvojili některé motivy z egyptského mudrosloví, které pak využili ve službě k oslavě Hospodina. Přestože izraelský lid od samého počátku svého vzniku chtěl uctívat Boha jinak, než uctívali svá božstva pohané, nežil v nějaké hudební izolaci od Mezopotámie, Fénicie a Egypta.
Silný prožitek z Boží blízkosti
Když malý člověk vyzývá nebe, obydlené Božími posly, hvězdy a jiná tělesa, živly, pozemské tvory, aby chválily Hospodinovo jméno, dělá to proto, že člověk pociťuje velkou radost, která chce tryskat ven. Je to vzácný vědomý silný prožitek Boží blízkosti, jímž je člověk ujištěn, že Bůh udržuje všechen svět, že svůj lid vyzdvihuje z ponížení a propůjčuje mu moc. Takové ujištění je nesené nadějí, má eschatologický dosah (Zj 5,13) a stává se písní vítězství oslavující obnovu Božího stvoření v novém nebi a nové zemi (Zj 21,1). Vidina nebeských zástupů, jak ji uvádí první sloka písně, má také souvislost se slovy proroka Míkajáše, jenž měl tu čest vidět Boží slávu: „Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i zleva.“ (1 Kr 22,19). Úvodní tři sloky české verze končí imperativy, které evokují nekonečně stoupající tendenci: „vždycky oslavujte“ – „Pána vyvyšujte“ – „chvalte vždycky více“. Boží chvála má znít odevšad. Přemítání či rozjímání o stabilní Boží věčnosti dávalo mnohým lidem sílu, aby překonali všelijaké hrůzy, posloužilo mnohým jako duševní lék v těžkých dobách. V závěrečné sloce je vyzván také Boží lid, aby naplňoval důležité poselství a předával je „s důstojností“ dál.
Hudební souvislosti
Píseň má se zpívat „nyugodt beszéd“, tedy klidným hlasem, narativně. Césury v české verzi nemusí plnit roli dýchacích znamének (byť v maďarštině tuto úlohu mají), ale mají posloužit k volnějšímu přednesu a drobnějšímu členění frází. Písni však prospěje, když se nádechy dělají po dvou frázích. Nápěv písně je starobylý, v neobvyklém lidovém modu, jakýsi lidový „tonus peregrinus“ („cizí tón“, což v gregoriánském chorálu je modus, který se odchyluje od regulérních tónů), v němž převládá durové zabarvení, ale v závěru překvapivě melodická linka moduluje k jinému tonálnímu centru. S podobnými melodicko-harmonickými modely se můžeme setkat také v některých moravských písních. Taková modulace má emoční náboj, vyjadřuje jakési pohnutí. „To když člověk slyší, má pocit, že letí kamsi do vesmíru,“ říká Jura Farský, člen brněnského husovického sboru a dlouholetý hráč na basu. Zpracování písně vychází z harmonizace, kterou si povaha nápěvu žádá, je však obohacená přeznívajícími tóny (personance), které přináší neobvyklé zvukové zabarvení, aby akcentovaly nebeskou dimenzi, dominující v písni.
Ladislav Moravetz
Balassa Bálint (1554–1594)byl renesanční básník a zakladatel moderní maďarské lyrické poezie. Byl polyglot, ovládal až osm jazyků, studoval v Německu a v Itálii. Psal nejen maďarsky, ale také slovensky, a dokonce i turecky. Měl vyspělou básnickou techniku, jeho hrdinské a náboženské básně patří k vrcholům renesanční lyriky. Prošel vojenským výcvikem, stal se oficírem. Žil hýřivý život, plný milostných afér. Bojoval proti Turkům, při obléhání Ostřihomu byl těžce zraněn, zasáhla jej rána z děla, která mu odtrhla obě nohy. Po třech dnech zemřel. Původně byl kalvinista, ale později konvertoval k římsko-katolické víře.