Šumperk: živá brána Jeseníků

Kromě toho, že zde najdete nás, českobratrské evangelíky, máme i sbory římských katolíků, starokatolíků, husitů, adventistů, baptistů (kteří tu mají hned dva sbory), pravoslavných, armády spásy a několika církví letničních. Na město, které nemá ani 30 000 obyvatel, je to rozhodně pestrá směs sborů a sborečků. S tou se samozřejmě pro obyvatele města i jeho návštěvníky spojuje i široká nabídka (nejen) křesťanských aktivit.

To je samozřejmě dobře, máme z toho radost. I když… Celkem přirozeně si s tou širokou nabídkou trochu konkurujeme. Ale konkurence má vedle občasného soupeření o přízeň farníků, ze kterých se ta mladší generace stejně pravděpodobně odstěhuje do většího města, i světlé stránky. Celkem přirozeně nás to nutí hledat „své vlastní“ způsoby jak nejen sobě, ale i lidem v Šumperku posloužit. 

Pro sbor, který je tvořen pestrou směsí lidí, je takové hledání celkem výzva. Vždyť pestrá směs lidí celkem přirozeně vyprodukuje i pestrou směs nápadů. Je potřeba nejen analyzovat své silné a slabé stránky, ale taky najít pověstnou „díru na trhu“, kterou by bylo dobré zajímavou nabídkou vyplnit. Mám-li tedy psát o silných stránkách šumperských evangelíků, chtěl bych se zmínit především o angažovanosti laiků, a to především v oblasti práce s dětmi. 

Tak se totiž už v roce 2017 povedlo onu „díru na trhu“ najít. Bylo to v období „bezvládí“, kdy byl sbor administrován a se mnou teprve vedl rozhovory jako s kandidátem na obsazení farářského místa. Ve spolupráci s místní Armádou spásy tenkrát naše šikovné učitelky nedělní školy zorganizovali příměstský tábor. Ujal se, letos připravujeme už šestý ročník. Vím, na první pohled to vlastně není moc inovativní, jistě by se sborů, které organizují příměstské tábory, našlo víc. A přesto má tato na první pohled obyčejná věc dobrý vliv nejen na nás samotné, ale i na naše okolí. Spoustu jsme se toho během těch let naučili – nejen o dětech, které se k nám pravidelně na tábor vrací, ale i o svých vztazích, o svých schopnostech i hranicích, o tom jak a kdy je potřeba takový tábor propagovat. 

První ročníky jsme organizovali ještě s vydatnou pomocí Armády spásy, loňský ročník se sborem Bratrské jednoty baptistů ve Vikýřovicích a letos už je tábor z 90 procent v naší režii. 

Kdo se tedy tábora účastní? Z části jsou to děti z našeho sboru, z části jde o děti ze sborů jiných církví v Šumperku a z části jsou to ti, kteří doma žádné křesťanské zázemí nemají. Postupem let jsme došli tak daleko, že zájem o tábor převyšuje kapacitní možnosti naší fary, takže letos už jsme spoustu žádostí museli odmítnout. 

Je pravda, že náš kostel nepraská ve švech. Děti mimo sbor se na tábor sice zpravidla vracejí, ale do těch pravidelných setkání během roku se je začlenit nedaří. Asi nejsme dobří náboroví pracovníci. Přesto věřím, že příměstské tábory mají smysl, mimo jiné proto, že na nich nejen děti, ale i rodiče mohou zažít Boží, doširoka otevřenou náruč a přijímající komunitu. 

V jednom z předcházejících článků Juliana Hamari psala, že každý sbor potřebuje někoho, kdo mu věří a kdo za něj kope. Šumperský sbor má takových lidí dost. Zatím nejsme ve finanční tísni, jestli však to, že věříme a za náš sbor kopeme, bude stačit i za pár let na úhradu personálního fondu, nevím. Vím ale, že lidé v okolí si našeho sboru všímají, že o naši činnost mají zájem a rádi se k nám vracejí. Věřím, že Bůh je s námi i na periferii, i v sudetském podhůří Jeseníků, že to s tím, o co snažíme, bude jako v podobenství – teď sejeme a plody našeho snažení už někde klíčí, ať spíme, či bdíme, jen to zatím ještě není vidět. Třeba to jednou, až vyrostou a přinesou mnohonásobnou úrodu, oslavíme. 

Jakub Pavlús

foto: infosumperk.cz