Studentská konference v Senátu oficiálně zahájila Mezinárodní dny proti rasismu v Česku

Senátní konference pro studenty

Během konference vystoupili zástupci menšin, představitelé státu i vyslanci organizací, které o lidská práva pečují. Řeč byla také o aktuální situaci ukrajinských uprchlíků v Česku. 

„Touha být nezávislý vede někdy člověka k tomu, aby se trochu vyčlenil ze společnosti a staral se jen o sebe a své potřeby. Mám radost, že se tu dnes sešlo mnoho lidí, kteří nechtějí stát stranou a zajímají se o práva druhých,“ přivítal posluchače Joel Ruml, emeritní synodní senior ČCE a zároveň předseda Komise pro lidská práva. Právě ona byla ideovým původcem už druhého ročníku senátní konference pro žáky a studenty z celého Česka.

Se svým příspěvkem navázal religionista z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy Pavel Hošek, aby vysvětlil, proč se jako křesťané lidskými právy vůbec zabýváme. Citoval Všeobecnou deklaraci lidských práv OSN, ale vzal si přitom na pomoc také biblické podobenství o milosrdném Samaritánu. „Odpověď na otázku ‚kdo je můj bližní?‘ tak, jak nám ji nabízí tento příběh, má na rozdíl od dokumentu OSN jednu výhodu: není abstraktní. Je to otisk života. Umíme se do té situace vžít, představit si ji. Není nám jedno, co se tam odehrává a jak to dopadne. Jde o příběh, který může měnit lidská srdce,“ navrhl Hošek, jak o tématu lidských práv přemýšlet. 

Křesťanství podle něho nabízí pokladnici konkrétních příběhů. Nejen těch biblických, ale i dalších příběhů svědků víry v dějinách (jako byla například Matka Tereza). „Na konci toho příběhu o Samaritánovi navíc stojí Ježíšova výzva: ‚Jdi a jednej také tak‘,“ zdůraznil Hošek s tím, že tyto příběhy zapalují srdce, motivují k činu. Ne jako vznešený ideál, ale jako zcela konkrétní a osvědčená životní náplň.

Občanský aktivista David Tišer představil téma vícečetné diskriminace. Ilustroval je na příkladu Romů, kteří zároveň patří do LGBT+ komunity. „Rom, kterého diskriminuje většinová společnost, nachází útočiště, pochopení a zázemí alespoň v rodině nebo v komunitě, kde žije. Ale Romové, kteří jsou navíc příslušníky LGBT+ skupiny, nenacházejí útočiště často ani mezi svými nejbližšími. Pokud se přiznají k jiné sexuální orientaci, hrozí jim vyčlenění z rodiny, zapuzení mnohdy i z regionu, kde dosud žili,“ upozornil Tišer. 

V dopoledním bloku vystoupil také spoluzakladatel Ceny Michala Velíška Vítězslav Vurst. Toto ocenění začala udělovat Nadace ADRA neprofesionálům, kteří se ocitli nečekaně v hraniční situaci a bez ohledu na následky pro ně samotné zachránili někomu zdraví nebo život. Podnětem pro vznik tohoto ocenění bylo jednání střihače televize Nova Michala Velíška, který se v září roku 2005 na procházce s kočárkem na pražském Karlově náměstí zastal napadené dívky. Útočník obrátil zbraň proti němu a zastřelil ho. 

Vurst přitom zdůraznil překvapivý poznatek, na kterém se v mnoha případech shodují dětští laureáti této ceny: Když se snažili někomu pomoci a vyběhli s prosbou o pomoc na veřejné prostranství, dospělí kolemjdoucí je ignorovali, odmítali jim pomoci a lhostejně pokračovali dál.

Jak zaznělo v následné diskusi, zvolený název konference zní jednak jako výzva pro minoritu: „Nebojte se, nezůstávejte skrytí, hlaste se o svá práva!“, jednak jako apel pro většinovou společnost: „Buďte aktivní v obraně práv druhých. Nestůjte stranou a zastaňte se!“ 

Ti, kteří nestáli stranou

V odpoledním bloku příspěvky jednotlivých řečníků netrvaly déle než pět minut. Jejich společným jmenovatelem byla snaha postavit se tváří v tvář nebezpečí nebo porušování lidských práv. Organizátoři se zaměřili na příběhy těch, kteří nestáli stranou, ale vykročili ze své komfortní zóny, aby něco ve svém okolí zlepšili, někomu pomohli, o něco se zasadili. 

Za řečnickým pultem se tak v rychlém sledu vystřídali například evangelický vikář Benjamin Roll, který s organizací Milion chvilek dokázal na Letenské pláni shromáždit přes 300 000 lidí a probudit v nich zájem o politiku jako správu věcí veřejných, dále evangelická farářka z Bratislavy Anna Polcková, jejíž sbor se stará o minority různého druhu a na Slovensku je ojedinělým hlasem pomoci. Nebo záchranář Jan Dubový, jehož cesta sanitkou do ukrajinské válečné zóny, kde zachránil dívku s handicapem, rezonovala i ve světových médiích. 

Promluvil také laureát Ceny Michala Velíška Ladislav Bezděk. Ten se na parkovišti zastal neznámé ženy. Útočník otočil zbraň proti němu a několikrát ho bodl nožem do krku i do zad. Bezděk se další pomoci dovolal až po dlouhé cestě a oslovení mnoha netečných kolemjdoucích. Obdobný příběh vylíčil i policista Jan Beran: Ve svém volnu zachránil z hořícího domu dvě osoby, z nichž jedna byla upoutána na invalidní vozík. Přitom když k objektu dorazil, už tam byl shromážděn dav lidí. Nikdo se ale nesnažil jakkoli pomoci – lidé celou scenérii pouze pozorovali, natáčeli mobilními telefony nebo informaci volali svým známým. 

Robert Netuka alias „Tukan“ se věnuje žánru slam poetry, má romské kořeny a pochází ze severu Čech. Profesně působí v Organizaci pro pomoc uprchlíkům a ve svém vystoupení uplatnil básnický talent i profesní zkušenosti, když představil svou „báseň“, složenou v době tzv. syrské uprchlické krize, která nakonec žádnou krizí nebyla. 

Lenka Králová je autorka pořadu V Tranzu, kam zve hosty a společně hovoří o problémech spojených se změnou pohlaví. Některé z právních překážek a lidsky citlivých souvislostí představila také během této konference. 

Bývalý horník a odhodlaný bojovník za lidská práva Jožka Miker zase hovořil o své pomoci různým skupinám ve společnosti – Romům, ukrajinským uprchlíkům, lidem bez domova… Mimo jiné mluvil o vytrvalém, a nakonec také úspěšném boji za zrušení vepřína v místě bývalého romského koncentračního tábora v Letech u Písku. 

V následujícím bloku se představil psycholog Ministerstva vnitra Štěpán Vymětal, který promluvil o tom, jak funguje lidská psychika tváří v tvář krizové situaci. Co pomáhá, aby člověk nezůstal netečný, ale pomohl, zastal se… S podobným poselstvím pak vystoupil i předseda Senátu Miloš Vystrčil, pod jehož záštitou se celá akce konala. Apeloval na zúčastněné, že musí být tak trochu hluší ke všem, kteří jim budou tvrdit, že něco nejde, nemá cenu nebo je zbytečné se o to snažit. Věci ve společnosti posouvají právě ti, kteří se nedají odradit skepsí nebo lhostejností. 

Druhý ročník studentské soutěže zná své vítěze

Senátní lavice obsadilo přes 140 posluchačů, především z řad žáků a studentů základních a středních škol z celé republiky. Apel „Nestůj stranou…!“ byl totiž také tématem literární a audiovizuální soutěže, kterou společně vyhlásily Českobratrská církev evangelická, organizace Post Bellum a Nadace Albatros. A právě účastníci soutěže tvořili podstatnou část publika v Senátu, protože v samotném závěru konference nastalo i slavnostní vyhlášení výsledků a předání cen vítězům. 

Soutěžící posílali eseje, úvahy, povídky, vyprávění, obrázky nebo dokonce básně. Nakonec se sešlo na padesát děl, z nichž odborná porota vybrala a ocenila celkem 19 prací v různých věkových a tematických kategoriích. 

Důležitou součástí byla pro letošek i účast ukrajinských uprchlíků. „Už více než rok žijí mezi námi, jsou to naši spolužáci, kolegové, sousedé. Přinesli si s sebou často velmi těžké a smutné příběhy a někteří tu začínají úplně od nuly. Přesto je setkávání s nimi obrovsky obohacující. Vznikají nová přátelství, rozšiřují nám obzory a učí nás pokoře. Pokud je to v našich silách, snažíme se, aby nestáli stranou, ale žili plnohodnotně. A zároveň připomínáme, že válka na Ukrajině je i naše věc. Že se nás týká a nelze si nevšímat hrůz, které tam Rusko páchá,“ přibližují organizátoři motivy, které vedly k účasti ukrajinských žáků v soutěži. 

Ti měli za úkol napsat svým českým spolužákům dopis o tom, jak se jim tu žije, co prožívají nebo co chtějí svým českým kamarádům sdělit. 
„Hrozné události, které se aktuálně na Ukrajině dějí, prožívá každé dítě po svém. Moje dcera neprojevila žádné emoce, jen mlčela. Po příjezdu do ČR jsme se snažili nepřipomínat, co vše se nám stalo, abychom ji ještě víc netraumatizovali. Rozhodnutí zúčastnit se soutěže bylo ale jednomyslné, a samotné psaní příspěvku dalo příležitost mluvit o všem, pochopit, co dcera cítí, přitom v takovém kreativním formátu… To je pro nás nyní velmi důležité! Děkuji!“ napsala jedna z maminek organizátorskému týmu.

Před vyhlášením soutěžních výsledků vystoupil bezpečnostní analytik David Stulík, který posledních deset dnů před konferencí strávil ve válkou zasažených východních částech Ukrajiny a všem zúčastněným popsal aktuální situaci i prognózy možného vývoje.

Konference oficiálně zahájila Mezinárodní dny proti rasismu

Setkání v Senátu představuje oficiální začátek Mezinárodních dnů proti rasismu, které do Česka zavádí Českobratrská církev evangelická. 
„Postavit se otevřeně a zřetelně proti rasismu, to ve výsledku pomáhá celé společnosti. Protože i skupiny stojící na jejím okraji se do ní mohou bezpečně a plnohodnotně zapojit a obohatit ji svou jinakostí,“ připomíná evangelický farář pro menšiny a hlavní iniciátor myšlenky Mezinárodních dnů proti rasismu Mikuláš Vymětal.

Téma rasismu přitom vidí – podobně jako v Německu, kde má tato mezinárodní akce své kořeny – v širším významu tohoto pojmu. Nejde jen o diskriminaci na základě etnického původu, ale například i národnosti, sexuální orientace, vyznání, příslušnosti nebo respektu k nějaké minoritě apod. 

Dny proti rasismu mají podobu desítek setkání po celém Česku – kromě tematických bohoslužeb v evangelických a husitských farních sborech a na jiných místech půjde také o setkání s hosty, o koncerty, diskuse, přednášky, promítání filmů i poznávání zvyků a tradic jiných kultur či menšin. Všechno lze najít na webu protirasismu.e-cirkev.cz.

A proč zrovna „proti rasismu“? „O rasismu není snadné mluvit, ale přehlížet jej znamená jeho podporu,“ varuje před lhostejností Vymětal.

Jiří Hofman
foto: ARo