Spoléhněme na Boží pomoc

Vždycky to věděl a vždycky se o své děti staral. Už těm prvním dvěma neposlušným sám pořídil oděv – kožené suknice, aby se nemuseli stydět za svou nahotu. A pak sytil lid na poušti nebo proroka Elijáše… A celý Egypt nasytil pomocí svého věrného Josefa; a Ježíš Kristus – kolikrát sytil hladové zástupy?

A nejen, že nemusíte strádat bez jídla, vy můžete i hezky vypadat! Ježíš ve svém kázání nezakazuje myslet na pozemské věci, naopak – radujte se z nich: „Pohleďte na ptactvo nebeské a na polní lilie“ – na krásu a pestrost Božího stvoření! A ten, který je stvořil, se o ně nepřestává starat – štědře, až marnotratně, ba hýřivě, takže nad tou nádherou zůstáváme v úžasu stát.
„Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, neobleče tím spíše vás, malověrní?“

Malověrní – v tom je naše potíž. Modlíme se a prosíme o „chléb vezdejší“. Jenže si přitom dál děláme starosti, jsme plni obav, a tak se snadno stane, že víc než na modlitbu a Boží pomoc začneme spoléhat na to, co vyděláme a uložíme a nakoupíme a postavíme.

Ježíš však říká: „Hledejte především Boží království a spravedlnost.“ A to docela prakticky znamená: Ne až dokončím školu, až opravím dům, až se finančně zajistím, pak začnu chodit do kostela. Ne, až budu hotov se vší prací, pak usednu a otevřu Bibli a ztiším se k modlitbě. Ne až všechno oběhám a zařídím, pak půjdu také navštívit bratra či sestru ze sboru. Ne až mi zvednou plat, pak začnu víc přispívat…
Takovým chováním dáváme najevo: já sice Boha jako svého Pána uznávám, ale starám se hlavně o sebe a zas tak úplně mu nedůvěřuji. Já přece jen o něco víc spoléhám sám na sebe a na to, co dokážu a co nashromáždím.

Jako ten boháč s plnými stodolami: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?“ Podobně říká Ježíš: „Kdo z vás může o jedinou píď prodloužit svůj život, bude-li se znepokojovat?“ Váš život není ve vašich rukou a váš zítřek také není ve vašich rukou – a tak si s ním nedělejte starosti.

Ježíš neříká – nepracujte, i ti ptáci nebeští se něco napracují, než slepí hnízdo a nakrmí mladé. Ale pak složí hlavu pod křídlo a klidně usnou.
A tak ani vy nemusíte k ránu řešit tisíce problémů, nemusíte se den za dnem štvát v hrůze, že něco nestihnete – co to pomůže? Spíš si život ukrátíte. Když spolehnete na Boží pomoc a štědrost, pak zažijete pokoj a radost a pocit svobody, s jakou létají ptáčci po obloze.

„Což vy nejste o mnoho cennější?“ Což pro vás nemá váš Otec připraveno něco mnohem většího než krásné šaty a hromadu jídla?

Našli se v církevních dějinách takoví, kteří se „především o Boží království“ starali. Svědčili svou chudobou a skromností o tom, že spoléhají víc na svého Pána než na svá konta a starají se na prvním místě o evangelium a službu potřebným.

On se postará i o naši chudou a ve světě bezmocnou církev, když si budeme dál hledět zvěstování a diakonie a křesťanské služby a věřit, že „to ostatní nám bude přidáno“. Pán nenechá svou církev zaniknout jen proto, že jí budou chybět peníze.

Tak si s tím nedělejme starosti, když je můžeme vložit na svého Otce v nebesích, neboť náš život i náš zítřek je v jeho rukou – milosrdných, mocných rukou Božích.

Jana Potočková