Snažíme se vytvářet prostor pro nezávislé myšlení

Periodikum vychází jako měsíčník, a to již od roku 1990, kdy jej založil evangelický farář Tomáš Trusina. V redakčním okruhu časopisu se za více než 30 let historie vystřídala řada významných osobností převážně z evangelického prostředí. V současnosti redakci vede Petr Turecký, který kromě toho působí jako farář ve sboru Pelhřimov-Strměchy. Časopis patří do provenience nakladatelství EMAN, které se zaměřuje na vydávání duchovní literatury. 

S prosbou o rozhovor jsem postupně oslovila jak vydavatele Tomáše Trusinu, tak současného vedoucího redaktora Petra Tureckého. Protože se v duchu zdvořilého bratrství zdráhali být povolanými mluvčími, nakonec jsme hovořili všichni společně. 

Odkud vyplynula myšlenka vydávat časopis Protestant?     

Tomáš Trusina: Protestant svým názvem odkazuje mj. k tzv. kulturnímu protestantismu, o němž psal jeho zakladatel Štěpán Hájek kdysi diplomku. Navázání na tuto tradici širokého dialogu se současnou kulturou a společností chtělo prolomit určitou myšlenkovou sterilitu, v níž se dle názoru zakladatelů časopisu ČCE a její teologie nalézala. Vždycky, když něco podobného hrozilo během uplynulých třiatřiceti ročníků Protestantu samotnému, objevil se v redakční radě někdo, kdo přinesl nové impulzy. Důležitou součástí redakční rady jsou už více let např. římští katolíci.

Čím se Protestant liší od jiných evangelických periodik, např. Českého bratra?    

Petr Turecký: Na rozdíl např. od Českého bratra není Protestant propojen s instituční církví. Protestanta vytváří dobrovolně a zadarmo skupina redaktorů, kteří se v přátelském duchu scházejí, diskutují svobodně a někdy urputně různá témata, z čehož pak vzniká obsah. S Českým bratrem se nesrovnáváme, protože jej vnímáme jako církevní zpravodaj plně závislý na instituci naší církve, jehož úkolem je především informovat o církvi a ekumeně, dění na ústředí církve apod.  

Název Protestant je podle mě ovšem matoucí. Čtenář otevře časopis s výrazně církevním názvem a hned na druhé straně najde kázání. Je tedy ujištěn o správnosti svého předpokladu, že se jedná o církevní/církevnický časopis, a tak jej odhodí. S touto reakcí jsem se mnohokrát setkal u mladších lidí.

Jaká je motivace pro vydávání Protestanta? Liší se nějak ta současná od té, která byla na počátku?

PT: Motivací vydávání Protestanta je vytvářet prostor pro nezávislé myšlení.

TT: Které vychází z protestantských kořenů a předpokladů.

Mění se nějak v průběhu let čtenář časopisu? Pozorujete např. změnu témat, které ho zajímají, nebo jinou úroveň intelektuální náročnosti?

TT: Časopis byl původně adresován zájemcům o (evangelické) křesťanství mimo hranice církve, a ti od začátku mezi čtenáře patří. Nicméně velkou část nákladu odebíraly v devadesátých letech sbory ČCE. To se ale postupně mění. Čtenářskou náročnost inzerujeme a snad i dodržujeme rozmanitou, od čtivějších textů a témat po náročnější, přičemž se snažíme vyhýbat textům vyloženě odborným. V posledních letech přibývá čtenářů se zájmem o témata sociálně angažovaná a na druhé straně „spirituální“. Ale tuhle dali Protestantu do vínku už otcové zakladatelé. 

Protestant je také zřetelně intelektuálně orientován, má tedy jistě i vzdělávací funkci. Jinak řečeno snaží se nejspíš sdílet určité hodnoty a kultivovat veřejný prostor…

PT: Protestant se snaží kultivovat myšlení na základě distribuce kvalitní protestantské teologie. Pohybujeme se zejména v oblastech etiky, politiky a dopadu obého na sociální situaci člověka. V našich textech také nabízíme útěchu a naději i různá praktická řešení, jak danou situaci zvládat. Publikovali jsme řadu vynikajících textů o uprchlících nebo o homosexualitě. Čtenář se tak může zorientovat a nalézt inspiraci.

Jaké je jádro této snahy a proč je důležité vzdělávat/kultivovat (i) evangelické publikum – pociťujete v tomto směru třeba nějaký deficit?

PT: Jádrem je přesvědčení všech redaktorů, že tato cesta je smysluplná. Redaktoři jsou často faráři a za své životní poslání považují úkol zlepšovat svět, v němž žijeme, způsobem, který umíme. Tzn. přemýšlet nad situací člověka, přemýšlet nad vztahem člověka a víry, vztahem člověka a instituce, vztahem člověka a člověka. Osobně se domnívám, že jádrem je jednoduše řečeno prostá křesťanská víra redaktorů. A přitom se snažíme působit jako platforma pro tříbení názorů.

TT: Což když se podaří, kultivuje nejen evangelické publikum.

Zejména s rozmachem sociálních médií můžeme vidět vyostřenou rétoriku a polarizaci názorů. Vnímáte něco podobného i z vlastní zkušenosti? Týká se to i evangelického prostředí?

TT: Asi spíš ano, i když bych byl i při tom hodnocení sociálních sítí opatrnější. Ale k Protestantu patřilo, že jsme se snažili nechodit moc kolem horké kaše, nenechat se moc fascinovat autoritami, klást otázky i nad samozřejmě přijímanými pravdami a zvyklostmi… Což se děje, byť někdy daleko za hranou, i na sociálních sítích. Ale snad jsme úplně nezbublinovatěli.

Oba jste také faráři. Jak hodnotíte „biblickou gramotnost“ současné generace? Ta starší znala i delší pasáže Písma zpaměti… 

TT: Ke starší generaci se řadím už sám, a to umím leda žalm 23. Navíc, jak se ukazuje, k biblické gramotnosti patří spíš schopnost vidět jakousi „páteř“ biblického poselství od Abrahama a praotců přes exodus až k prorokům a novozákonním svědkům. A do tohoto „příběhu o Boží cestě naším světem“ se potřebuje zaposlouchat a jeho souvislosti objevovat každá generace znova, včetně té nejstarší. 

Spíš než na písmáctví navazujeme na snahu interpretovat biblické obsahy. Před lety jsme přišli s biblickými esejemi, pak s poměrně úspěšnou rubrikou „pro homine“ (biblické pojmy a souvislosti pro současného člověka), z níž už vyšly dva knižní výběry.

Daří se vám oslovovat i mladší čtenáře (30-)? Zajímají mladší generaci duchovní témata?

TT: Do určité míry platí to, co už poznamenal kolega šéfredaktor. Ale mezi novými zájemci registrujeme i mladší generaci. 

Jaké jsou cíle časopisu a jak se k nim daří směřovat?

PT: K cílům se směřovat daří, pokud se nám daří oslovovat zajímavé osobnosti, a dokážeme tedy přinést zajímavé, někdy kontroverzní odpovědi na palčivá témata. Na druhou stranu si nedělám iluze, že zasahujeme velké spektrum společnosti. V současnosti máme náklad 800 kusů plus volně dostupnou webovou verzi. Osobně si myslím, že se nám nedaří vytvořit z časopisu společenský věstník, který by si běžný intelektuál mohl odpoledne otevřít ke kávě. Od řady lidí slýchám výtky přílišné specializovanosti a odbornosti.

Jaká jsou ta důležitá témata, kterým se časopis věnuje?

PT: Časopis se od začátku silně zaměřuje na témata sociální, čímž se docela dobře vyhnul právě tomu prvoplánovému přitakávání politické garnituře. Výraznými tématy Protestanta byl rasismus, válka v bývalé Jugoslávii, poté uprchlíci a zdejší vztah k nim, situace v Bělorusku, v posledním roce agrese proti Ukrajině. Pokud možno z pohledu účastníků. Rozhovory s aktéry dění jsou v našem časopise velmi důležité – pro jejich svědeckou váhu. Otvírali jsme i jinak palčivé otázky, např. ohledně bratří Mašínů; nejen kolem tohoto tématu se redakce pravidelně pohádala.    

Časopis se označuje za „nezávislý“. Už jsme řekli, že to značí nezávislost na instituci církve. Jak se projevuje obsahově? Dovoluje vám to např. dát prostor i tématům, která by se do církevního věstníku nevešla?

TT: V průběhu let jsme se snažili otevírat i témata, kolem nichž se v církvi (resp. církvích) chodilo jako kolem horké kaše. Ať už to byla otázka spolupráce s komunistickým režimem, excesy, které se vyskytovaly při rozjezdu nových aktivit v devadesátých letech, otázky křesťanského (či teologického) antijudaismu, debaty kolem interpretace českých dějin v devadesátých letech, v posledních letech otázky náplně a směřování spirituality a další. 

Drží se Protestant obsahově stále stejné linie, anebo se v něčem v průběhu času proměňuje?

PT: Časopis se v průběhu desetiletí proměňoval dost, a to především v očích čtenářů; ne tolik v očích redaktorů či vydavatele. Dle různých čtenářů z devadesátých let jsme se z časopisu, který byl k stávajícím poměrům v politice „konformní“, proměnili v časopis lehce levicového zaměření. Dokonce nás někteří čtenáři v posledních letech odhlašovali či kritizovali právě z tohoto důvodu. 

Souvisí s tím možná to, že se nám průběžně daří redakční radu omlazovat. Opakovaně se daří vtahovat do diskusí mladší kolegy. Texty mladších kolegů jsou někdy vnímány dosavadními čtenáři více kontroverzně…

TT: …i když nejvíc kontroverzí dokážou vyvolat některé úvodníky současného šéfredaktora. (usmívá se)

Oproti trendu výrazné vizuality se Protestant vydává cestou minima grafických prvků a naopak nahuštěným textem. Odkud to plyne? Chcete kultivovat i estetické cítění čtenáře?

PT: Nemohu to říct jinak, než že estetika časopisu se mi vyloženě líbí. Časopis mi připomíná kvalitní periodika první republiky. Jeho vysokou grafickou úroveň zajišťuje profesionální návrh Hany Kolbe, časopis je pastva pro oči.

Je možné jako periodikum v té změti bombastické vizuality s „textovým médiem“ přežít?

PT: Přežíváme díky vydavateli Tomáši Trusinovi, který časopis v případě nutnosti dotuje z nakladatelství EMAN. Jeho nakladatelství je zaměřeno na teologickou literaturu. Až nebude Tomáš Trusina schopen své nakladatelství držet, ať už z důvodu stáří, nebo úmrtí, domnívám se, že časopis Protestant zanikne.

připravila Adéla Rozbořilová
foto: Petr Turecký, archiv časopisu Protestant