Služebník Slova, víry a lidskosti

Jiří Gruber se narodil roku 1952 v Praze v učitelské rodině. Po studiích na Komenského evangelické teologické fakultě a krátkém období zaměstnání v dělnických profesích získal státní souhlas k duchovenské službě, jeden rok působil ve sboru v Dambořicích a roku 1979 nastoupil do sboru v Kloboukách. Zde se mu podařilo obnovit vyučování náboženství, biblické hodiny i práci s dětmi a mládeží. Zasloužil se o vznik rodinných pobytů na Blažkově, obnovení pěveckého sboru a oživení konfirmací. Společně se sborem připravil velkou oslavu 200. výročí tolerančního patentu, které se účastnilo přes tisíc lidí. Pod jeho vedením vznikla také tradice ekumenických novoročních shromáždění a začaly vycházet Kloboucké zvony. Neúnavně pracoval i na opravách fary a kostela, takže po jeho odchodu roku 1998 zůstalo v Kloboukách živé společenství i opravené budovy. 

Ve stejném roce nastoupil do sboru Brno I. Rychle se stal hybatelem duchovního i kulturního života. Otevřel Červený kostel veřejnosti při brněnské muzejní noci, pořádal hudební nešpory i výstavy, stál u zrodu ekumenických bohoslužeb ve středu města a spolupracoval na výstavě „Morava tolerantní“. Publikoval katechetické knihy Otázky a odpovědi a Pojď a přesvědč se, byl významným tvůrcem zpěvníku Svítá a rozvíjel katechezi pomocí kurzů alfa a beta. Vlastním plánem katecheze dokázal oslovit nové zájemce o víru. Významnou stopu zanechal také v časopise Setkávání, který pod jeho vedením přinášel živé svědectví o životě sboru. 

Jeho kázání a biblické výklady byly srozumitelné a přitom hluboké. Dokázal oslovit široké spektrum posluchačů – od mládeže až po starší generace. Rétorický dar, jasný výklad a praktická teologie přitahovaly pozornost i těch, kteří běžně do kostela nepřicházeli. Mnozí si jej pamatují jako průvodce na výjezdech s mládeží, na Blažkově nebo při rozhovorech, kde uměl naslouchat a povzbudit. Jeho služba nekončila u nedělního kázání – byla přítomna v osobních rozhovorech, dopisech i každodenním setkávání. 

Pod jeho vedením prošel sbor rozsáhlou stavební obnovou a naplnil dlouholetý sen o nové farní budově na Pellicově ulici. Vedle práce ve sboru zastával také významné funkce v celé církvi: v letech 2009–2019 byl seniorem Brněnského seniorátu a v letech 2011–2021 předsedou synodu. Přesto zůstával věrný svému sboru a duchovní službě, dokázal spojit administrativní povinnosti s péčí o lidi a jejich duchovní život. 

Významná byla i jeho role při vzniku Diakonie BETLÉM. Stál u počátků práce v Odstrčilově vile, pravidelně tam sloužil bohoslužby a společně s dalšími se zasloužil o rekonstrukci budovy Betléma, shánění prostředků i o formování samotného díla. Nesl vizi, že lidé s postižením mohou žít důstojně a svobodně spolu s ostatními – a tuto myšlenku pomáhal proměnit ve skutečnost. Přinášel nejen organizační dovednosti, ale i otevřené srdce, lidskost a humor. Kolegům byl spolehlivým partnerem, přátelům oporou a pro mnohé mostem mezi sborem, diakonií a veřejností. 

V Diakonii byl přítomen nejen jako organizátor, ale především jako duchovní průvodce. Podporoval zaměstnance i rodiny klientů, dokázal dodat odvahu v těžkých chvílích a připomínal, že každý lidský život má hodnotu. Jeho práce měla vždy i duchovní rozměr – byl to člověk víry, který tuto víru sdílel konkrétními skutky služby. 

Ani těžká nemoc jej nepřipravila o odvahu a víru. Do posledních měsíců dokázal dodávat sílu druhým, a to i přes vlastní slabost. V telefonátech i osobních setkáních povzbuzoval druhé a dával jim naději. 

Vzpomínáme na jeho kázání, na setkání na Blažkově, na jeho otcovský vztah k mládeži, na péči o sbory i na moudrost, s níž vedl církev. Děkujeme Pánu Bohu za jeho službu a život a s nadějí očekáváme dobré příští, o němž sám Jiří často kázal.

Václav Matoulek, bývalý kurátor FS Brno I, a Petr Zajíc, výpomocný kazatel
foto: Ben Skála