Služebník dobrý a věrný

Po celý život se doplňuje se svým o rok mladším bratrem Mirkem, dodnes oba patří mezi aktivní účastníky sborového života. Bratři pocházejí dílem z Prachatic, dílem z Husince, kde prožili dětství. Ve věku dospívání – po druhé světové válce – se s rodiči přestěhovali do Karlových Var, kde jejich otec mohl ještě krátce provozovat svou živnost – obchod s textilem, než to komunisté zarazili. 

Od počátku se Kovářovi účastnili života v kazatelské stanici, synové chodili ještě chvilku do nedělní školy, posléze do zdejší početné evangelické mládeže. Oba živě pamatují dobu zakládání karlovarského sboru (1951) a jeho prvního faráře Lubomíra Miřejovského. Obzvlášťní vliv na Lubomíra Kováře měl zjevně tamní farář Jiří Zejfart, zdaleka nejdéle působící kazatel tohoto sboru (v letech 1954 – 1978), a to mimo jiné i svým statečným postojem ve vztahu k režimu. Lubomír Kovář sám musel posléze projevovat statečnost, neboť působil ve školství, nejprve v odboru pro kulturu a školství v KNV, posléze jako učitel techniky administrativy a těsnopisu na Obchodní akademii, kterou se svým bratrem dříve sám vystudoval. Každoročně býval z kruhů KSČ vyzýván, aby se v dalším období „zbavil náboženství a církve“; tak dlouho se toho „zbavoval“, až se nakonec společnost „zbavila“ komunistů. 

Mnoho cestoval. Jednak na kole (třeba v roce 1968 dojel takto až do Nizozemí), jednak se účastnil různých zájezdů. Doprovázel však nejednou i svého bratra Mirka, který se v roce 1969 stal ve Varšavě mistrem světa v psaní na stroji, na různé soutěže, a to i do západních zemí. Vedle toho bratři všemožně sportovali, hráli zejména košíkovou. Jejich tým vyhrál krajský přebor a dostal se až do druhé národní ligy. Později byl Lubomír Kovář po řadu let předseda městského Karlovarského pěveckého sboru. 

Je znám svou přívětivou, vstřícnou povahou, lehkým pesimismem a naprosto samozřejmou věrností církvi. Vlastně si nepamatuji neděli, kdy by Luboš Kovář st. nepřišel do sboru hodinu před bohoslužbami a neúřadoval. To je služba k nezaplacení.

Lubomír Kovář má dva syny, Lubomíra a Martina, toho druhého si osvojil při vstupu do druhého manželství se svou ženou Irenou, která ho v jeho službě vždy podporovala a tvůrčím způsobem provázela. Jejich generačně rozvrstvená vnoučata je těší, ale Luboše navíc – prozraďme to – těší i sledování ledního hokeje. Patří po řadu let mezi fanoušky karlovarského týmu, a tak nepřekvapí, že se svým bratrem i starším synem si znovu a znovu opatřují permanentky a snaží se i zde být pokud možno pravidelně. Bez ohledu na kolísavé výkony svého týmu. 

V posledních letech Lubomírovi slábne zrak. S pomocí čtecího přístroje si však tento dříve horlivý čtenář dosud dennodenně otvírá pomůcku Na každý den. A v kostele zpěvník. „Protož také i do starosti a šedin, Bože, neopouštěj mne, až v známost uvedu rámě tvé tomuto věku, a všechněm potomkům sílu tvou.“ (Ž 71,18)

Ostatně věrnost patří mezi ovoce Ducha svatého (Gal 5,22–23).

Martin T. Zikmund
foto: Lubomír Kovář ml.