Shit happens

Historici se dohadují, kde se tahle vazba objevila poprvé (pohybujeme se v první půlce šedesátých let minulého století), osobně považuji za mnohem zajímavější kampaň kalifornských seismologů z roku 2007 shit happens. V ní radili obyvatelům této (zemětřesením tak často sužované) země, jak přišroubovat nábytek k podlaze. Protože zemětřesení se prostě děje. C'est la vie, haj hou.

Kdo by neznal tu vtíravou otázku „proč?!“ Najít nějaké vysvětlení, příčinu, důvod. Jenže někdy prostě fakt shit happens. V samé podstatě zla je, že žádné vysvětlení, příčinu a důvod nemá. Vedle bambiliónu zel, kde dohledáme padoucha, nám tu trčí „jobovky“, zprávy o zlu, kde žádné vysvětlení nemáme. 

Jasně, že je hledáme! I ten Job ho hledal. Nakonec si dává ruku na ústa a smiřuje se s tím, že tohle je nad jeho možnosti. Hledali i učedníci, když potkali slepého od narození (Jan 9): „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ 

Ježíšova odpověď je tak trochu shit happens – ale nezastaví se na tom. U zla možná neznáme příčinu, ale určitě známe následek: Zkus s tím něco udělat. 

Shit happens, c'est la vie, haj hou – to je krok číslo jedna. Zlo tu je a my víme starou belu, kde se vzalo. No tak přestaň dumat a něco udělej! Otři botu o trávník, přišroubuj nábytek – jako Ježíš uzdravil toho slepého. Skutky Boží se v tomto světě zjevují ne tím, že pochopíme příčiny zla, ale tím, že odstraníme (či aspoň zmírníme) jeho následky.

Jaroslav Pechar

foto: pexels.com