Senátní konference řešila téma rasismu a lidských práv

Náplň celodenního semináře tvořily zejména příspěvky a diskuse na téma lidských práv menšin. A protože se toto setkání konalo v rámci Týdnů proti rasismu, byla řeč především o diskriminaci a nenávistných projevech z rasových důvodů. Sál zaplnili především studenti středních škol a jejich rodiče.

Přednášky 

Teolog Petr Gallus (ETF) na úvod připomněl kontext lidských práv z pohledu historie, filosofie a etiky. Uvažoval například o tom, zda koncept lidských práv souvisí s náboženstvím nebo s hodnotami, které označujeme za křesťanské, případně nakolik jsou tato práva univerzální.

Monika Šimůnková z Kanceláře veřejného ochránce práv hovořila o právním rámci i o své pozici zástupkyně ombudsmana, proti jehož výrokům na adresu zejména romské komunity se sama musela v poslední době několikrát vymezovat. Jako velmi aktuální se ukázala otázka diskriminace romských uprchlíků z Ukrajiny. Ačkoli většinovým obyvatelům se dostává pomoci, bydlení i nabídek práce, ukrajinským Romům jsou v Česku zpravidla tyto možnosti upírány. 

Dopolední blok uzavřela ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová. Ve své řeči mimo jiné poukázala na konkrétní systémové problémy například ve školství, čímž rozproudila následující debatu. Studenti se ptali na možnosti konkrétních legislativních změn nebo způsobů, jak se komplexněji seznamovat s romskou kulturou.

Mezinárodní souvislosti

Odpolední blok přenesl účastníky do mezinárodního kontextu. Politoložka Zora Hesová (Ústav politologie FF UK) popsala způsob, jakým se otázka lidských práv politizuje a jak se vnímání ze strany společnosti zvolna otupuje. Situaci demonstrovala na příkladu syrských válečných uprchlíků na Balkáně i ve střední Evropě (Maďarsko, Polsko). 

Selma Muhič Dizdarevič (FHS UK) hovořila ve svém příspěvku o nenávistných projevech ve veřejném prostoru i na sociálních sítích. Připomněla souvislosti nenávistných projevů, provázejících potlačení práv Židů během druhé světové války. Muhič Dizdarevič vzpomínala také na svou zkušenost, když v první polovině devadesátých let 20. století sama přišla do České republiky jako uprchlík z Bosny.

V závěrečném příspěvku vystoupila Gwendolyn Albert, která spolupracuje například s Amnesty International nebo ROMEA a představila pohled na situaci v Česku z perspektivy zahraničí. Nastínila také možnosti mezinárodní spolupráce. 

Vyhlášení studentské soutěže

Závěrečným bodem programu se stalo vyhlášení výsledků prvního ročníku studentské esejistické soutěže, kterou rovněž organizovala Českobratrská církev evangelická a svou záštitou ji podpořil Miloš Vystrčil. Středoškoláci z celé republiky se měli v rámci zadání vypořádat s tématem „Nejsem rasista, ale…“

Před odbornou porotou se nakonec sešly na čtyři desítky prací ve dvou věkových kategoriích. O pořadí prací rozhodli senátor a diplomat Pavel Fischer, moderátorka Nora Fridrichová, signatářka Charty 77 a bývalá ombudsmanka Anna Šabatová, koordinátorka škol Evangelické akademie Helena Wernischová a emeritní synodní senior ČCE Daniel Ženatý.

Porota ocenila první tři místa ve dvou věkových kategoriích: 

Mladší kategorie (od 12 do 15 let):

1. místo – Rebeka Jurnečková (Arcibiskupské gymnázium Praha)
2. místo – Anežka Hrubá (Střední pedagogická škola Karlovy Vary)
3. místo – Anna Klubalová (ZŠ Angel, Praha-Modřany)

Starší kategorie (od 16 do 20 let):

1. místo – Vendula Heroutová (Gymnázium a SOŠPg Čáslav)
2. místo – Markéta Brunclíková (Gymnázium Jana Keplera Praha)
3. místo – Jan Lukavský (VOŠ, SOŠP a Gymnázium Evropská 33, Praha)

Kromě toho se porotci rozhodli udělit ještě dvě zvláštní ocenění. Vysloužily si je práce, které sice nesplnily formální zadání soutěže, ale obsahově byly mimořádné. Jakub Sedláček (Gymnázium Otrokovice) si porotu získal svým fejetonem a Klára Studnická (Gymnázium Komenského v Havířově) povídkovým zpracováním zadaného tématu.

Proč jsou počítače černé?

V oceněných pracích se ozvaly zajímavé myšlenky. Například ohledně rovnosti mezi různými etniky argumentuje vítězka mladší kategorie existencialisticky: „Chovejme se k ostatním tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Nikdy nebudou všichni spokojeni, ale rozhodně bychom černochy neměli považovat za nenormální, ale zase z nich nedělat někoho lepšího, než jsme my běloši. Nikdo není omyl přírody, každý je nějak jiný, a je to tak dobře. Nikdo nemůže za to, kde se narodil a jakou má pleť. A je stejně nakonec jedno, jestli jsme bílí, nebo černí, všichni jednou umřeme a nemůžeme s tím nic dělat.“

Naopak rozdílnosti každého z nás si cení vítězka druhé, starší kategorie, v jejíž práci zazněl nadějný závěr: „Učit děti už odmala, že být odlišný od ostatních je dar, nikoliv něco, za co bychom se měli stydět. Abychom si všichni uvědomili, že nejvíc záleží na tom, jací jsme uvnitř a zda jsme my sami se sebou spokojeni. Nestačí čekat, že to za nás udělá někdo jiný. Musíme začít sami u sebe a věřit, že všechny ty malé krůčky nakonec dovedou naši společnost do stavu, ve kterém budeme žít šťastněji – vyrovnaně a bez rozdílů.“

Zajímavou sondu do společnosti nabídla autorka textu, který získal druhé místo. Zabývala se totiž tématem „nekorektních vtipů“ – v tomto případě hlavně těch rasisticky orientovaných. „Proč jsou počítače černé? Aby rychleji běžely… Zasmáli jste se? S podobným vtipem jste se určitě setkali – snad alespoň jednou. Jak na něj reagujete? Já se většinou krátce uchechtnu a vzápětí zavrtím hlavou. Pointa je většinou trefná, opírá se však o špatně zvolené téma. Vtip o černých počítačích se týká rasové skupiny, jejíž společenské postavení (nejen) v minulosti bychom veselým, natož vtipným určitě nenazvali. Proto mě ani nepřekvapuje, když lidé na podobné vtipy pohotově odpovídají: „Nech toho, to je rasismus,“ případně: „Bože, ty jsi rasista.“ Otázka zní: Je to tak doopravdy? Znám spoustu lidí, kteří podobné vtipy mají rádi, ale rozhodně bych o nich neřekla, že to jsou rasisti… Jsou tyto vtipy tedy opravdu rasistické a my se automaticky stáváme rasisty, když vtipkujeme o černoších? A je tedy špatně podobná témata ve vtipech zmiňovat?“

Konference se měla původně konat už 17. března. Toto setkání však ustoupilo mimořádné schůzi Senátu, která řešila aktuální dění v souvislosti s ruskou invazí na Ukrajině.

Jiří Hofman