Rodina se po požáru domu staví na nohy. I díky pomoci blízkých

Přirozeným epicentrem rodinného života Hesounových a bezpečným prostorem je jejich velký dům, ve kterém široká rodina žije. „Je to takové zázemí naší široké rodiny,“ přitakává paní Klára. Zakoupili ho před několika lety, když maminka pana Petra už neměla dost sil na to, aby byla samostatná. Dům bylo nutné zrekonstruovat, aby se do něj početná, tehdy 10členná rodina vešla. „Přistavěli jsme postupně podkroví a vybavili ho tak, aby k nám mohly jezdit dospělé děti i s rodinami,“ popisuje paní Klára. Dům je dobře situovaný, navíc měli Hesounovi štěstí i na přátelské sousedy. Život rodiny se však v jediný den obrátil naruby, když jejich společný domov zachvátil požár.

Byl večer 14. března, večer jako každý jiný. Rodiče šli spát. Před půlnocí však Kláru vzbudil jeden ze synů v pěstounské péči. „Zavedl mě do kuchyně, kde byla spousta kouře. Myslela jsem, že se mu nepovedlo zapálit v kamnech,“ popisuje paní Klára. Kamna však byla studená, a tak se podle kouře vydala do dětského pokoje. Tam už praskaly trámy postelí. „Pak jsem vzbudila manžela a běžela pro vodu. Než jsem přinesla kýbl s vodou, byl v pokoji takový žár, že bylo jasné, že to nejde uhasit. Manžel volal hasiče a běžel do podkroví pro dalšího syna,“ popisuje dramatické chvíle. Hasiči měli naštěstí zrovna schůzi v nedaleké hasičárně, takže byli na místě požáru v řádu minut. Zřejmě jen díky jejich pohotovému zásahu dům nevyhořel do základů. Hasiči také poskytli prochladlé rodině, která vyběhla ven jen v pyžamech, teplejší ošacení a poskytli nejnutnější péči.    

Místo domova spáleniště

I přes bleskový příjezd hasičů zanechal požár obrovské škody. Zcela uhasit se ho podařilo až téměř o čtyři hodiny později. Zcela vyhořel dětský pokoj a skrze prohořelý strop i pokoj v podkroví nad ním. Kouř zasáhl prakticky celé podkroví i většinu přízemí. Oddělený byt, kde dříve bydlela babička Hesounových, sice neshořel, ale při hašení došlo k jeho částečnému promočení vodou. Řádné vyschnutí bude trvat ještě dlouhou dobu. Z domu se podařilo zachránit jen některé kusy nábytku a pár dalších drobností, například obrázky dětí. Vyšetřovatelé celou škodu vyčíslili na tři miliony korun. Zjistila se také příčina požáru. Jeden z chlapců v pěstounské péči večer hledal brambůrky, na které měl chuť. Místo nich ale bohužel našel schované sirky, které ho zaujaly…

Bezprostředně po požáru bylo zřejmé, že dům je zcela neobyvatelný a Hesounovi se nemají kam vrátit. Naštěstí nedaleko bydlí jeden z jejich synů, u něhož strávili první týden, během kterého hledali ubytování ve Strmilově. „Pomoc nám nabídlo několik lidí i institucí, ale nejvýhodnější byla nabídka římskokatolické farnosti. V jejich bytě v současné době bydlíme,“ upřesňuje paní Klára. 

Ve Strmilově musejí zůstat i kvůli hospodářským zvířatům, která chovají, a také kvůli psovi Tadeášovi, který místo požáru odmítl opustit. Na katolické faře bylo třeba uklidit a také ji aspoň základně zařídit, s čímž rodině pomohli přátelé. Ti Hesounovým také sehnali pračku a ledničku. I přesto byly nové začátky náročné. „Několikrát jsem si poplakala, když jsem si uvědomila, o co všechno jsme přišli a kolik práce nás teď čeká,“ přiznává paní Klára. Druhým dechem však dodává: „Ale na velké naříkání není čas.“

Lavina solidarity. Ve sbírce se vybraly téměř dva miliony

Do pomoci se pustila také místní YMCA. „Hned ráno jsme psali kamarádům z YMCA Jindřichův Hradec a ještě ten den odpoledne jich řada přijela pomoci s vyklízením, odvezli zakouřené oblečení a vyprali nám ho. Jeden z kamarádů nám nabídl uskladnění věcí, které se zachránily,“ popisuje Klára Hesounová. Právě jindřichohradečtí „ymkaři“ společně se strmilovskou radnicí přišli s nápadem založit sbírku na portále Donio. V té se v průběhu dvou měsíců vybralo více než 1 900 000 korun. 

Přispěla i řada členů Evangelické církve, kde příběh Hesounových silně rezonoval – sdíleli jej mezi sebou lidé na internetu i mimo něj, řada sborů sbírku zmiňovala při ohláškách. Kromě peněžní pomoci se lidé z církve Hesounovým ozývali i slovy podpory a modlitbami, ale i s materiálními dary. „Rozsah pomoci nás velmi překvapil a jsme za něj hodně vděční. Rádi bychom poděkovali všem, kdo do sbírky přispěli. Jedna naše dcera je evangelická farářka a sbírku sdílela mezi svými přáteli,“ říká vděčně paní Klára. 

Peníze ze sbírky pomohou financovat nákladnou opravu střechy, na níž bude třeba kompletně vyměnit krytinu. Výraznou část financí by měla pokrýt pojistka, kterou si jako zázrakem Hesounovi zrovna v minulém roce navýšili. Práce na opravě domu zaberou ještě několik měsíců, pokud vše půjde zdárně, mohli by se Hesounovi do svého domova vrátit ještě letos.

I díky sbírce se už záhy mohla rozběhnout rekonstrukce. Aktuálně se pracuje na vodoinstalaci a opravě krovů. Mezitím se v interiéru připravuje kuchyňská linka. V odděleném bytě jsou dvě ze tří místnosti vymalované, poslední ještě vysychá. 

Navzdory nepřízni osudu zůstávají Hesounovi aktivní

I přes dramatické chvíle a ztrátu střechy nad hlavou nepřestává Klára Hesounová situaci vidět nadějně. „Není to tragédie. Ta by to byla, kdyby při požáru někdo zahynul,“ říká. Vzpruhou pro ni bylo zázemí, které rodině v prvních dnech poskytl její syn, ale také obrovská a nezištná pomoc přátel z církevních i mimocírkevních kruhů. Oporou byly i děti, které se po požáru semkly a snažily se pomoci. „Bylo pro nás veliké překvapení a velká psychická podpora, když jsme viděli, kolik lidí nám chce pomoci,“ potvrzuje paní Klára. Dodává, že právě zapojení do aktivního komunitního života je tím, co rodině pomáhá problémy překlenout. 

Právě proto neplánují ve svých aktivitách polevit. „Děti pojedou na YMCA tábory. Jedna z dcer už jako vedoucí. V létě si pravidelně bereme všech 7 vnoučat na týdenní pobyt. Já pojedu s nejstarší dcerou jako dobrovolník na tábor pro děti s postižením v Bělči. Na konci prázdnin se zúčastníme tábora Prázdniny s Brontosaurem. Je to tábor pro rodiny s dětmi, kde se pracuje na péči o chráněné území,“ vypočítává.

Příběh rodiny Hesounových není jen příběhem o tom, že každý z nás se může ze dne na den ocitnout v nouzi. Je také příběhem o naději, že s pomocí laskavých lidí lze překonat i svízelné krizové situace. Příklad Hesounových dokládá, jakým bohatstvím je mít kolem sebe přijímající a solidární komunitu, která ve chvíli, kdy dojde na nejhorší, poskytne záchrannou síť. Je dobře, že církev takovou komunitou je. Existuje mnoho rodin, které nejsou součástí církve ani žádných komunit. Takovým se pomoc v krizových situacích hledá mnohem obtížněji. O to víc můžeme být vděčni za to, že jako církev společenství máme, a být nablízku i těm, kteří ji zrovna potřebují. Tak jako Hesounovi.

Adéla Rozbořilová
foto: archiv rodiny Hesounových