Rodina je základ
(ČB 6/2021) Rodina je základní kostka do věže, kterou během svého života stavíme. Čím jsme starší, tím víc kostek na svoji „životní“ věž přidáváme a tím víc se vzdalujeme od základu. První, základní kostku pokládá naše rodina. Jednu kostičku přidáme ve školce, druhou položí paní učitelky v základní škole, třetí naši kamarádi. Po dílku do skládačky přidají i ti, kdo nás inspirují a motivují, ať už to je vedoucí z kroužku, trenér, farář… Svou kostkou do věže přispějí i knížky, které čteme, videa a filmy, které sledujeme. Učitelé ze střední školy, noví i staří přátelé, spolužáci, vrstevníci – ti všichni přidají svou kostku a věž stále roste a roste. Čím je vyšší, tím je těžší z jejího vrcholu dohlédnout k základu. Čím více vlivů ze světa přijímáme za své, tím více se vzdalujeme té úplně první, základní kostičce, kterou nám do vínku položili naši rodiče a všichni lidé, kteří nás od narození obklopují.
Avšak ať už je vršek naší věže od základu jakkoli vzdálen, podstatné je, jak je ten základ pevný. A teď nechci psát o tak zvané „úplné“ nebo „tradiční“ rodině. Mám na mysli vztahy. Vztahy jsou ta vlákna, která naše životní kostky zpevňují. Čím silnější a hustěji protkaná vlákna, tím pevnější kostky. Čím pevnější kostky, tím stabilnější věž. Čím silnější vztahy, tím pevnější rodina. Čím pevnější rodina, tím stabilnější je náš život.
A to je to, co chceme (mimo jiné). Aby naši věž nerozviklal každý poryv větru, aby ji nerozpustila každá přeprška. Na to potřebujeme pevný základ, tvořený silnými vlákny. Kdo takový má, ten má už od základu jistou výhodu.
Ne že by to bez něj nešlo. Každý známe kamarády, spolužáky nebo další vrstevníky, kteří svou věž staví trochu z kopečka, na ujíždějícím podloží, na první kostce ze slabých vztahových vlákének. Jde to. Jen dá mnohem víc práce udržet takovou věž stabilní. Dá se stavět na jakémkoli základu, jen je otázkou obrovské snahy a opravdu silné vůle, aby se taková věž nekymácela, a když už, tak jen malinko.
Rodina jako základní kostka v naší „životní věži“ hraje nezaměnitelnou a nezpochybnitelnou roli. A jakýkoliv základ je lepší než žádný. I kostička ze slaboulinkých vláken, s omlácenými rohy, křivými stěnami, odřenými hranami a oloupaným lakem je lepší než žádná. Každá rodina je lepší než žádná. Lepší stavět na pochybném základu než nemít na čem stavět.
Buďme proto za svou rodinu vděčni, ať už je jakákoliv, a snažme se, aby vlákna vztahů byla stále pevnější. Protože tak se nám bude lépe stavět náš život, který, dá-li Pán, je ještě před námi.
Anežka Hálová