Řízení ve věci kázně v ČCE – kde to pořád drhne

Tato služba je svěřena pastýřským radám a představuje svébytný systém kárné odpovědnosti.

Novely Řádu pastýřské služby z poslední doby

Řád pastýřské služby prošel v uplynulých letech několika významnými změnami. V r. 2018 bylo 14 seniorátních pastýřských rad nahrazeno třemi oblastními, dále bylo zavedeno povinné členství právníka v každé pastýřské radě a přezkum rozhodnutí církevní pastýřské rady, pokud rozhodne jinak než oblastní pastýřská rada, byl svěřen odvolací komisi synodu (a nikoliv jeho plénu, což jednání synodu v minulosti opakovaně paralyzovalo).

V r. 2021 synod do řádu doplnil podrobnější ustanovení o poskytování informací o probíhajícím řízení a zdůraznil zásadu spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, které má samozřejmě vždy přednost před řízením před pastýřskou radou. Nadto podnět k zahájení řízení může od tohoto roku nad rámec presbyterů, kazatelů či správních orgánů podat kdokoliv, kdo tvrdí, že byl jednáním člena volaného ke kázni přímo poškozen.

Konečně v r. 2022 byla osobní působnost řádu rozšířena na všechny pověřené členy církve, za něž jsou považováni především kazatelé, starší, pastorační pracovníci, členové pastýřských rad, pracovníci zvláštních zařízení církevní služby, katecheti, učitelé náboženství, učitelé nedělní školy a další osoby pověřené křesťanskou službou, výchovou, vzděláváním a pastorací dětí, mládeže nebo dospělých.

Navzdory veškeré snaze však uplatňování Řádu pastýřské služby – z pohledu ne-člena pastýřské rady a zaměstnance Ústřední církevní kanceláře, která si od pastýřských rad důsledně udržuje odstup – provází určité problémy.

Problém č. 1: Obsazení pastýřských rad

Každá ze čtyř pastýřských rad – totiž tří oblastních a celocírkevní – má 5 členů a 5 náhradníků, vždy po dvou farářích, dvou presbyterech a jednom právníku. Celkem tedy do pastýřských rad potřebujeme 16 farářů, 16 presbyterů a 8 právníků; k těmto členům církve připočtěme 9 členů a 3 náhradníky odvolací komise synodu. Systém kárné odpovědnosti v ČCE tudíž vyžaduje 52 lidí připravených vykonávat tuto odpovědnou službu.

Řád zapovídá souběžné členství v různých oblastních pastýřských radách (s výjimkou právníka a pouze ve výjimečných případech), oblastní pastýřské radě a církevní pastýřské radě a pastýřské radě a odvolací komisi synodu. Členové pastýřských rad dále nemohou být členy ani náhradníky seniorátních výborů či synodní rady a překážka příbuzenství zabraňuje souběžnému členství manželů, rodičů a dětí i sourozenců. 
Okruh vhodných kandidátů je limitovaný: volí je synod na základě doporučení konventů, seniorátních výborů, synodní rady a členů synodu, přičemž pociťujeme zejména nedostatek právníků (a velký nedostatek odborníků na trestní právo). V ČCE navíc chybí systém vzdělávání členů pastýřských rad i způsob předávání těžce získaných praktických zkušeností (know-how).

Sečteno a podtrženo, personální možnosti pastýřských rad jsou velmi omezené. Posílením ekumenické spolupráce v kárné oblasti např. na půdě Leuenberského synodu (ČCE, CČSH, SCEAV a ECM) bychom nepochybně mnohé získali, např. společnou platformu pro vzdělávání členů kárných orgánů. Dokonce bychom snad časem mohli uvažovat i o „sdílení“ členů kárných orgánů napříč církvemi, což by nestrannost rozhodování jistě posílilo. (Nezastírejme však, že zásady, podle kterých se v jiných církvích porušení kázně hodnotí, se mohou významně lišit.)

Problém č. 2: Podávání podnětů

„Všichni o tom vědí, nikdo však nepodá podnět k pastýřské radě,“ slýcháváme nejednou. Členové církevních orgánů, tzn. staršovstev, seniorátních výborů nebo synodní rady, zkrátka ti, kteří mají nejlepší přehled o dění v církvi, jsou často (až moc) ohleduplní lidé. Někdy jim chybí vůle podávat podněty k pastýřské radě; situaci neusnadňují ani mnohačetné příbuzenské vazby, jimiž se ČCE tradičně vyznačuje. Nezřídka se proto stává, že podněty podávají spíše „provinilci“ na nadřízené orgány…

Krom toho podněty – vcelku pochopitelně – málokdy píší právníci a pravidelně v nich chybí i základní náležitosti jako např. označení podavatele (člen církve nebo církevní orgán?) či návrh na uložení trestu.

Nepodaný nebo špatně sepsaný podnět může vést k selhání systému kárné odpovědnosti, protože buď nevede k žádným trestům, anebo vede k trestům špatným. Neměli bychom se proto zdráhat podávat podněty k pastýřským radám, příp. se proti rozhodnutím oblastních pastýřských rad odvolávat. Církevní pastýřská rada by snad též mohla připravit a zveřejnit ukázku podnětu.

Problém č. 3: Komunikace

Podle Řádu pastýřské služby může informace o probíhajícím řízení pastýřská rada poskytovat za účelem komunikace Ústřední církevní kanceláři, pokud se řízení týká zvlášť závažného provinění. Zároveň platí, že pastýřská rada, příp. odvolací komise synodu, v rozhodnutí uvede, jakým způsobem, jakým osobám a v jakém rozsahu může nebo má být rozhodnutí sděleno nebo zveřejněno.

Komunikace o proviněních ve věcech kázně je však často stižena rozbujelou šeptandou, kdy se církví šíří nesprávné nebo neúplné zprávy o probíhajících řízeních. Nezapomínejme, že členové ke kázni volaní mají rovněž svou vlastní komunikační linii, která do popředí vystupuje zejména v případech, kdy podavatelé podnětů zachovávají mlčenlivost.

O své slovo se zde hlásí i ekumena: církve musejí sdílet informace o probíhajících i ukončených řízeních, zejména pokud jsou jejich účastníky kazatelé – to je důležité např. při přijímání kazatelů z jiných církví. V závažných případech musí církev pamatovat i na veřejné instituce a sdělovací prostředky, jinak si informace obstarají odjinud.

Špatná komunikace maří účel řízení ve věci kázně. Je proto nezbytné vést otevřenou komunikaci v církvi i navenek a s veřejností správně komunikovat během řízení i po vydání rozhodnutí.

Adam Csukás, právník ÚCK