Recenze: Zázrak v konžské buši

Dejvický pěvecký sbor Naši pěvci konal po několik let benefiční koncerty, děti dejvického sboru vařily polévku a výtěžkem z jejího prodeje podporovaly na dálku tento projekt. Wolfgang s Lenkou pracují celý život jako dobrovolníci a misionáři ve snaze pomáhat lidem tam, kde je to nejvíce zapotřebí. Prožili v Africe, převážně v Kongu, deset let. Mimo jiné postavili v buši dvě školy, které nabízejí bezplatné vzdělání tisícům dětí, což v této zemi vůbec není samozřejmost. 

Svou životní cestu shrnuje Wolfgang Schmidt v knize Změň svět láskou, již napsal, jak píše sám v záhlaví, „na podporu konžského lidu i pro osobní prospěch každého čtenáře“. 

První obsáhlá kapitola je věnována životu v jedné z nejchudších zemí světa – Konžské demokratické republice. Je to rozlehlá země uprostřed Afriky, která má mnoho problémů, ale i obrovský potenciál; pro své nerostné bohatství je ale po desetiletí drasticky vykořisťována. Pokud chcete něčeho v Africe dosáhnout, musíte být připraveni překonat všechny možné potíže. Podnebí, vzdálenosti, stav cest či spíše necest, nedostatek pitné vody, horko či déšť. Korupce existuje všude, včetně všech stupňů státní správy, což uvrhává chudé vrstvy do ještě větší chudoby. Na druhé straně se u velké většiny místních lidí setkáte s přívětivostí, ochotou pomoci a přátelstvím. Čas tu plyne jinak než v Evropě, přesně podle pořekadla „Když Bůh stvořil svět, dal Evropanům hodiny a Afričanům čas.“ Statistiky školního vzdělávání neexistují, ale odhaduje se, že jednoduše kvůli nedostatku vzdělávacích zařízení polovina dětí ve školním věku nemá do škol přístup. Pokud jsou ve vnitrozemí školní budovy, často nemají pořádné střechy ani školní lavice.

Škola v Mushapu

Další kapitoly spojuje palčivá otázka a praktická odpověď: Jak pomoci obyčejným lidem v konžském vnitrozemí ke kvalitnějšímu životu? Podle autora knihy vzděláváním zdejší mladé generace. Největší překážkou pro školní vzdělávání je nutnost platit školné, které si spousta lidí nemůže dovolit. Tak se zrodil nápad a z něj projekt ADH: Podpořit vzdělání místních dětí, postavit školu a zorganizovat vzdělávací proces tak, aby rodiče mohli své děti posílat do školy zadarmo, což je v Kongu neslýchané. Vše začalo v roce 2011 s desetihektarovým pozemkem v obci Mushapo, který darovali místní náčelníci. Byla to však netknutá divočina, plná keřů. Německé velvyslanectví v Kongu poskytlo dotace na stavbu budov. To bylo první velké vítězství ADH. Podařilo se dát dohromady tým spolupracovníků a postavit zděnou školu s pevnou střechou, se světlými učebnami s pevnou podlahou, takže škola mohla fungovat i v období dešťů. Od jejího otevření zdarma chodilo do školy více než 2000 dětí ze čtyř vesnic. V roce 2014 poskytlo velvyslanectví druhý grant, díky kterému bylo možné vybudovat zásobník na vodu, školní toalety a zdravotnické středisko. Do té doby nebyl v širokém okolí kvalifikovaný doktor ani adekvátní zdravotní péče. Provoz školy se snažil tým ADH co nejvíce zajistit, pustil se tedy i do zemědělského projektu. Z výnosů měl být spolufinancován provoz školy, zároveň se pěstovaly v regionu tolik potřebné potraviny a současně to nabízelo žákům praktickou výuku. Časem přišli místní obyvatelé s návrhem zřídit pro své děti i střední školu, aby ty starší nemusely odcházet za dalším vzděláním do vzdálených měst. A nabídli, že učitele budou financovat sami, když deset učitelů a ředitele základní školy financuje ADH. Takto školy fungovaly několik let: Dopoledne chodily menší děti do základní školy (1. až 5. třída), odpoledne starší (6. třída a výše) do pokračovací. Za velký zázrak považuje Wolfgang, že platy učitelů základního stupně převzal stát a že také peníze začaly opravdu přicházet.

Násilí v regionu

Koncem devadesátých let bylo ve válce mnoho středoafrických zemí a občas násilí vypukne znovu. Když se v roce 2016 našlo větší naleziště diamantů, stala se obětí násilí i provincie, v níž se nachází škola v Mushapu. Tisíce lidí byly brutálně zabity a více než milion lidí muselo uprchnout. Cizinci museli odejít také. Ve škole zůstala asi jen čtvrtina žáků, a to z kmene Tshokwe, který vyhnal všechny ostatní kmeny. Ti pokračují s vyučováním v pronajatých prostorách školy v hlavním městě provincie – Tshikapě.

Úvahy nad světem

Další částí knihy prosakuje myšlenka: Má to vůbec cenu? Nasazovat energii, práci, zdraví a někdy i život, často s mizerným výsledkem? Podle názoru, který Wolfgang v knížce vyslovuje, to důležité je. I když můžeme změnit jen malou část světa, máme udělat maximum. Někdo může namítnout: Vždyť je to jen kapka v moři! Platí však i toto: Častá krůpěj i kámen proráží!

Na dalších stránkách se dozvídáme o novém školním projektu na novém místě, v Mabale, o rodinném životě s Lenkou a dcerkou Anisskou, kterou si jako týdenní miminko přivezli před léty z konžského sirotčince, nebo o spoustě přátel, kteří pomohli s nesnadnými úkoly. O mnoha věcech přemýšlí autor jako o zázracích, které se staly nečekaně v obtížných situacích a pro dobro věci.
Závěr knihy je věnován úvahám nad udržitelností a rovnováhou mezi rozvinutou částí světa a tou „zaostalou“, která se propadá do hlubší a hlubší bídy. Po návratu do Evropy si klade autor otázky o smyslu jejího blahobytu a nadbytku, který se ukazuje v kontrastu s bídou Afričanů eticky neúnosný. V souvislosti s vírou přemýšlí nad tím, co každý může pro zlepšení světa udělat. 
Hezkým shrnutím celé knížky je použitý citát matky Terezy, která řekla: „Když nedokážeš nakrmit sto lidí, nakrm jednoho.“ A taky řekla: „Nikdy si nedělej starosti s čísly. Pomoz jednomu člověku po druhém a začni od toho, který je ti zrovna nejblíž.“

Daniela Ženatá

foto: pexels.com

Wolfganag Peter Schmidt: Změň svět láskou. Pforzheim, Frick Verlag 2021. 216 s.
Knihu je možné objednat přes e-mail: wolfgang@w-p-schmidt.com
Výtěžek z prodeje je určen přímo na podporu školních projektů v Konžské demokratické republice.