Recenze: Usednout ke společnému stolu

Tentokrát nás průvodce Putna vezme na procházku židovským náboženským světem. Jednotlivá zastavení pak představují svátky židovského liturgického roku tak, jak v kalendáři postupují (zde jedno letmé upozornění: židovský rok nezačíná v lednu, jak by se Středoevropanu, ukolébanému gregoriánským kalendářem, mohlo přirozeně zdát, nýbrž svátkem Roš ha-šana, který kupříkladu letos vyšel na 25. září). Společně s naším literárním navigátorem tak prosvištíme všechny hlavní svátky judaismu (Jom kippur, Pesach, Šavuot ad.) očima jeho vyznavačů – literátů Jiřího Langera a Jiřího Ortena. Proč tentokrát editor zvolil dvojici „(ne)modličů“? Kniha napoví: Langer a Orten totiž „představují dva póly židovství a češství, literatury a víry“. 

Jiří Langer, bratr snad mírně známějšího Františka Langera (vojenského lékaře a dramatika), se narodil do rodiny židovského původu, která již však v té době byla v českém prostředí takřka asimilována. Zpočátku byl i Jiří ke svým kořenům vlažný, potom ovšem nastal zlom – začal se vzdělávat v hebrejštině, talmudu a židovských tradicích. Odjel do haličského Belzu, kde několik let žil mezi tamějšími chasidy, stoupenci velmi starobylého a ortodoxního proudu židovství. Po návratu do Československa sice upustil od některých tradic, upřímnou a živou židovskou víru si však udržel do konce života. 

Také Jiří Orten pocházel z židovské rodiny. Na rozdíl od Jiřího Langera však žádné „volání rodu“ nepociťoval. Byl ve svém sekularismu zcela spokojen, židovský původ vnímal maximálně jako zajímavý ornament své identity. Přesto i jeho spiritualita se obrací. Blížící se nacistická pohroma a s ní holocaust (židé jej nazývají šoa – zlo) podněcují Ortenovy obavy a úzkost z budoucnosti. Mladý básník se tak pod tlakem existenciálního ohrožení obrací k Písmu, kde hledá útěchu, oporu i naději. „Nebýt nacistické okupace, Orten by zapomněl, že je Žid,“ tvrdí Putna. 

Specifičnost Ortenova židovství se projevuje i tím, že jeho zbožnost velmi těsně sousedí se zbožností křesťanskou. Tím se však stal jedinečným spirituálním básníkem, který promlouvá k člověku židovskému, křesťanskému, ba i nekonfesnímu. 

Komu by tento dualismus židovské spirituality přišel málo, toho Putna potěší v závěru své knížky. K Langerovi s Ortenem totiž připojil ještě rovnou desítku dalších židovských autorů – ať sionistů, či asimilantů – tak zvaný minjan, který v původním významu označuje minimální počet dospělých židovských mužů, potřebný ke konání společné pobožnosti. Sem Putna zařadil např. Egona Hostovského, Richarda Weinera či Viktora Fischla.

A aby to bylo vyvážené, přidá Putna i druhý minjan – deset osobností, které sice židovství nepřijali, ale zároveň v nich stále rezonuje. Patří sem i ti, kteří sice nemají židovský původ, ale s židovskou vírou a uměním sympatizují. K jednomu stolu tak zde pomyslně usedá Jaroslav Vrchlický, Ladislav Fuks či evangelický farář Milan Balabán. Přisedl si i Putna, který v knize svoji lásku k domu izraelskému veřejně vyzná. Místo tu ještě je, a tak můžete – třeba s touhle „(ne)modlitební knížkou“ – přisednout i vy. 

Adéla Rozbořilová

Jiří Langer – Jiří Orten: Modlitby česko-židovské (ed. M. Putna). Praha, Biblion 2022, 312 s.