Recenze: S dětmi do zaslíbené země

6. března 2024

(ČB 2/2024) „Mojžíš vyrobil desky, vyšel s nimi za Pánem Bohem na horu a zůstal tam čtyřicet dnů. ,Jenom já jsem váš jediný Bůh. Nemalujte si mě. Sedmý den nepracujte. Mějte rádi své rodiče…‘ A když po všech těch dnech sestupoval Mojžíš z hory zase do tábora, tvář mu krásně zářila a usmíval se. To, že je Pán Bůh s člověkem, je někdy i vidět.“

Recenze: S dětmi do zaslíbené země
6. března 2024 - Recenze: S dětmi do zaslíbené země

Tak čteme v nové knize pro děti s názvem Mojžíš. A je to po roce další kniha brněnského dua farářů Ivy Květonové a Ondřeje Macka s obrázky Karly Kučerové. (Před rokem to byla kniha David.)

Knížka není jen převyprávění, ale nabízí otázky a zve k dotažení příběhu do současnosti. Třeba u kapitoly Bronzový had čteme toto:
„Je to tak, že všechno špatné, co se nám děje, je trest od Pána Boha? Nebo je to jen náhoda? Má náš způsob života a to, jak a o čem mluvíme, vliv na zeměkouli, na vztahy mezi lidmi, na nás samotné? Izraelci nevěřili na náhody, bylo jim jasné, že zase udělali velikou chybu. Za ty šílené události nemůže Pán Bůh ani hadi, ale oni sami.“

Každou kapitolu doplňuje obrázek. Černé nebo šedivé, jakoby stínové postavy s dlouhými končetinami se pohybují po barevné krajině. Zdají se lehce načrtnuté a přitom vyjadřují pohyb i náladu, na některých obrázcích působí trochu jako hemžící se mravenci. Podobně jako ručně vyráběné biblické postavičky, používané při katechezi, nemají postavy na obrázcích tvář. Někde jsou ilustrace doplněny o slova nebo krátké věty, třeba Mojžíš na hoře Nebó s úžasem hledí do zaslíbené země a vydechne: „To je krása.“

mojzis
Kniha má 22 kapitol, většina z nich je zakončena otázkou nebo úkolem, k luštění nebo malování zvou děti malé myšky. Např. u kapitoly o Bileámově oslici je otázka tato: „Kolik bys chtěl/a mít peněz? Na co bys je použil/a? Znáš příběh někoho, kdo měl spoustu peněz, ale rozdal je?“ Na obrázku je tam myška, která zamyšleně sedí nad kýblem plným dolarů.

Kniha je psána dnešním jazykem s použitím našich reálií a výrazů. Hebrejové mají piercing, stany na poušti stavějí z tropika, Hebreje od Egypťanů odděluje plot. Dovíme se i méně známá jména – Mojžíšovi rodiče se jmenují Amram a Jochebed, princezna, která Mojžíše vyloví, je Batja.

Čtenář je také pozván nahlédnout do psychologie postav. Faraonova dcera se svým jednáním bouří proti šílenému otci; Mojžíš u královského dvora občas před usnutím přemýšlí: „Kdo vlastně jsem? Princ, nebo otrok? Otrok, nebo princ? Hebrej, nebo Egypťan?“

Z hořícího keře se ozývají slova: „Nevejdu se, Mojžíši, do slov. Nejde mě popsat větami. Ani namalovat. Jako nejde beze zbytku popsat život. Dávám ho. Minulost, přítomnost, budoucnost. Jsem. A budu. Budu s tebou! Budu s Izraelci! Nejsem jen tady. Jsem všude.“
Přeji vám, abyste také zaslechli slova naděje. Ať už z Bible, z hořícího keře, z knížky pro děti nebo ještě někde úplně jinde.

Lenka Ridzoňová
foto: pexels.com


Ondřej Macek a Iva Květonová: Mojžíš. České Budějovice, Petrinum 2023, 88 s.