Recenze: Průvodce pro přežití

28. ledna 2021
Recenze: Průvodce pro přežití
28. ledna 2021 - Recenze: Průvodce pro přežití

(ČB 12/2020) Když jsem dočítala Komenského knihu Unum necessarium, napadl mě obraz trychtýře. Směřování k jednomu úzkému otvoru na konci. Při pohledu do trychtýře vidím otvorem světlo.

„Velikým ziskem je zbožnost, která se spokojí s tím, co má. Nic jsme si na svět nepřinesli, nic si z něj neodneseme; spokojme se s tím, že máme pokrm a čím bychom se přikryli….“ (1Tm 6,6–9)

Slova „spokojit se“, „postrádat“, „opustit“, „zanechat“ nám nejsou moc milá. V době epidemie a karanténních opatření se nám vnucují častěji než dříve. Nepříjemné je to, že ona omezení zakoušíme nedobrovolně. A tak právě pro tuto dobu nám může být Komenského kniha průvodcem. Co je to nezbytné, a co mohu naopak oželet, a ještě mi to bude ku prospěchu?

Svět se topí ve zbytečnostech, čteme hned na začátku knihy. Jak se z labyrintu dostat ven? Kde je ta nit, která nám pomůže najít cestu? Jak odlišit zbytné či zbytečné od nezbytného?

Komenský používá příklady z mytologie. Například Labyrint, odkud se Théseus dostane jen díky Ariadnině niti, kterou za sebou táhne. S obrazem světa jako labyrintu se u Komenského setkáme opakovaně. Nebo nekonečná snaha vytlačit do kopce kámen, který se jako Sisyfovi zase valí dolů.

Další obrazy bláznovství světa nám Komenský ukazuje z Bible. Třeba mana na poušti. Lidem k nasycení nestačila, nostalgicky vzpomínali na česnek a melouny z Egypta.

Komenský píše tuto knihu na sklonku života. Vyšla dva roky před jeho smrtí a bývá označována za jeho duchovní závěť. Komenský si uvědomuje potřebu návratu k prostotě. Podobně jako biblický Kazatel (7,29) vidí příčinu zmatení v nekonečných člověčích otázkách. Příliš se zaplétáme v mnohostrannosti a zvědavosti.

V knize se opakují úvahy nad biblickou dvojicí Marty a Marie (Lk 10). Přičinlivé Marty a soustředěné Marie. Marta pobíhá po domě a snaží se zajistit pohodlí všech hostů, Marie má na zřeteli jednoho Pána. Vybrala si to, oč nepřijde, to jedno nezbytné, Marie volila „unum necessarium“.

Věci, které nejsou nezbytné, Komenský ještě dále dělí na užitečné, neužitečné a škodlivé. Někdy přece potřebujeme ty „Marty“, které se postarají, udělají užitečnou práci. Ale užitečným nesmíme nahradit nebo vytěsnit to nezbytné.

K vybřednutí z labyrintů je třeba hledat „nit jednoduchosti“, nenechat se rozptylovat. Dělat soustavně jednu věc. Zdá se, že nesoustředěnost byla problém i v době, kdy člověku nepípal každou chvíli telefon ani nenaskakovaly na obrazovce nové zprávy z internetu. Odměnou za soustředěnou práci je radost z toho, jak se „přede mnou zmenšuje hromada toho, co mám udělat, a za mými zády roste hora toho, co jsem vykonala“.

Komenský vidí jako problematické mj. velké množství knih. Píše to přitom jako člověk, který toho sám hodně přečetl, nastudoval, promyslel a také sám napsal. Jak vidíte, Jane Amosi, moji knihovnu? Co s ní? Vaši knihu si také zařadím do poličky. Hned ve dvou vydáních… Ano, snad vám rozumím, zavřená kniha je mrtvá.

Komenský doporučuje mít hlavně tři Boží knihy: zdravou mysl, svět a Bibli. Myslet, vidět, číst, modlit se. Mít rád. Promyšlené dobro jít udělat.

Prvních pět kapitol knihy podrobně vysvětluje, co to jedno pro život nezbytné znamená, kapitoly šestá až devátá ukazují vzdělancům, politikům, teologům, pastýřům církví a biskupům, jak by žádoucí přestavba světa mohla vypadat. Desátá kapitola je autorovo vyznání – věčné Kristovo pravidlo o jednom nezbytném dodržuje a odevzdává sebe a všechno své do rukou Božích.

Vracím se k obrazu trychtýře. Projdu skrz jen s tím opravdu nezbytným, ostatní odkládám jako přítěž. Tak trochu to chci udělat každý den. Zastavit se, soustředit, otevřít tu jednu důležitou knihu knih, pomodlit se. Být Marií.

Letos je rok Komenského výročí. 15. listopadu uplynulo 350 let od jeho úmrtí. Delší článek o jeho životě jsme si mohli přečíst v říjnovém čísle Českého bratra.

Kniha Unum necessarium vychází v letošním roce hned dvakrát.

Nakladatelství Kalich nově vydalo překlad celé knihy od Luďka Brože z roku 1999. A ta druhá kniha, která vyšla na sklonku roku v nakladatelství Eman, vděčí za svůj vznik letošní koronavirové epidemii. Ve sboru v Nosislavi se chystali Komenského výročí během roku připomenout více věcmi, ale epidemie to částečně zhatila. Místní faráři Ondřej Macek a Iva Květonová začali na jaře číst Unum necessarium, knihu člověka, který epidemií zažil hned několik, jako „průvodce pro přežití“. A potom se pokusili tohoto průvodce nebo „učebnici křesťanského života a víry“ zpřístupnit současnému, zvláště mladému čtenáři.

Odstavce v rozsahu krátkých textových zpráv nás zastaví, zaujmou, vedou k přemýšlení. Na každé stránce je k textu obrázek. Ilustrátorka Marika Toman Bumbálková má talent slova jaksi dotáhnout, ten most mezi minulostí a dneškem dostavět. Komenského postava a myšlenky ožívají a provokují. Dýchne na nás deprese uprchlického tábora, zarazí nás stádovost ovcí vybavených „chytrými telefony“, přemýšlíme, kterému politikovi se podobá ta strašidelná postava vedle slov mene tekel. Marie a Marta mají v náručí děti. Komenský se setká s Kristovou tváří na pouťovém srdci, na dalším obrázku s Ježíšem stojí u stánku s rychlým občerstvením.

Obě verze knihy Unum necessarium končí souhrnem nejvyšší moudrosti:

1. Nezatěžuj se ničím, co není k životu potřeba, nýbrž spokoj se s několika málo věcmi, sloužícími k pohodlí, a chval Boha.

2. Jestli ty, které skýtají pohodlí, chybí, spokoj se pouze s potřebnými.

3. Jestliže přijdeš i o ně, snaž se zachovat sebe sama.

4. Nemůžeš-li ani sama sebe zachovat, zřekni se raději sebe, jen abys neztratil Boha.

U tohoto odstavce je obrázek Ježíše, jak drží Komenského kolem ramen a dělá si s ním takzvané selfíčko. Vypadá to, že Jan Amos už přišel o všechno kromě toho jediného a spolu s Ježíšem se dívá do věčnosti.

A ještě něco: cenná je na konci knihy kapitola Malý životopis JAK.

Dobré knihy jsou nám pomocí při vyhlížení světla na konci trychtýře. Díky za ně autorům dávným i současným.

 

Jan Amos Komenský: Jedno nezbytné

Praha, Kalich 2020, 222 s.

Jan Amos Komenský a kol.: Necessarium

Text připravili a převedli Iva Květonová a Ondřej Macek, rovnocennou složkou vyprávění jsou ilustrace Mariky Toman Bumbálkové.

Praha, Eman 2020, 96 s.

Lenka Ridzoňová