Recenze: Požehnání na 280 znaků
(ČB 5/2025) „Někdy hodiny utíkají příliš rychle. Někdy se nesnesitelně vlečou. Někdy před námi leží celý den jako velký oceán. Někdy je život najednou velmi malý. Někdy je všechno jedno velké požehnání. Někdy ho hrozně moc potřebujeme. +“
Jedním z takových časů, kdy nám bylo třeba požehnání, byla doba covidové pandemie. A právě v ten čas se začaly na Facebooku Tomáše Drobíka objevovat zajímavé krátké texty. Byla to požehnání. Sám o tom píše, že v té době chtěl vnést do veřejného prostoru trochu naděje a povzbuzení; dobrým místem pro to se mu zdála síť Twitter, odkud se texty „přelily“ i na Facebook. Jednotlivá požehnání mají rozsah 280 znaků, jsou to odstavce o několika řádcích. Na konci každého textu je malý křížek. Tento znak je zde na základě Lutherova doporučení začínat i končit den znamením kříže.
Koncem loňského roku výběr z těchto textů vydalo v knižní podobě nakladatelství Biblion. Kniha s názvem Do všeho, co přichází je rozdělena do částí s názvy měsíců v roce, k tomu jsou přidány kapitoly Velikonoce a Konec týdne.
Drobíkova kniha je jednou z těch, které můžete vzít, otevřít kdekoli, přečíst odstavec, nechat v sobě působit, odložit a jít dál. Přitom ale jdete dál o maličko jiní. Ulpí na vás kapka požehnání. Možná se objeví otázka, povzbuzení, možná budete vedeni k další nebo delší modlitbě. Možná si vzpomenete na něco z uplynulého dne, co vám uteklo. Nebo najdete pojmenování pro bolest, kterou jste prožili, budete ji moci odevzdat Pánu Bohu a věřit, že on o tom ví.
Jedno z požehnání je třeba toto: „pro vás, kteří máte dobrou náladu / pro vás, kterým se daří / pro vás, kteří oslavujete život / pro vás, kteří tolika věcem vzdorujete / pro vás, kteří už to nedáváte / pro vás, kteří trpíte / pro vás, kteří potřebujete ostatní / pro nás všechny a pro naši soudržnost: / požehnání. +“
Texty jsou proloženy obrázky sochařky a výtvarnice Jindry Vlkové. Obrázky znázorňují člověka, většinou jeho hlavu. Jsou tvořeny z malých teček, mají trochu snový charakter, možná jsou to kapky nebo tečky požehnání, které na hlavě člověka ulpívají a tvoří jeho celek.
Jedno z požehnání končí slovy: „Bůh tě svou rukou nakreslil a smrt už nemá gumu.“
Čtěte i žijte s požehnáním.
Lenka Ridzoňová
foto: Adéla Rozbořilová
Drobík, Tomáš: Do všeho, co přichází. Praha, Biblion 2025, 244 s.