Recenze: Kristus jde na sever

Autor ve svém historickém románu rozvíjí příběh markomanské královny Fritigil, o níž víme, že si vyměnila několik dopisů s milánským biskupem a pozdějším světcem Ambrožem. V korespondenci se objevovala hlavně náboženská témata. Fritigil, zdá se, byla pokřtěná v ariánském ritu, ale měla ve svém okolí lidi, kteří hovořili a psali latinsky a patrně žili v jednotě nikoliv s ariánskou, ale s římskou církví. Královně Fritigil, jejíž panství přicházelo do stále častějšího napětí a potyček s okolními kmeny, však nestačilo si o tom, co je to „pravá víra“, jen dopisovat. Rozhodla se proto, že se z prostoru – patrně na našem území – vydá za samotným Ambrožem, který se jí stal v hloubce toho slova duchovním inspirátorem a vůdcem.

Začátek románu přivede čtenáře do víru obrovské bitvy, v níž vojsko královny Fritigil sice s velkým štěstím, ale přece jen zvítězilo nad hunskými válečníky. Fritigil si však uvědomuje, že přijdou další bitvy, ve kterých už zvítězit nemusí. Její cesta do starověkého Mediolana (Milána) se tak stává nejen cestou za duchovním poznáním, ale také cestou, na níž bude hledat spojenectví s Římskou říší. Na náročné cestě přes Alpy si začíná postupně uvědomovat, že síla Římanů už není, co bývala, a že i oni sami zápasí v bojích, kde vítězství znamená přežití Říma, prohra pak jeho vyplenění a definitivní konec. 

Autor zasadil příběh do historických míst starobylého císařství, která sám mnohokrát navštívil, aby na vlastní oči viděl, kde se tvořily dějiny velkého světa. V monolozích hlavních postav a v rozhovorech se otiskuje jeho životní herecká a divadelní zkušenost, pozorovací talent a smysl pro dramatično. A tak se v knize, která v žádné části v ničem nekolísá, ale naopak graduje, nemá čtenář šanci ani jednu jedinou vteřinu nudit. Obraz, který mu běží před očima, však není jen historickým otiskem s příměsí nutné umělecké fabulace. Klade čtenáři důležité otázky po víře, po hodnotách, po osobních postojích, po jeho statečnosti i vizích, co vlastně chce učinit se svými životem a s prostředím, které vnímá jako svůj domov. Krásná žena, královna Fritigil, poznamenaná mnohými jizvami a šrámy z bojů, je symbolickým příkladem, že aby člověk mohl růst a nakonec i žít, musí se nutně vydat na cestu – od sebe sama, do nejistoty, do dálky, do neznáma. Jedině tak se mu ukážou horizonty, které by ve své dosavadní zabydlenosti zřejmě nikdy nepoznal.

Hlavní protagonisté knihy, královna Fritigil, její manžel a syn, její družina, svatý Ambrož a jeho sekretář Paulinus, zprostředkovaně svatý Augustin, císař Theodosius, legendární generál Stilichon, Chromatius, biskup z Aquileje a mnozí další, jsou pro nás, současné čtenáře, reprezentanty toho, co sami známe a v čem žijeme – rodící se globalizovaný svět. V něm získávalo své místo pochopitelně také křesťanství, zatímco dnes toto zabezpečené místo ztrácí. Otázky po pravém Bohu, po smyslu Kristova vykupitelského příběhu, otázky po Božím milosrdenství, po lásce k nepřátelům, otázky po smyslu života, které slyšíme vycházet z úst královny Fritigil a římských velikánů, jsou v mnohém podobné těm, které si klademe my, lidé 21. století. Víra, čtu v Šestákově knize, nesmí ztratit smysl pro realitu všedního života. I věřící člověk, který se rozhodl kráčet v Kristových stopách, má vedle povinnosti milování sebe sama a druhých jako sebe sama chránit území, kulturu a tradice, které vyrostly na Kristu a přinesly velký užitek. To všechno je možné ale jedině za té podmínky, že člověk zůstane otevřený tomu, co přichází, co je nové, co přirozeně hovoří jiným jazykem a vytváří jinou symbolickou mapu. Když se totiž nakonec královna Fritigil vrací na své území, na sever, nese s sebou Krista, kterého chce učinit pilířem budoucnosti své říše. Přivádí s sebou – možná – i biskupy a kněze, kteří o staletí dříve než věrozvěstové hovoří k lidem o Bohu a Božím milosrdenství. Jakého Krista Fritigil přináší? V čem jí byl nápomocen mediolánský biskup Ambrož a setkali se vůbec? Jakou roli hrál v jejím obrácení biskup Chromatius z Aquileje, u něhož se zastavuje na půli své cesty? Budete-li mít čas, věřím, že tuhle knihu jen tak neodložíte a že ji přečtete na jedno nadechnutí. Právě tak jako já či Tomáš Halík, Václav Němec a Karel Skalický, kteří ji svými texty vyprovází na cestu k vám, ke čtenářům.

Zdeněk A. Eminger
foto: pexels.com

Šesták, Jiří: Kristus jde na sever. Praha: Kant 2024, 272 s.