7. února 2024
Ostatně sama ČCE nedávno oslavila výročí 70 let od ordinace prvních žen a nezdá se, že by dnes existence žen farářek někoho v církvi pohoršovala. Jak však ukazuje sám sborník, k integraci žen ve (staro)katolickém prostředí nestačí jednoduše přenést osvědčené postupy z odlišných křesťanských tradic. Jednotlivé příspěvky do sborníku tak dobře ilustrují jednak otázky, které mohou být blízké i evangelickému myšlení, jako je otázka po biblických základech ženského kněžství, tak i pro starokatolíky neméně závažná témata, spojená s chápáním specifické role kněze či místa žen v církevní tradici.
Cílem škály příspěvků od převážně starokatolických či anglikánských teologů evidentně není přinést do debaty zcela nové, překvapivé argumenty, ale stručně a srozumitelně shrnout ty již známé, tak aby byly snadno přístupné i tomu, kdo se o téma dosud příliš nezajímal. Autoři se však přitom nevyhýbají i některým nepříjemným otázkám. Nemůže přijetí ženského svěcení v některých církvích vrážet klín do ekumenických jednání? Není zejména v rámci velkých církevních rodin tlak na rovný přístup žen do církevních úřadů bez dostatečné vnitřní diskuse výrazem přehlíživosti globálního severu vůči globálnímu jihu?

Přitom je však třeba ocenit, že sborník není jen souborem teoretických otázek a odpovědí, ale věnuje značný prostor praxi, od praxe celocírkevní po představení několika osobních příběhů žen – jak těch, které do kněžství vstoupit mohly, tak těch, které se k tomu cítí povolány, přestože jim to v jejich církvích dosud nebylo umožněno. Právě v příspěvcích žen je však také asi nejlépe vidět jeden z problematičtějších aspektů sborníku – snaha vyhnout se za každou cenu emancipační rétorice, která by snad mohla vyvolávat zbytečné kontroverze. Jako by otázky rovnosti, přijetí či emancipace byly něčím vnějším křesťanské zvěsti, a ne tématy, která z ní logicky vyplývají a mohou jí být rozvíjena. Jakkoli pochopitelný může být odpor proti představě boje za určitá práva jako za pouhé individualizované nároky, nemůže právě křesťanský kontext pomáhat propojovat práva s otázkami solidarity a služby místo toho, aby je z debaty jednoduše vylučoval?
Ostatně v tomto směru nemusí jít zdaleka jen o ženy. Jestliže byla v úvodu připomínána samozřejmost, se kterou dnes ženy v roli farářek přijímáme, může nám to snad dávat naději nejen v to, že budou moci stejně dobře působit i v církvi starokatolické, ale že se podobného přijetí může dostat i jiným opomíjeným a odstrkovaným, kteří dnes mohou být předmětem tolika horkých debat.
Eliška Foukalová
foto: pexels.com
Vinš, Petr Jan: Vysvěcená: kněžství žen ve starokatolické teologii. Praha, Starokatolická církev v ČR, 2023 248 s.