Recenze: Kniha inspirovaná dětskou hravostí
(ČB 6/2023) Zdendovy kresby doprovázející biblické příběhy jsem poprvé potkal někdy v létě 1979. Přijel jsem za ním v noci stopem z Otavy a v neděli mne vzal do Braníka, kam vezl tatínkovi štos figurek k flanelografu – figurky postav k příběhu, který se probíral v nedělní škole.
Pak jsme spolupracovali na ilustracích samizdatového vydání básní a pohádek I. M. Jirouse Magor dětem. Díky M. Dusovi se tu knížku podařilo vydat nejen jako strojopis, ale posléze načerno ofsetem.
Tehdy Zdeněk Šorm přišel s novou poetikou – kresbou, která vychází z dětské jakoby neumětelské hravosti, ale nenapodobuje ji, spíš se jí inspiruje – a ducha dětské hravosti vyvolává.
Na leporelu s pohyblivými prvky //Otec a bratři, aneb o radosti// jsme pracovali skoro dva roky. Výstava zachytila vzorky, proces přípravy. Mimochodem, před rokem měl na farářském kurzu novozákoník Jan Roskovec výklad tohoto „notoricky známého“ podobenství, v němž upozorňoval zejména na leckdy opomíjenou druhou část příběhu, v níž otec vybíhá vstříc staršímu, zahořkle samospravedlivému synu. Zdenda to měl už tehdy v rámci té knihy nachystáno.
Ze zpracování figur, jejich proměn, barev a pohybu vyzařuje radost, překvapení – hravost – která není samoúčelná, ale svébytným výtvarným jazykem zpracovává to, co nám exeget suše vědecky vysvětloval na tom farářském kurzu.
Šormovy biblickým poselstvím inspirované kresby jako by se nás ptaly – myslíte si, že už nás znáte? Že nás máte zmáknuté? Tak to se ještě mnohokrát budete divit, kašpárci!
Zamlada Zdeněk do lidí rád šťouchal, fyzicky provokoval. Už jsem to dlouho nezažil – ale zcela jistě ty dloubance přenesl právě do svých kreseb.
Tomáš Trusina, redakčně kráceno
foto: ARo
Šorm, Zdeněk: Otec a bratři jeho aneb O radosti. Praha, Eman 2022.