Recenze: Když se Bůh neděje, tak není

Knížka Prorok v rybě je pokračování knihy Země pod duhou (Eman 2015). V ní jsme se seznámili s Judit a Tobiášem jako s malými dětmi. Hráli si spolu v Jeruzalémě na ulici, když tam napochodovala asyrská vojska a oni byli se svými rodinami odvedeni do Babylonské říše.

Strýček Ben, který je také mezi odvedenými, dětem vypráví příběhy o Pánu Bohu a o jeho lidu. Kniha zasazuje starozákonní příběhy do metapříběhu života dětí a jejich rodin v babylonském zajetí. Tím, že jsme vtaženi právě do doby vzniku některých starozákonních knih, se nám mnohé souvislosti lépe otvírají.

Judit a Tobiáš se stali dospělými, vzali se (to jsme v Zemi pod duhou čekali…). Starý vypravěč příběhů strýček Ben zemřel krátce po tom, co dovyprávěl Judit a Tobiášovi o smrti Mojžíše. Naštěstí má starý vypravěč pokračovatele, písaře Ámose. Ámos se vyučil ještě v chrámové škole v Jeruzalémě, strýčkovi Benovi pomáhal zapisovat jeho vyprávění.

Mnoho starozákonních příběhů získalo svou písemnou podobu právě v babylonském zajetí. Písař Ámos vysvětluje svým mladým přátelům, Judit a Tobiášovi: „Momentálně pracujeme na příbězích o Jozuovi. A pokoušíme se je zapsat tak, abychom se z nich tady v Babyloně dokázali poučit, než Bůh dopustí, abychom mohli vejít do své země znova… Nejsou to příběhy o tom, co se tehdy přesně odehrálo, protože o to nejde. Nepíšeme jen tak o minulosti, píšeme o minulosti, abychom se z ní poučili pro budoucnost.“ Písař Ámos chodí k Judit a Tobiášovi na návštěvu a vypráví o Jozuovi, soudcích a Rút. O prorocích Jeremjášovi a Jonášovi, o králích Saulovi, Davidovi, Šalomounovi. O králi Achabovi a proroku Elijášovi, který mu chodil připomínat Hospodina.

Autor knihy, nizozemský farář a vypravěč Nico ter Linden, zařazuje do knihy i příběhy, které písař Ámos Judit a Tobiášovi v době babylonského zajetí nemohl vyprávět, protože byly zapsány až několik set let po jejich smrti, asi 150 let před začátkem našeho letopočtu. Jsou to příběhy o Ester a Danielovi. 

V té době nad Izraelem i dalšími zeměmi vládne syrský král Antiochos IV. K jeho vládě patří i boj proti víře, která není tou jeho vírou. S izraelským Bohem nechce mít pohanský král nic společného, zakazuje slavení šabatu, chození do synagogy nebo do chrámu. Izraelci proti tomuto králi vytáhnou do boje se zbraněmi a slovy; vznikají příběhy o statečných, kteří měli odvahu se postavit vládcům. O Ester a Danielovi, o Danielových souputnících Šadrakovi, Méšakovi a Abed-Negovi. Židé si o těchto hrdinech čtou o šabatu a čerpají z příběhů odvahu; jinotaje jsou srozumitelné.

Kniha končí dopisem „obráceného“ krále Darjaveše. Poté, co nechal živého a zdravého Daniele vytáhnout ze lví jámy a vrhl se mu kolem krku, všem národům celé země píše: „Existuje Bůh? Podivná otázka! Každý přece ví, že existuje kdovíkolik bohů… Ale já jsem se naučil od moudrého a odvážného muže a jeho tří přátel, že je jeden Bůh, který si to jméno skutečně zaslouží: Bůh Izraele. Je Bohem, který osvobozuje a zachraňuje… tento Bůh „neexistuje“, tento Bůh se děje. A když se neděje, není.

Tento Bůh se děje, když přestáváme uctívat peníze a jsme pohostinní k cizincům. Tento Bůh se děje, když se ve všech zemích světa, které Bůh stvořil, mohou děti učit a hrát si a když slabí nejsou vykořisťováni… Chtěl bych být králem takové země, kde se takto děje Bůh…“
Živé vyprávění Nico ter Lindena nás opět zve k víře v Boha, který „se děje“. Ilustrace Ceseli Jitty pozvání dobře doplňují. Nechte se také pozvat, vtáhnout, poučit i překvapit či zneklidnit.

Lenka Ridzoňová
foto: pexels.com

Nico ter Linden: Prorok v rybě. Praha, Eman 2022, 288 s.