Recenze: Kdo je člověk?

Vždyť právě tahle otázka tvoří významné pozadí mnoha aktuálních debat v současné společnosti, s nimiž se setkáváme téměř každý den. Ať už jsou to debaty o souvislosti lidské podstaty s tělesností, pohlavím a sexualitou, diskuse v rámci lékařské etiky, týkající se našich hranic a možností, problematika umělé inteligence nebo třeba reflexe důsledků života v pandemické izolaci… Všude je klíčové právě porozumění tomu, kdo je člověk a co z toho, jak o sobě přemýšlíme, plyne. Také současná krize důvěry v rozum (jejímž projevem jsou např. antivaxerské proudy anebo popírači války na Ukrajině) a zároveň naléhavá nutnost zdůraznit hodnotu lidského života, lidských práv a důstojného postavení uprchlíků volají po hledání odpovědi na tuto otázku. Co k tomu může povědět teologie? Jak může vstoupit do rozhovoru o antropologických tématech, který se na poli humanitních věd v současnosti vede? 

Kolektivní monografie, která vyšla v roce 2021 v nakladatelství Karolinum, si předsevzala právě hledání společné řeči s antropologickým bádáním a snaží se do rozhovoru vnést poznatky teologie a ohled na spirituální rozměr člověka. Otázku „Kdo je člověk?“ považují editoři Ivana Noble a Zdenko Širka za základní teologickou otázku naší doby a odpověď na ni hledají společně v ekumenické spolupráci s dalšími kolegy. V tomto směru se v českém prostředí jedná o výjimečný příspěvek do celosvětové diskuse. 

Publikaci tvoří 14 kapitol, pod nimiž je podepsáno 18 teologů různých denominací, a patří mezi ně přední odborníci z různých teologických fakult a škol u nás i v zahraničí. Už názvy kapitol napovídají velkou tematickou pestrost: Člověk ve vztazích, Člověk a řeč, Člověk a rituál, Obraz a podoba Boží, Odcizený a vykoupený člověk a další. Navzdory této pestrosti se nejedná pouze o sborník na sobě nezávislých statí. Patrna je tu snaha o koncepčně promyšlenou strukturu a vzájemnou provázanost; kniha je rozdělena na dvě části, z nichž první je nazvána „Rodíme se do života, který tu byl před námi“ a druhá „Jsme těmi, kterými se stáváme.“

Autoři se svými příspěvky přibližují trendu, kterým se teologie ubírá docela čerstvě. Po dlouhá staletí se v křesťanském teologickém myšlení o člověku vypovídalo totiž především v kontextu jiných velkých témat. Středem zájmu se často stávaly střety s dobovou filosofií nebo společenským vývojem, které si vyžádaly teologickou reakci. V dobách první církve byly proto naléhavé odpovědět především na otázky kdo byl Ježíš, jakým způsobem byl Kristem, v jakém vztahu byl k Bohu, jaké je místo Ducha svatého, co to pro nás znamená atd. A postupně se tak formulovaly základy našeho vyznání. Teologové promýšleli, jakým způsobem je možné vypovídat o Bohu a o vztazích mezi ním a stvořením. Ve dvacátém století, které bylo stoletím velkých krizí, ale i propojování světa, emancipačních snah a proměn tradičních struktur, se do popředí zájmu dostala ekleziologie, promýšlení povahy, podstaty a úkolu církve v tomto světě. Teologická antropologie je výzva současnosti. 

Zatímco se o člověku v průběhu dějin křesťanského myšlení často uvažovalo tak, že má-li mít co společného Bohem, pak se musí nějak změnit ve svém lidství, filosofie a psychologie se právě o lidství a autentickou lidskou zkušenost začaly zajímat. A tak je úkolem teologů zahrnout i tyto zkušenosti do svého přemýšlení a interpretovat Boží přítomnost či skrytost v těchto souvislostech. K čemu nás v dnešních problémech vedou výpovědi o tom, že v Ježíši Kristu se Bůh stal člověkem a že člověk je hříšník, ale taky chrám Ducha svatého? Profesor Aristotle Papanikolaou v předmluvě uvádí: „Vždycky, když teolog něco tvrdí o Bohu, o Kristu, o církvi, o posledních věcech, o morálce nebo politice, zároveň říká něco o člověku.“ 

Pro čtenáře, který není alespoň v základní míře obeznámen s filosofickými a teologickými směry a koncepty, se pravděpodobně bude jednat místy o obtížné čtivo, v porozumění však pomáhá poctivý poznámkový aparát. Odhaduji, že pro mnohé čtenáře z evangelického prostředí budou nová i jména a myšlenky především pravoslavných autorů. Ačkoli je zřejmé, že spíš než o odpočinkové čtení na dovolenou se jedná o odbornou literaturu, které to jistě bude slušet v mnoha pracovnách a studovnách, svou pestrostí a šíří témat je kniha určena širokému spektru zájemců napříč obory a věřím, že se najdou i ti, kteří se do předkládaných témat začtou a ponoří tak, že je kniha zavede k novým obzorům. 

Ivana Noble, Zdenko Širka (ed.): Kdo je člověk? Teologická antropologie ekumenicky. Praha, Karolinum 2021, 344 s.

Jana Hofmanová