Recenze: Jak důležité je snít společně

(ČB 7+8/2021) Nikdy bych si byla nepředstavovala, že kdy budu číst papežskou encykliku s tichým jásotem nad tím, jak mi „sluha sluhů Božích“ mluví z duše. A přece je to tak: Útlá knížka hlavy katolické církve, která shrnuje a prohlubuje leccos z toho, co papež František v posledních letech při různých příležitostech formuloval, působí osvobodivě. Přestože jejím východiskem je kritická diagnóza stavu současného světa, rozděleného různými „obrannými zdmi“, neulpívá na tom, nad čím by si člověk někdy zoufal, ale vede k neideologickému promýšlení toho, jak můžeme jako křesťané neblahou situaci (z)měnit.

Papež, který v tomto roce oslaví pětaosmdesátiny, úvodem zmiňuje, jak velký význam měl pro jeho promýšlení dnešních světových problémů dialog s velkým imámem Ahmedem Al-Tajíbou z Iráku. Je to první z odvážných gest, jimiž po vzoru Františka z Assisi překračuje hranice původu, národnosti, společenského postavení, náboženství a kultury směrem k tomu, co nazývá univerzální láska či univerzální bratrství. Od Františka z Assisi, který se slovy Fratelli tutti, tj. všichni bratři, obracel na své následovníky a přátele, aby je vyzval ke způsobu života, který se bude vyznačovat „chutí evangelia“, ostatně pochází i italský titul knihy.

Cesta od „stínů ve světě, který se uzavřel“ pro současného papeže nevede přes abstraktní morální požadavky, protože ty si můžeme vždycky uzpůsobit tak, abychom je zdánlivě naplňovali i tehdy, když se s nimi fakticky míjíme. Dějiny křesťanství jsou takových příkladů plné. Ke změně poměrů se podle Františka nedobereme jinudy než soucitem s „cizincem na cestě“, jak je nadepsána kapitola vycházející z podobenství o milosrdném Samařanu. K lidštějšímu světu se nedá dojít jinak než postupným proměňováním smýšlení každého z nás. Tento zřetel vyjadřuje i podtitul knížky: nikoli sociální politika, nikoli sociální otázky, nýbrž sociální přátelství.

Osobně mě na encyklice snad nejvíc oslovuje, jak citlivě vyvažuje to, co je na jednotlivci, a to, čeho se dá dosáhnout jen společným postupem. V době různých rychlokvašených projektů na dokonalý svět František nenabízí hurá řešení, ale spíš klade otázky, o kterých jsme už skoro zapomněli přemýšlet. K čemu je dobré osobní vlastnictví a kde jsou jeho meze? Můžeme ještě mluvit o „spravedlivé válce“, když vzhledem k novým technologiím každá válka znamená smrt mnoha civilních obyvatel, uprchlické vlny, devastaci celých území? Lze dosáhnout smíření bez sporů? Jaký je vztah mezi pamětí a odpuštěním? A i když ne každý musí souhlasit s autorovými závěry, je jeho laskavé přemýšlení podnětem a inspirací k přemýšlení vlastnímu.

Za zvláštní klad považuji to, že encyklika nejenže mluví civilním, skoro nenáboženským jazykem, jaký v dokumentech tohoto typu není obvyklý, ale projevuje dokonce vzácný cit pro to, jak jazyk, kterým mluvíme, ukazuje, čím překypuje naše srdce: Krásné jsou například pasáže o rozdílu mezi bližním a „společníky“, kteří „společně sledují určitý zájem“ (s. 63), nebo o rozdílu mezi megatrendy a společnými snahami (s. 89).

Na některých místech současný papež nezapře svůj latinskoamerický původ. Například tam, kde evropské kultury mnohdy xenofobně ulpívají na národech a etnikách, pracuje papež s otevřeným pojmem lid, jemuž rozumí jako souhrnu obyvatel země. Takto chápaný lid je podle něho „ochoten nechat se uvádět do pohybu, přijímat výzvy, být rozšiřován a obohacován druhými, a tak podporovat svůj růst a rozvoj“ (s. 90).

Patří ke stylu papeže Františka, že místo křesťanství povinností a mravních závazků zve na cestu evangelijní radosti. Je to cesta úzká, která nekoresponduje se „společností, která usiluje o rozkvět, ale k utrpení se obrací zády“. Prožívat své bratrství s druhými nám „ukazuje, jak snít a proměnit náš život v nádherné dobrodružství… Jsme-li sami, vystavujeme se nebezpečí, že uvidíme přeludy, věci, které tu nejsou. Ale sny, ty se vytvářejí společně“ (s. 16).

Bratr papež zkrátka napsal knihu, kterou může číst s velkým osobním užitkem každý. A to se málokdy povede.

Papež František: Fratelli tutti. Přeložil Jaroslav Brož. Praha: Karmelitánské nakladatelství, 2021. 178 s.

Šárka Grauová