Recenze: A ten chrám jste vy

Publikace je rozdělena do tří hlavních kapitol. V úvodní se věnuje historickému vývoji českobratrského liturgického prostoru v proměnách staletí. V této kapitole zdůrazňuje stavby tolerančních kostelů, které zejména svojí prostou centrální dispozicí inspirují evangelíky dodnes, i když je podle autorky poněkud překvapivé, že toto komunitní uspořádání prostoru v církvi nepřevážilo. Následně se věnuje návratu k tradiční frontální dispozici po protestantském patentu (1861), cestě k modernismu a meziválečnému období 20. století, poválečnému vývoji i stavbám a úpravám liturgického prostoru od r. 1989 až do současnosti.

Druhá velká kapitola shrnuje témata, ovlivňující liturgický prostor dnes. Anna Boučková se zaměřila na formulaci vizí, vztahu objednatele a architekta/výtvarníka nebo na finanční aspekty architektonických realizací a rekonstrukcí. Podrobněji se věnuje problému dispozice, porovnává již zmiňované centrální a podélné uspořádání interiéru kostela nebo modlitebny a popisuje vnitřní vybavení – mobiliář nebo význam výtvarného umění v liturgickém prostoru. Teoretická východiska oživuje popisem příkladů jednotlivých realizací v rámci celé církve a všímá si i zajímavých detailů, například umísťování stolu Páně, ambonu nebo křtitelnice v evangelickém sakrálním prostoru.

Dvě konkrétní realizace – případové studie – jsou popsány v posledním, třetím oddíle publikace. Autorka si vybrala rekonstrukci interiérů modlitebny v Praze na Smíchově a kostela v Hodslavicích na Moravě. Velmi podrobně popisuje cesty, které vedly od prvotní myšlenky až k nové úpravě vnitřní dispozice. Smíchovská modlitebna je představována jako moderní stavba, uskutečněná na základě architektonické soutěže a zahrnující v sobě všechny různorodé aspekty i trendy současného moderního evangelického komunitního prostoru. Druhá úprava historického, původně tolerančního prostoru v Hodslavicích zase ukazuje na jinou zajímavou cestu proměny kostela s důrazem na zachování tradice, ale i s odvahou na maximální očištění prostoru dle trendů současné puristické či minimalistické architektury. Ta může být blízká jednoduchému reformačnímu ideálu kostela. 

V závěrečném shrnutí autorka popisuje cestu, kterou se při psaní publikace vydala. Připomíná některé teoretiky architektury a českobratrského sakrálního prostoru, z jejichž publikací čerpala a které sloužily i jako manuály a východiska pro realizace v rámci církve. Zmiňuje Emila Edgara i jeho často kousavou, ale i občerstvující kritiku, příručku Evangelický chrám od teoretika architektury Bohumíra Kozáka nebo výrazná jména, která ovlivnila evangelické stavby, k nimž patří například poválečný „dvorní“ evangelický architekt Bohumil Bareš. Zmiňuje i jistou roztříštěnost současné doby a absenci vhodných manuálů a stavebně architektonických principů, s čímž se může sbor v současnosti střetnout, když uvažuje o úpravách vlastního prostoru pro shromažďování. Důvodem může být podle autorky i jistá rezignace ústředí a synodů na vydání jasných principů pro církevní stavby. To ale v době svobodné společnosti může být i uvolňující, a ne vždy na škodu. 

Kdo však po takovém manuálu touží, může každopádně novou publikaci Anny Boučkové s klidem využít. Důstojně navazuje na předchozí studie a architektonické příručky a neměla by chybět v žádné sborové či v „písmákově“ knihovně. Obrazová příloha je další inspirativní kapitolou, stejně tak vymezení základních pojmů, které přiblíží problematiku i čtenářům bez znalosti specifické evangelické terminologie. Autorce bychom mohli vytknout možná až přílišné zjednodušení některých pojmů, například tvrzení, že pro evangelíky je večeře Páně pouze připomínkou jediné dokonalé oběti a že církev vnímá přítomnost Krista pouze symbolicky. 

Můžeme si všimnout i drobných nepřesností, jako že po válce byly německé evangelické kostely obvykle převedeny na ČCE, a je tak opomenuta Československá (husitská) církev, nebo je uveden neúplný výčet realizací v dobách socialismu v rámci katolické církve. Za klišé, které vychází z převažujícího reformovaného proudu v rámci ČCE, můžeme označit i tvrzení, že bylo třeba „vyřešit otázku původních luterských oltářů, které přežívaly z doby rozdělení církve na augsburskou a helvétskou konfesi. Odstranění těchto oltářů nebo zajímavých obrazů s christologickými motivy nemuselo být vždy nejvhodnějším řešením, jak to dokazuje i pozdější návrat výtvarného umění například v obrazech Miroslava a Ondřeje Radových nebo bohatá výzdoba evangelických chrámů za hranicí v Sasku či Bavorsku. To by ale byla témata na další diplomové práce či disertace.

Čtenáře a redakci Českého bratra pak může potěšit, že autorka čerpala i z řady článků, které časopis vydal. Pro další studium lze vyjít z obsáhlého bibliografického výběru, z kterého autorka čerpala.

Boučková, Anna: A ten chrám jste vy. Liturgický prostor ve stavbách Českobratrské církve evangelické. Praha, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2023, 221 s.

Jan Kirschner
foto: pexels.com