Recenze: 17. století skoro na vlastní kůži
(ČB 3/2021) Filipa je dost otrávená. Připravuje oslavu svých dvanáctých narozenin, jenže prší a pršet hned tak nepřestane. Na zahradě být nemohou. Tatínek navrhne jako náhradní program únikovou hru. Podle wikipedie jsou únikové hry „fyzické dobrodružné hry, při nichž se lidé, uzavřeni v místnosti s ostatními účastníky, musí dobře zorientovat v daném prostoru, najít stopy a indicie, vyřešit série hádanek a uniknout z místnosti ve stanoveném čase“.
POSLECHNĚTE SI ČLÁNEK
V knize S Komenským do komiksu čtveřice spolužáků Filipa, Zuzka, Vavřinec a Miki dostanou vojenské uniformy a vstoupí do labyrintu. Mají hodinu na to vyřešit postupně úkoly ve čtyřech místnostech a dostat se ven. Telefony i hodinky nechali před vchodem. Vítejte ve válčící Evropě 17. století.
Kniha není řazena chronologicky, kapitoly jsou tematické. Např.: válčící Evropa; úsilí spojit vše do jednoho díla; mapa s místy, kde všude Komenský žil. Následuje kapitola o Komenského třech manželkách. Seznámíme se se základními díly Jana Amose, doprovázíme ho na cestách, setkáme se s jeho mecenáši. Přitom se dočteme například, odkud se vzalo označení „mecenáš“ – podle římského občana přelomu letopočtu, který se jmenoval Gaius Clinius Maecenas.
Čtveřice dětí postupuje labyrintem; pašují poklad, hledají cestu, prožijí mořskou nemoc. Když dostanou na oči růžové brýle mámení, málem dojde k úrazu. Když se octnou ve velkém gotickém kostele, luští záhadu ztraceného kalicha. Při hledání latinského slova pro beránka se seznámí s Komenského knihou Orbis pictus, kde jsou u obrázků česká a latinská pojmenování. Latinský výraz agnus dětem otevře dveře do další místnosti.
Jeden ze čtveřice dětí, Vavřinec, je náruživý čtenář a od knihy //Orbis pictus// se nemůže odtrhnout. Našel zde kapitolu věnovanou psaní, papíru, knihtisku a prodeji knih. Na tu navazuje kapitola s názvem Škola. Vávra si uvědomuje, že sám školu nemá moc rád a přísně odděluje „to školní“ od toho „mimoškolního“ – pro něj konkrétně od koníčka čtení. Kniha S Komenským do komiksu se nenápadně dotýká toho, jak se dětem často škola nepropojuje s mimoškolní činností. Škola je ta nudná povinnost, na zábavu bude čas odpoledne. Avšak právě o souvislost školy se životem se Komenský snažil. Tím, jak sám učil, jak potom psal ve svých knihách, jak se snažil reformovat školský systém.
Jedna kapitola knihy se věnuje Jednotě bratrské. Od jejího počátku v roce 1457 v Kunvaldu, kdy bratři považovali za správné žít jen na venkově, živit se řemeslem nebo zemědělstvím, příliš se nevzdělávat. V 16. století se Jednota bratrská otevírá světu a vrací se do měst. Opustila se myšlenka, že všichni členové musí být chudí, a tak do ní vstupují i měšťané a šlechtici. Do popředí se vedle přísné mravnosti dostává také důraz na vzdělání. Komenský, učitel v bratrské škole v 17. století, vidí vzdělání jako zcela zásadní. Pro chlapce i dívky.
V historických kapitolách o Komenském je jednotlivým tématům většinou věnována dvojstránka. Nalevo čteme Komenského text, vpravo nás do děje vtáhne komiksová stránka. Jednotlivé části komiksu jsou označeny letopočty, případně jmény osob, o které se jedná. Komenský je obvykle s někým v rozhovoru, na obrázcích gestikuluje. Často vypadá jako poutník na cestě. Jeho život skutečně byl dlouhá pouť, poutnictví a hledání správné cesty opakovaně tematizoval.
Autorka knihy Klára Smolíková popularizuje historii dlouhodobě, věnuje se environmentální, multikulturní, estetické a mediální výchově, angažuje se v muzejní pedagogice. Psala mj. o Janu Husovi, o husitství, židovských dějinách (recenze knihy Cha cha chá, zasmál se Mordechaj byla v lednovém čísle ČB), více knih je věnováno knihám a knihovnám. Spolupracuje s různými výtvarníky, knihu S Komenským do komiksu, stejně jako knihu H.U.S., ilustroval Lukáš Fibrich.
Autorce se daří „zábavné vzdělávání“. Z knížky se hodně dovíme a zároveň se tu historie spojuje s dneškem. Problémy jednotlivých dětí, jejich rodin, třídního kolektivu nebo současné společnosti víckrát „brnknou“ o něco dávného, jako by jim Komenský rozuměl…
„Lidská paměť dokáže zázraky. A pokud jí pomůžeme, uchová vzpomínky napříč staletími. Třeba v rodinném prstenu, na místech našeho posledního odpočinku, a především v knihách. Do nich jsem uložil vše, co jsem považoval za důležité. Čtěte je a najdete slova, která vám poskytnou v těžkých dobách útěchu. I když já už tady nebudu, zůstanou s vámi mé myšlenky. Třeba pomohou učitelům, aby radostněji učili svěřená dítka a lépe rozuměli jejich potřebám i jejich duši.“ (J.A.K.)
Klára Smolíková: S Komenským do komiksu
Praha, Portál 2020, 144 s.
Lenka Ridzoňová