(ČB 3/2022) Jak se projevuje rasismus, zeptal jsme se několika přátel, kteří s ním mají zřejmě zkušenosti – díky barvě své pleti, svému původu či náboženství. Všichni mi odpověděli velice citlivě až i trochu obecně. Děkuji jim zde ale i za to, že svůj názor projevili. Rasismus se zřejmě pozná také podle toho, že se o něm těžko mluví…
Pokud na základě fenotypu daného jedince (do nějž patří vzhled a vnější kulturní znaky – viz oblečení, účes) usuzuješ na jeho niterné nastavení a kognitivní schopnosti.
– Dominik Dostál, student Husitské teologické fakulty
Rasismus znamená, že se konstruují skupiny lidí, jimž se následně připisují negativní vlastnosti, pro něž jsou pak diskriminováni.
– Jürgen Micksch, zakladatel Týdnů proti rasismu
Nejprve bych rád uvedl, že rasismus není, dle mého názoru, zde v Čechách tím největším problémem. Rád bych též dodal, že je zároveň třeba s tímto slovem šetřit. Jak se rasismus projevuje? Nejčastěji je doprovázen velkou mírou neznalosti a nepochopení sociokulturních rozdílů. Každé etnikum si vytváří svá vlastní společenská pravidla v kontextu prostředí, ve kterém se nachází, a do tohoto procesu začleňují již získané zkušenosti a zvyky. U Romů je to velice bohatý a dynamický proces s ohledem na cestu, kterou již urazili. Neznalost opodstatnění získaných zkušeností, zvyků a pravidel uvnitř komunit vede k porovnávání a následnému nepochopení těchto společenských norem. Zde u nás, v Čechách však dochází k zaměňování takzvané strategie přežití, která se týká z velké části lidí chudých, žijících na periferii společnosti, za společenskou normu, tedy zvyk dané komunity. Dost často se tento jev dotýká samotných Romů, kde se chudoba spojuje s etnicitou. Toto vnímám jako projev nepochopení, ale zároveň jako projev rasismu. Věřím, že naše společná budoucnost bude z rozmanitosti a rozdílnosti velmi čerpat a profitovat. To je ideální způsob, jak se vyhnout unifikaci a plochosti.
– Nikola Taragoš, výkonný ředitel Romodromu
Řekla bych, že podstatou rasismu jsou nerovnost a pocit nadřazenosti, které pramení z vnější jinakosti. Je to boj, který se odehrává v nás samých i ve společnosti. Jsme různí a myslím, že je přirozené, když se pod/vědomě porovnáváme s ostatními a určitou formu rasismu máme dle mého názoru v sobě všichni. Je na nás, abychom se nenechali unést k primitivním odsudkům, ale ani k blahosklonnosti, obojí je špatně.
– Iveta Dufková
Podstatou rasismu je podle mě nepatřičně velký důraz kladený na původ člověka či barvu jeho pleti. Na základě těchto viditelných znaků začneme scestně a nespravedlivě hodnotit člověka, kterého ani neznáme, přestáváme být racionální a nahlížíme na lidi způsobem, který bychom si od druhých vůči sobě nikdy nepřáli.
– Kateřina Gamal Richterová, Hate Free Culture
Rasismus využívá ke kategorizaci lidí rasový klíč, a to nejčastěji barvu pokožky. Tato ideologie, hierarchizující sociální skupiny, vyvolává nenávist, která při eskalaci může vyústit v trestnou činnost. Jedná se o trestné činy, které byly spáchány z důvodu nenávisti pachatele směrem k některé domnělé nebo skutečné charakteristice oběti. Obětí trestného činu z nenávisti se může stát kdokoli – kvůli příslušnosti k určité rase, etnické skupině, národnosti, politickému přesvědčení, vyznání či nedostatku vyznání. Nezáleží na tom, zda oběť skutečně disponuje danou charakteristikou, nebo se tak pachatel pouze domnívá.
– poručík Radek Šulc, preventista policie ČR
Různě. Ale především poukazováním na odlišnou barvu pleti, vlasů… Způsoby, jak někoho jiné rasy urazit je spousta, nadávkami, ponižováním, teatrálním odsedáváním si od něj, předsudky, pěstmi. Ale úplně ve zkratce jako úplně stejně jako každá jiná diskriminace.
– Lalia-Irena Diopová, studentka teologie na Evangelické teologické fakultě
Mikuláš Vymětal, farář ČCE pro menšiny
foto: pexels.com